Těžko uvěřit, že se v západočeské metropoli kdysi vařilo pivo, které se dalo označit za patoky, a Plzeňští raději chodili na dobrý, navíc levný mok dovážený z okolních panských pivovarů.
Počátkem roku 1838 už se situace vyhrotila do té míry, že radní dali na náměstí vylít šestatřicet sudů pro "neschopnost požití a zdraví škodlivost" jejich obsahu. Místní pivovarníci to brali jako poslední varování a začali konečně jednat, protože zisky, jež městu přinášelo více než pět set let staré várečné právo, začaly prudce klesat.
Jako Bavoři
Bouřlivé debaty se vedly i mezi pivaři zasedajícími na plzeňském náměstí U Zlatého orla. A oblíbený výrok místního hostinského Václava Mirwalda: "Nám je zapotřebí dobrého a laciného piva, právovárečné měšťanstvo musí sobě samo postaviti pivovar, týž pak zaříditi po bavorském způsobu a na vlastní pěsť vařiti s bavorským sládkem pivo," padl na úrodnou půdu.
Správná rozhodnutí slavných ČechůKdyž Plzeňským Václav Mirwald (1787-1856) doporučoval pivo bavorského typu, asi věděl, o čem mluví. Narodil se v Alt Langendorfu, dnešních Janovicích nedaleko Klatov, do Bavor to tedy měl kousek. |
Dodejme, že bavorský způsob znamenal výrobu piva spodním kvašením, rozdílným od zdejší, tehdy ještě trvající tradice svrchního kvašení.
Mirwaldův názor si brzy získal podporu nejen u větší části výboru plzeňských výrobců piva, ale i u většiny místních pijáků.
A tak se koncem roku 1838 deputace, v níž byli kromě Václava Mirwalda ještě František Brettschneider, Josef Jan Klote, Václav Starý a Jakub Michl, vydala k tehdejšímu starostovi Martinu Kopeckému. I on soudil, že cizím výrobkům je možné čelit jen dobrým a levným pivem z vlastního pivovaru, a myšlenku podpořil.
Výbor, povzbuzen tímto velkým úspěchem, vyzval už 2. ledna 1839 měšťany oprávněné vařit pivo, aby nový pivovar se sladovnou společně postavili. S výjimkou majitelů sladoven a sládků, kteří se obávali konkurence, souhlasili všichni.
První várka
V polovině září se tedy začalo stavět a po necelých třech letech byl Měšťanský pivovar hotový. Otázku, koho pověřit funkcí sládka, vyřešil stavitel areálu Martin Stelzer, který se na průzkumných cestách po německých pivovarech setkal v bavorském Brauerei-Wolferstetteru s mladým a nadaným Josefem Grollem.
Čtvrtého října 1842 pivovar posvětil arciděkan Antonín Hlavan a následující den Josef Groll uvařil první várku. Kromě kvasinek na spodní kvašení, které si přivezl z domova, do ní zapojil žatecký chmel, měkkou plzeňskou vodu a světlejší slad vyráběný anglickou technologií.
Traduje se, že chtěl zdejší pivo od bavorského odlišit a použitím čistě českých surovin udělal v technologickém postupu záměrnou chybu, ačkoli výsledek předem neznal. U plzeňských štamgastů však zabodoval.
Už v polovině listopadu se narážely první sudy. Kromě hostinců U Bílé růže a U Hanesů se té cti samozřejmě dostalo Mirwaldovu podniku U Zlatého orla. A dobový kronikář zapsal: "Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek."
