Už samotné číslo 10 v sobě nese určitou symboliku. Naše společnost byla vybudována na křesťanských základech, jejichž součástí je i dekalog, deset přikázání, v nichž Hospodin shrnuje své požadavky vůči lidem stvořeným k obrazu Jeho. Musíme uznat, že bez ohledu na to, zda věříme v Boha, nějaký vyšší princip či jen sami v sebe, většinu z deseti přikázání akceptujeme jako součást mravního zákona. Lze tedy říci, že několik příček hodnotového žebříčku jsme zdědili po předcích a záleží na nás, kolik jich ještě přidáme, aby byl dostatečně pevný a dlouhý.
Máme zde mluvit o budoucnosti, k níž upíráme zrak v očekávání lepšího života a dokonalejšího světa. Pokud však chceme nějakou budoucnost vůbec mít, bylo by dobré zamyslet se nad hodnotami, na nichž je vybudována naše současná společnost.
Život v dokonalejším světě?
Před dvaceti lety se v naší zemi zhroutila dosavadní mocenská struktura založená na dosti pokřivených hodnotách – třídní nenávisti, lži, nesvobodě, závisti, strachu, lhostejnosti. Sametová revoluce přinesla tolik vzývanou a toužebně očekávanou svobodu. Dostali jsme možnost začít budovat na troskách staré struktury strukturu podstatně novou. A v počáteční sametověrevoluční euforii jsme byli přesvědčeni, že nás čeká lepší život v dokonalejším světě.
Slova "svoboda, demokracie, pluralita, tržní hospodářství, návrat do Evropy" zněla pěkně a stala se z nich dobrá a rozumná politická hesla. Ale s tím, jak bylo třeba přecházet od slov k činům, se začalo vytrácet i tvůrčí nadšení a euforie. Ve své pýše a hrdosti nad tím, jak jsme najednou nezávislí a soběstační, zapomněli jsme na vlastní zodpovědnost vůči daru svobody.
Dnes jsme tedy relativně svobodní, naším státním zřízením je pluralitní parlamentní demokracie, naše hospodářství je tržní, jsme členy NATO i Evropské unie. Přesto máme pocit, že se z našeho života vytratila radost, že na výsluní jsou ti, kteří svobodně drancují přírodu i stát, aby ještě rozhojnili své zbytečné statky, že věda a kultura jsou popelky, zatímco konzum, korupce a klientelismus kvete. A my? Čekáme na pověstného Godota. Ten však nepřijde a nepřijde ani žádný jiný pomyslný spasitel. Chceme-li něco změnit, musíme to udělat sami.
V Preambuli naší Ústavy z roku 1992 jsou napsána krásná a vzletná slova o tom, jak jsme připraveni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku jako stát svobodných a rovnoprávných občanů, kteří si jsou vědomi svých práv, povinností i zodpovědnosti vůči druhým i celku. Ve 4. století před naším letopočtem aténský politik a řečník Démosthenés prohlásil, že "všechna slova, chybějí-li činy, jeví se planými a prázdnými".
Převezměme tedy zodpovědnost za věci veřejné. Opatrujme a chraňme si nabytou svobodu a buďme za ni vděční, protože zdaleka není samozřejmostí. Pěstujme si i svobodu vnitřní, protože vždy je důležité začít u sebe. Vnitřní svoboda nám přinese také vnitřní spokojenost, která se navenek projeví radostí ze života. Zbavme se závisti a nepřejícnosti a mějme radost ze štěstí druhých. Žijme v sounáležitosti s krajinou, protože duchovně a kulturně živá krajina je jedna z nejvyšších hodnot dnes i v budoucnosti. Važme si jako vysokých hodnot s potenciálem pro budoucnost také vědění a vzdělání doplněných tvořivostí a fantazií. Dejme času, který prožíváme, smysl a předejme toto poselství i budoucím.
Brno – hrdé město v srdci Evropy
Dennodenně chodím na Nové radnici kolem veduty Brna z roku 1962. Je to mnohonásobně zvětšený mědiryt Cyrila Boudy a nese nápis Brno, město práce a pokroku. Ovšem za téměř 50 let od té doby se mnohé změnilo. Některé atributy Brna by určitě dnešní Cyril Bouda vyryl jinak. Místo turbín a kuličkových ložisek by vedutě současného Brna vévodily váhy k vážení práva a bezpráví jako symbol soudu a také sova jako symbol moudrosti ctěný studenty univerzitního města. A nápis by možná zněl "Brno – hrdé město v srdci Evropy".
Pokud si mohu dovolit vzít to osobně, je pro mě velká čest být primátorem města, které systematicky buduje svůj tvůrčí potenciál v evropském kontextu. A snaží se uspět ve světě 21. století, kde už nerozhodují turbíny či počet tun oceli na hlavu, nýbrž bohatství vědění a sdílení nehmotných informací. Věřím, že především tato hodnota je nezpochybnitelná.
ČESKÁ VIZE89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Jacquesa Rupnika a Václava Bělohradského v Kabinetu Havel 19. listopadu. Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. |
