Na tuto otázku jsem odpověděl zdlouha v nedávné knize Domov a dálava, tak zde jen stručně. K vykreslení profilu evropských ideálů – které často odsuzují evropskou praxi – bych do středu postavil ideál svobody. Evropa jako jediná dokázala pochopit svobodu jedinců ne jako úchylku či odcizení, nýbrž jako naplnění jejich lidství. Tedy svoboda.
Svoboda svou vlastní podstatou předpokládá spravedlnost. Darmo mluvit o svobodě, pokud společnost nenabízí každému předpoklady důstojného soužití, od rovného přístupu ke zdravotní péči, ke vzdělání, k zákonům a právům až po jistotu důstojného stáři. Tedy svoboda a spravedlnost.
A do třetice, nemá-li se svoboda zvrhnout v boj všech proti všem s následnou diktaturou nejsilnějších, vyžaduje důslednou úctu k druhému, k jeho právům a jeho lidské důstojnosti. Úctu potřebuje doplnit dobrá vůle, kterou Masaryk označoval biblicky jako lásku k bližnímu a kterou dnes zahrnujeme spolu s úctou v pojmu solidarita. Tedy svoboda, spravedlnost, solidarita. Jsou to ostatně jen novodobá slova pro tradiční volnost, rovnost a bratrství.
ČESKÁ VIZE89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Madeleine Albrightové a Jacquese Rupnika v Kabinetu Havel 19. listopadu. Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. |
Za dnešní hrozbu tomuto ideálu považuji ohrožení předpokladů soužití ve svobodě, vzájemné úctě a dobré vůli ničením životního prostředí, nárůstem rozporu mezi nesmyslným bohatstvím a neúnosnou bídou a válečnými střety imperiálních ambicí i malých diktátůrků.
Dnes jsme my lidé schopni zničit předpoklady civilizace nejen jaderným střetem, nýbrž i plošným vývozem zbraní tam, kde chamtivost vyvolených a zoufalství odvržených vytvářejí výbušný potenciál. K tomu svou bezohledností ke světu všeho života zajišťujeme, že k zhroucení předpokladů civilizovaného soužití dojde v dohledné budoucnosti.
Čím ze svého rozháraného dědictví můžeme my,Češi přispět k zachování kultivovaného soužití? Je tu především láska k naší rodné zemi, jak se odráží i v naší hymně. Neúcta k přírodě a krajině nás bolí, náš vžitý přístup k životnímu prostředí je přístup úcty, ne kořistění. Hovoří o tom básníci mezi námi i v nás. Když se přihlásíme k této lásce a úctě, můžeme zásadně přispět k záchraně přírodních předpokladů soužití.
Pak máme zkušenost se soužitím v různosti. V naší zemi pro ni vytvořil předpoklady již kutnohorský náboženský smír roku 1485. Náš král Jiří vyslal první podnět k evropské integraci. Po staletí jsme žili v mnohonárodním Rakousku. Přihlásíme-li se k tomu, můžeme se stát oporou Evropské unie i Spojených národů.
Máme také hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost. Jsme dědici osvobozených rolníků, řemeslníků a písmáků, kteří obrozeneckým úsilím vytvořili z téměř ničeho novodobý demokratický národ. Přihlásíme-li se k této tradici, můžeme se stát oporou demokracie a spravedlnosti v Evropě.
Snad ještě základnější je zkušenost úsilí o svobodu. Náš novodobý národ tvarovala obhajoba naší svébytnosti proti všem. Nověji jej tvaroval zápas s rakouským feudalismem i s pozdějším nacistickým i komunistickým útlakem. Vyústěním spravedlnosti a solidarity je pro nás svoboda.
To všechno propojuje naše náboženské dědictví úcty a vděčnosti, ke kterému se dnes pramálo výslovně hlásíme. Pokud se k němu přihlásíme, zpevní všechno, čím jsme schopní přispět. Jsme ochotní se k tomu všemu přihlásit?
