Na první pohled vypadá situace v onkologické péči docela dobře. Poslední dva roky jde na léčbu rakoviny více peněz než v minulosti. Například do komplexních onkologických center, jež se specializují na léčbu pacientů s rakovinou, putovalo 1,5 miliardy na ozařovací přístroje a moderní techniku. Zrušily se limity na počty léčených pacientů, a léčba se proto dostala k více lidem. Letos bylo například léčeno o třetinu více žen s rakovinou prsu.
"Ve srovnání s loňskem a předloňskem jsme onkocentrům zaplatili o pětatřicet procent víc peněz," potvrzuje Jaromír Gajdáček, šéf Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, která je druhou největší v zemi.
Detailnější pohled na systém léčby rakoviny u nás však důvody k optimismu nenabízí. Kvůli krizi dají pojišťovny onkocentrům podle odhadu onkologické společnosti až o sedm procent méně peněz.
Další svízel je v tom, že pojišťovny sice centrům hradí moderní léčbu nádorů, ale už ne léčbu doprovodnou. Například léky, které stabilizují krevní obraz pacienta, nebo hadičky a aplikátory potřebné k chemoterapii. To vše spadá do paušálu nemocnic a ty na to nemají peníze.
A konečně. V Česku se na rozdíl od evropských zemí pacientům stále více ordinuje chemoterapie místo šetrnějšího ozařování, což má negativní vliv i na výsledky léčby.
Nemocnice přicházejí o statisíce
Pro lepší představu uveďme konkrétní příklad. Pan Josef B. je ročník 1951. Diagnóza: kolorektální karcinom, tedy rakovina střev a konečníku s metastázami. Jedna z nejčastějších u nás. Pacient je v typickém věku i stadiu choroby a léčí se v jednom tuzemském onkocentru.
Kde se nádory léčíV kterékoli nemocnici, která má onkologické oddělení. Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny se od roku 2006 snaží léčbu soustředit do dvanácti takzvaných Komplexních onkologických center, která mají nejmodernější přístroje a dostávají speciální peníze zvlášť na moderní léčbu. |
Všeobecná zdravotní pojišťovna za jeho léčbu (10 cyklů) zaplatila téměř 790 tisíc korun. Jenže dalších téměř 200 tisíc korun stála chemoterapie, ostatní léky a zdravotnické prostředky pak 257 tisíc korun. Tento necelý půlmilion však nemocnice zaplatila ze "svého" čili z paušálu, který dostává pro všechny pacienty.
Co tedy zaplatila nemocnice za našeho pana Josefa navíc? Třeba v rámci zmíněného paušálu dostává za člověka a lůžko na den 80 korun. Skutečné náklady na onkologického pacienta však jsou 600 korun. Na hematologii dokonce dvakrát tolik. Lůžkový paušál tedy rozhodně nevystačí při léčbě lidí s nádory.
Výsledkem je, že nemocnice mají méně peněz na "normální" pacienty, protože léčí ty onkologické. "Jednáme o tom s pojišťovnami víc než rok a půl, zatím bez výsledku," krčí rameny předseda onkologické společnosti Jiří Vorlíček. Tím však problémy s léčbou rakoviny u nás nekončí.
Když MF DNES před měsícem zveřejnila, že nádory léčíme málo efektivně, protože nás to stojí víc peněz vzhledem k úmrtnosti pacientů, vedení onkologické společnosti protestovalo. Uspořádalo konferenci, kde se chlubilo skvělými výsledky léčby mimo jiné žen s nádory prsu.
Ano, ty máme. A v případě některých dalších diagnóz se od nás taky mohou ostatní země přiučit. Jenže když porovnáme efektivitu léčby dospělých a seniorů, zjistíme, že jsme na tom o 20 až 30 procent hůř, než jaký je průměr západní Evropy. Vyplývá to z rok staré Zprávy o stavu českého zdravotnictví, kterou vypracoval tým expertů ministerstva zdravotnictví. K údaji dospěli tak, že porovnali, jaký je poměr mezi úmrtností na nádory a vynaloženými penězi na léčbu.
Onkologové však proti tomuto zjištění protestují. "To je zjednodušené. Nevíte, jestli se někde neporovnávaly peníze vynaložené na léčbu všech nemocných a jinde jen lidí ve čtvrtém, nejdražším stadiu nemoci," rozčilil se Ladislav Dušek z Institutu biostatiky a analýz v Brně.
I to může být vysvětlením. Avšak nemá smysl lakovat narůžovo jiná nezpochybnitelná data, o nichž vedení onkologické společnosti ví, ale veřejně o nich nemluví. Svou roli možná hraje i fakt, že se blíží volby do vedení společnosti, a v takovém případě platí, že čím méně negativních zpráv z oboru, tím lépe.
Kde jsou chyby?
Jaké jsou tedy další svízele v péči o "onkopacienty"? Ještě v roce 2003 měli Češi o polovinu horší dostupnost radioterapie (léčby nádorů pomocí ozařování) než ostatní Evropané. Počet obyvatel, kteří připadají na jeden lineární urychlovač (ozařovací přístroj), byl 416 tisíc. Průměr Evropské unie však dělal něco málo přes 220 tisíc. To znamenalo, že léčba byla pro řadu českých pacientů nedostupná. Dnes už jsme lehce pod průměrem Evropy. Stále však trvá, že místo aby se pacienti léčili ozařováním (paprsky ničí nádor cíleně), lékaři ordinují chemoterapii, jež zasáhne celé tělo.
Ve vyspělých zemích přitom ozařováním léčí 70 procent pacientů. U nás je poměr těch, které lékaři pošlou na chemoterapii a na ozařování, půl na půl, což je špatně. Ba co hůř: mezi dostupností ozařovací léčby pacientů jsou velké regionální rozdíly.
Ze zprávy Hodnocení kvality léčby, kterou má v rukou onkologická společnost, plyne, že v případě rakoviny plic je v jednom kraji "prozářenost" pacientů 56 procent. Zatímco ve druhém je jich ozařováno jen 20 procent. Totéž je u rakoviny prostaty. U nádoru žaludku jsou rozdíly i více než trojnásobné.
Není to tím, že by dnes ještě někde chyběly přístroje. Lékaři pacienty na ozařování zkrátka nepošlou. Proč? Lékaři důvody popisují jen pod slibem anonymity, protože nechtějí mít problémy s kolegy. Jejich vysvětlení je následující:
- Stále ještě nejsme moc zvyklí radioterapii využívat a automaticky ordinujeme chemoterapii.
- Malé nemocnice léčí i nádory, na něž nestačí a které patří na specializovaná pracoviště.
- Pokud chemoterapie v menší nemocnici zklame a lékaři odešlou pacienta na pracoviště vyššího typu, není jej mnohdy už jak léčit. Onkologické centrum by mohlo nasadit biologické léky, ale ty se často vážou právě na chemoterapii, kterou nasadilo pracoviště předešlé, a vyčerpalo tak tuto možnost.
- Chybí týmová práce. Onkolog musí spolupracovat s dalšími specialisty. Jenže v řadě nemocnic si lékaři nepředají pacienty včas.
- Mnozí lékaři v terénu (například gynekologové) mají malé zkušenosti s nádory a nepoznají je včas.
- A konečně: pacienti nechodí na preventivní prohlídky a přicházejí s nádorem pozdě.
Na problémy v onkologii poukázal i loňský ministerský audit onkocenter. "Přišli jsme do jednoho z center a kontrolovali, co o sobě napsali. Ptáme se: Jak léčíte tuto diagnózu, když vám k tomu chybějí přístroje i lidi? Krčili rameny: No, léčíme to. Normálně lhali," uvedl jeden z členů auditorské komise.
Naděje umírá poslední
Procento ozařovaných lidí v zemi souvisí s tím, jaká je šance pacientů na přežití. U nás tak naděje lidí na vyléčení paradoxně záleží na tom, kde člověk žije, kam spádově patří a kde mu rakovinu budou léčit. To nemůže žádný z onkologů zpochybnit.
"V některých nemocnicích přežívají pacienti po operaci nádorů až dvakrát déle než v jiných," řekl už v roce 2004 šéf onkologů Jiří Vorlíček. A kteréže to jsou? To onkologové nezveřejnili. "Mohu jen poradit pacientovi, pokud se zeptá, kam jít, a kam ne," uvedl Vorlíček. Dnes to onkologové už říkat nechtějí vůbec. "Chápejte, je to politikum," vysvětlují. Pacientovi zbývá doufat, že při léčbě narazí na "osvícenou" nemocnici, která navíc raději ošidí běžné klienty, aby měla na ty s rakovinou.
Kolik stojí léčba?Pro příklad uvádíme letošní rozpočet jednoho z dvanácti tuzemských onkocenter: – diagnostika (vyšetření) a doprovodná léčba tvoří 32 procent na léčbu pacienta Konkrétně: Přičemž: Výhled na příští rok: |
