Po víkendu v Janově se o Česku bude možná zase mluvit, i když se tentokrát při akci pravicových extremistů nic nápadného nestalo. Oprávněně. Faktem ovšem je, že jde o problém, který neumějí řešit ani jinde.
Měl jsem na stole štos nejrůznějších výročních zpráv o situaci Romů v Evropě a novinových článků. Byl asi šest centimetrů tlustý. Zvláštní na něm bylo to, že jako nejčastěji uváděné země, v nichž jsou Romové opravdu diskriminováni, figurovaly velmi často Česko a Slovensko. Dobře to bylo vidět na poslední souhrnné studii Evropské unie, vypracované v roce 2004. Obě země se objevují už na první stránce a pak pokračují i na dalších jako typické příklady toho, co je špatně. Nedá se proti tomu říct ani popel. Všechno je pravda.
SituaceKdyž se hovoří o diskriminaci Romů, bere se za příklad východní Evropa. Výroční zprávy hodnotící situaci v Evropě však uvádějí, že protiromské nálady sílí i v Británii, Francii, Španělsku či Itálii. |
Má však drobný háček: když se dočtete, že 79 procent Čechů nechce za sousedy Romy, což je vydáváno za ilustrativní doklad, že sentimenty vůči Romům jsou v některých evropských zemích velmi vysoké, o kus dál se "mimo řeč" dozvíte, že podobně vysoké množství Němců by to taky nechtělo.
Když před lety odlétali čeští Romové do Británie, zamyslel se britský list The Independent nad tím, z čeho utíkali, i nad tím, kam přicházeli, a napsal: "V Británii se nebudou mít líp." Tohle tvrzení můžeme brát s rezervou, faktem však je, že vždy, když se hodnotí situace evropských Romů, kontinent se zúží jen na střední a východní část, jako by romský problém existoval jenom tam. Když se však podíváme i do západní části, zjistíme s překvapením, že uspokojivé řešení není nikde.
Británie: buldozery v akci
Nejznámějšího britského Roma zná celý svět. Byl to Charlie Chaplin. Byl už starým pánem, když v jeho staré vlasti člen městské rady v Birminghamu v televizi řekl třeba tohle: "S některými Cikány nic nesvedete. Ti nepřizpůsobiví se musí zlikvidovat, mluvíme tu o lidech, na které by členové městské rady ani nepohlíželi jako na lidské bytosti v běžném slova smyslu."
To už je dávno pryč, ale nemoc přežívá v mírnější formě. Třetina romských dětí v Británii přestane chodit do školy dřív, než je jim deset, a dvě třetiny skončí před třináctými narozeninami. Třiašedesát procent dětí bylo kvůli svému původu fyzicky napadeno a šestaosmdesáti někdo nadával.
ČíslaNejvíce Romů v Evropě je v Rumunsku (2,5 milionu), na druhém místě jsou Španělsko a Bulharsko (shodně 800 tisíc). Romové jsou největší evropskou menšinou. Žijí však hojně i v USA (1 milion), v Karibiku či Brazílii. V Česku jich žije asi čtvrt milionu. |
Jejich rodiče mají horší problémy. Britské obce musely mít do roku 1994 pro Romy tábořiště, pak byla tato povinnost zrušena, což mělo přinutit kočovníky, aby si kupovali vlastní půdu a usazovali se. Ti si ji opravdu kupují, ale usadit se nemohou, protože jim úřady neschválí stavební povolení (90 procent žádostí je zamítnuto, přičemž britský průměr je dvacet procent). Je to jako Hlava XXII: když si koupí parcelu na kraji vesnice, postaví se proti místním, když si ji proto koupí trochu dál, aby se nedostali do konfliktu, nezískají povolení k bydlení "ve volné krajině". Často obec nakonec Romy vytlačí, někdy i s pomocí najatých násilníků či buldozerů.
Britové však většinou nepociťují "romskou otázku" jako velký problém. Situaci totiž poněkud zamlžuje terminologie: v Británii se Romům říká Gypsy, Romnichal či Traveller (poutník či kočovník). Takže když před časem visel na hospodě v obci Lewes nápis "No Travellers", vypadalo to, jak si všimla tamní média, mnohem nevinněji, než kdyby tam stálo "No Romanies".
Itálie: jezme klidně dál
V červenci vzrušily Itálii snímky z pláže u Neapole: utopily se tam dvě romské dívky, a zatímco těla ležela na pláži, lidé kolem se dál opalovali a někteří jedli. "Byly to jen Romky," napsal v hořké ironii list La Reppublica.
Romové měli v Itálii těžký rok. Itálii zachvátila vlna protiromských nálad související s přílivem především rumunských Romů, což odnášejí i ti domácí, kteří v Itálii žijí od středověku. Berlusconiho vláda oznámila, že provede sčítání Romů, což vyvolalo poprask jako "nebezpečný precedens dělení lidí podle ras". Kromě toho by měli všichni Romové včetně dětí odevzdat otisky prstů. Navíc vláda oznámila zrušení sedmi set nepovolených romských "táborů". Stupňují se rovněž fyzické ataky.
V květnu organizovala neapolská Camorra desítky útoků skupin mužů vyzbrojených tyčemi a palicemi, kteří na základě fám o únosu malé holčičky napadali místa, kde Romové žijí, a vypalovali je. Šokující byla reakce politiků. "Tohle se stává, když Cikáni kradou děti," řekl ministr vnitra Maroni, zatímco další ministr, Umberto Bossi, pronesl: "Lidé sami dělají to, co politici nedokážou."
Francie: tiché zákazy
Svoboda, rovnost, bratrství? Pokud jste Rom, existuje ve Francii nepsaný seznam osmadvaceti měst, kam nesmíte vstoupit. Alespoň podle zprávy zveřejněné Evropským střediskem pro práva Romů. Týká se jen Francie a má 342 stránek. I přesto, že zohledníte, jak jsou ochránci lidských práv nároční, máte při čtení pocit, že popisuje nějakou zemi podstatně dál na východ a v jiném letopočtu.
Podle zprávy jsou Romové Francouzi druhé kategorie a jejich situace se blíží krizi. Musí počítat s tichým zákazem vstupu do barů, restaurací, obchodů. Odmítají je také některé pojišťovny. Nemohou mít ani sociální pojištění, protože nemají trvalé bydliště. Někteří ředitelé odmítají přijímat romské děti do svých škol a celkově je "šokující, jak málo dětí nad dvanáct let dochází do školy". Místa, kde Romové žijí, jsou častým cílem policejních razií, přičemž policisté přijíždějí ve velkém množství, v plné bojové výstroji a s automatickými zbraněmi v rukou, což je podle zprávy "jednání překračující meze šikanování".
Města s více než pěti tisíci obyvateli mají povinnost zřídit pro kočovné Romy tábořiště se základní infrastrukturou. Respektuje to deset až dvacet procent obcí, jinde jsou příchozí naopak vyháněni a je jim ztrpčován nebo rovnou zakazován pobyt.
Španělsko: pořád na okraji
Španělsko je zajímavé tím, že je zemí s největší komunitou Romů na Západě. Romové dali Španělům slavné flamenco, ale jinak jsou na okraji společnosti. Uvádí to zpráva tamního ministerstva práce a sociálních věcí. Zatímco přistěhovalci se poměrně dobře začleňují do společnosti, polovina Romů, kteří tak žijí už pět set let, považuje rasismus za největší problém. Polovina rovněž zažila diskriminaci, když se snažila získat byt nebo práci. Čtyřicet procent se setkalo s diskriminací v nejběžnějším životě, tedy v restauracích, u bazénu, na diskotéce nebo v obchodě. Třetina Romů je negramotná nebo přestala chodit do školy dřív než v páté třídě.
Ale tu hudbu máme rádi
Tím seznam nekončí. Žádná evropská země není dokonalá, a tak vydestilujete-li ze zpráv ty negativní, bude to vypadat velmi sugestivně. Škraloupy mají kromě férových Britů či svobodomyslných Francouzů i Švýcaři a Skandinávci či úzkostlivě korektní Němci.
Příkop, který odděluje Evropany od jejich největší menšiny, je někde hlubší, někde mělčí, ale pořád je. I přes opakované pokusy Romy asimilovat zůstávají uprostřed národů, mezi nimiž žijí už dlouhá staletí, odříznuti na okraji společnosti.
Jako hořká ironie působí, že zrovna loni byli Romové celosvětově "in". V nočních barech a kabaretech od Paříže přes Londýn a Řím až třeba po New York byla v módě jejich rytmická a melancholická hudba. Romové se mohli zúčastnit - jako hudebníci, těžší by to měli jako návštěvníci.
