Biolog Jan Konvalinka: Dnešní vědec je nesmírně mobilní - skoro jako hokejista

Koho v nástavajících parlamentních volbách volit a proč? - na tuto otázku jsou v seriálu MF DNES tázány některé osobnosti českého veřejného a kulturního života. Jako pátý odpověděl biolog Jan Konvalinka.

Biolog Jan Konvalinka | foto: Martin Mráz, MF DNES

Přiznám se, že mám určitý problém s tím, abych jako vědec radil občanům, koho mají volit do parlamentu. Winston Churchill kdysi napsal, že nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem.

O autorovi

Doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc., (1963) je vedoucí vědecký pracovník z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a přednáší biochemii a molekulární biologii na katedře biochemie Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Zabývá se studiem medicinálně zajímavých enzymů. V posledních letech se soustředí na výzkum proteinů viru HIV, zejména virové proteázy, která je zodpovědná za dozrávání a šíření viru, a dále na výzkum enzymů z lidského mozku.

Je autorem více než 70 původních vědeckých prací v mezinárodních časopisech. Za svou vědeckou činnost získal řadu ocenění. Je členem Učené společnosti České republiky.

Nuže, mé působení v akademické sféře je pro mne v tomto smyslu silným argumentem pro demokracii, přesněji řečeno pro politické uspořádání, ve kterém má hlas truhláře stejnou váhu jako hlas univerzitního profesora.

Jak znám špičkové české akademiky, rozcházejí se ve svých názorech na americký radar, na Václava Klause nebo válku v Afghánistánu zrovna tak jako lidé u nás v kostele nebo průměrný stůl štamgastů hospody Na Růžku v pražské Liboci. Jsou při tom stejně vláčeni svými předsudky, emocemi a osobními aspiracemi jako každý jiný, mne nevyjímaje.

Vědci mají politické názory stejně krátkozraké a zaujaté jako každý jiný a schopností mýlit se v politice se nijak neodlišují od zbytku populace.
Vědci jsou tedy bytosti hříšné a omylné, ale věda sama je důležitá a cenná věc.

Na tomto místě se musím přiznat, že jsem nevyléčitelný technologický optimista. Opravdu si myslím, že v práci a vědění je naše spasení a že věda a technika činí náš svět lepším a bezpečnějším, než jaký byl v dobách našich rodičů a prarodičů. Přes všechno skuhrání žijeme my, obyvatelé západního světa, déle, zdravěji a bezpečněji. Těšíme se přepychu a osobní svobodě, jaké nemají v dějinách obdoby. Je opravdu těžko popřít, že na tom nese obrovskou zásluhu lidská zvídavost a onen způsob metodického poznávání zákonů přírody, jakému jsme si zvykli říkat věda. Je to způsob těžkopádný a velmi nedokonalý, ale zatraceně dobře funguje. Dostal nás na Měsíc a ke dnu oceánů, zbavil nás většiny infekčních chorob, umožňuje nám číst si digitalizovaného Káju Maříka na iPodu...

Přistání lidí na Měsíci - program Apollo

Aspoň dva roky bez reformy

V posledních desetiletích se navíc vědecký vývoj dramaticky zrychluje a nové myšlenky dávají přímo před očima vzniknout novým firmám nebo rovnou průmyslovým odvětvím. Věda tak už přímo generuje hospodářský růst a pracovní místa, což se líbí i politikům a kapitánům průmyslu, které by jinak studium nukleosidů nebo starořecké gramatiky nechávalo chladnými.

Ke špičkové vědě jsou však zapotřebí peníze, spousta peněz, a mozky chytrých, motivovaných, svobodných lidí. Hlavním mezinárodním soubojem současnosti není boj o ropu a energie, jak se často píše – je to boj o mozky. Moc se bojím, že naše země se tohoto zápasu nejen neúčastní, ale ještě si ani pořádně neuvědomila, že se nějaký koná.
Co v tom mohou udělat politické strany a politici? Hlavně mohou hodně zkazit.

Rozvoji vědy svědčí evoluce lépe než revoluce a vědci ke své práci potřebují mít alespoň základní jistotu, že jim jejich instituce ze dne na den nezmizí pod nohama. Bylo by skvělé zažít pro změnu alespoň dva roky, kdy by se instituce, ve kterých pracujeme, nemusely třást o svou holou existenci nebo kdy by neprobíhala další, tentokrát už definitivní reforma vysokého školství nebo Akademie věd.

Snažně tedy prosím budoucí politické představitele "napříč politickým spektrem", jak se teď pěkně říká, aby aspoň na nějakou dobu potlačili svou nezvladatelnou touhu reformovat, na co dosáhnou.
Nemohli bychom žít alespoň dva roky bez reformy? Prosím!

Český hokejista Jaromír Jágr se pokouší zastavit unikajícího Švéda Erika Karlssona.

Dnešní vědec je nesmírně mobilní (skoro jako hokejista). DNA má stejnou strukturu v Dejvicích jako v Kalifornii. Špičkový vědec snadno odejde tam, kde dostane lepší podmínky, a přilákat ho zpátky je velmi těžké. Bez peněz to nepůjde. Historky o odlévání očních čoček podomácku sestavenou mašinkou z merkuru a dynama z jízdního kola sice pobaví, ale cesta k vědecké excelenci pro 21. století to není.

Už před delší dobou se česká vláda zavázala dosáhnout financování vědy a výzkumu ve výši 0,7 procenta hrubého domácího produktu. Mám dokonce ve svém vlastnictví dopis ministra školství české vlády, který mi v odpovědi na petici českých vědců k této věci sděluje, že se vlamuje do otevřených dveří, neboť už v letošním, nejpozději však v příštím roce dosáhne onen podíl financování naplánované výše 0,7 procenta HDP. (Ten ministr školství se jmenoval Ivan Pilip a dopis pochází z poloviny 90. let. Financování vědy a výzkumu v naší zemi kýžených 0,7 procenta HDP nedosáhlo nikdy…)

Ivan Pilip

Moudří pochybují

Je až neuvěřitelné, jak zoufale stereotypně se v české politice opakují katastrofální vzorce chování z minulosti. Jeden příklad, který mne v poslední době trápí nejvíce, se týká mého rodného Mostecka. Místo podporování chytré, na znalostech založené ekonomiky se už zase pokoušíme oddolovat další středověké městečko, spálit půdu, na níž stálo, získaný proud prodat a za utržené peníze postavit nějaký pěkný kus dálnice... Přírodovědec by poznamenal, že příslušný experiment byl už proveden.

Zbourali jsme starý Most (spolu s desítkami vesnic i s kostely, chalupami a hřbitovy) a vytěžili a spálili uhlí, co bylo pod ním. Výsledek? Sečteno a podtrženo, kraj je stejně chudý a bezútěšný, jako byl předtím, sociální a ekologické problémy se jen zhoršily. Plus máme velkou díru v zemi a spousty síry ve vzduchu, minus šedesát vesnic a jedno gotické město. Opravdu se to vyplatilo? Opravdu chceme ten experiment opakovat?

Ilustrační foto

To není technologický problém, případně otázka náhrad pro skupinu vlastníků nemovitostí v Horním Jiřetíně, to je základní civilizační spor o to, jakou společností chceme být. Nechápu, co dělají politici a politické strany, kteří se jinak pojmy suverenita a národní zájmy zaklínají od rána do večera. Dámy a pánové, tohle je ta vlast, o které pořád mluvíte! Kus jí chtějí nabrat rypadlem a spálit.

Opravdu se jako vědec necítím obzvlášť kvalifikován k tomu, abych svým spoluobčanům radil, koho mají volit. Bertrand Russell kdysi napsal, že moudří lidé jsou plni pochybností, jenom idiotům je všechno jasné. Doby, kdy jsem volil svou oblíbenou stranu s jistotou, že dělám dobře, jsou pryč. Mnoho let už jenom se skřípěním zubů vybírám nejmenší zlo. Letos je pro mne tím nejmenším zlem jedna ze dvou nebo tří menších stran, které mají jasno v prozápadní orientaci naší země, jsou pro její pevné zakotvení v Severoatlantické alianci a Evropské unii, promyšleně podporují vědu a vzdělání – a nehodlají dál podplácet své voliče penězi získanými bagrováním jejich vlasti.

Greenpeace v lomu ČSA (13. listopadu 2008)

anketa

Každý z autorů zodpoví také stručnou předvolební anketu tvořenou šesticí otázek. Takto odpověděl Jan Konvalinka.

1. Koho budete volit? Stranu zelených.
2. Kdy jste naposledy nehlasoval? Vždycky jsem chodil k volbám.

3. Věříte předvolebním slibům? Některým bohužel ne, jiným bohužel ano, dalším nejen věřím, ale dokonce se jich děsím.

4. Co je v naší politice nejhorší? Populismus a zbabělost vydávaná za pragmatismus.
5. A co nejlepší? Naši extremisté jsou naštěstí spíše k smíchu a nemáme skutečné nacionalisty hodné toho jména.

6. Proč vlastně volíte? Protože můžu.