Každé náboženství je především odpovědí na vědomí dramatického až tragického charakteru lidské existence. Je pokusem vyrovnat se z perspektivy věčnosti se zjištěním, že nám lidem nezbývá než podstoupit postupnou ztrátu všech a všeho, jež milujeme, a že i my budeme nakonec vzati těm, jimž na nás záleží. Zbožnost může mít podobu krvavých obětí na usmíření žárlivých duchů. Může však být i projevem důvěry a naděje v tvůrce, jenž je schopen se za nás i obětovat.
Jenže tam, kde dramatická až tragická lidská pomíjivost není kulturně reflektována, nemůže být uznána ani náboženská reakce. Takže není-li dostupná národní formulace tragického rozměru lidského údělu, tedy tam, kde nebylo Shakespeara ani Pascala ani Kierkegaarda ani Dostojevského a kde Kafka myslel a psal německy, nutně chybí i porozumění náboženské zkušenosti. V takové zemi se spíše pořád dokola věří ve společenské utopie a staví se pomníky místním politickým bůžkům. (I v 15. století se Češi vášnivě svářili především o správnou podobu církevní organizace, což je podstatně jiný problém, než zbožná interpretace lidského údělu.)
tragický lidský osudKde nebylo Shakespeara ani Pascala ani Kierkegaarda ani Dostojevského a kde Kafka myslel a psal německy, nutně chybí i porozumění náboženské zkušenosti. |
Říkáme si rádi, že náboženskou zkušenost vytlačila věda. Ta ovšem nabízí dnes něco jiného než včera a zítra nám předloží zas něco trochu jiného než dnes. Perspektiva vědy je opakem perspektivy života jednotlivce. A všechno dnešní vědění, jež lepší vědecké poznání zítra zavrhne, bude uloženo do zásuvky, v níž se budou přebírat už jen historici; inspirovaní náboženští myslitelé z časů před tisíciletími jsou však dodnes aktuální. Kromě toho jsme zažili, že věda může být stejně bezohlednou konfesí jako některé typy dobrodružné religiozity. Kolik "křižáckých výprav" uspořádali radikální nacionální a socialističtí vyznavači vědeckých světových názorů proti nežádoucím rasám, třídám, zdravotně postiženým atd. Za vědu se tedy neschováme. Ona sama je jedním z dokladů dramatického charakteru našeho údělu.
Skutečný rozměr lidské nejistoty také nepřevtipkujeme, nepřepábíme, nepřekabaretíme, i když se o to pořád dokola snažíme. (Za bližší přihlédnutí by stály všechny ty obrázky utěšeného, téměř veselého umírání a idylických vesnických pohřbů, jež opakovaně produkuje česká literární a filmová epika.) Aby byla naše kultura vskutku komplexní a tedy duchovně užitečná, měla by se přiznat k náboženskému rozměru jako k přirozené a nutné součásti lidských iniciativ, směřujících k vyrovnání se s člověčenstvím. Bez toho kulturního vkladu zůstáváme poněkud existenciálně nahluchlí.
Druhé poznání, jež bych domorodému obyvatelstvu do budoucna přál, by spočívalo v pochopení, že existují lidské zájmy, jež jsou nadřazeny národním zájmům. Například: obecným lidským zájmem je mír a pokoj, kdežto národní zájmy se obvykle bez konfliktů nedají realizovat.
A do třetice: země, v níž dochází skoro každých dvacet let k politickému převratu, by potřebovala aspoň půl století stability a kontinuálního kulturního a politického vývoje.
ČESKÁ VIZE89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Jacquesa Rupnika a Václava Bělohradského v Kabinetu Havel 19. listopadu. Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. |
