Emíre Khidayerová v té knize přehledně pojednává jednotlivé oblasti každodenního života: vztahy ke zvířatům, etiketu, placení bakšíše, konzumaci kávy, arabské pojetí času či veřejné bezpečnosti, terorismus či pověrčivost. Tak se třeba dozvíme, že Arabové „téměř bez výjimky věří v uhranutí“ a jsou přesvědčeni o existenci začarovaných měst, kam by nikdy nevstoupili. Pokud prý má třeba v Maroku někdo pocit, že ho zasáhlo neštěstí a mají v tom prsty duchové, podnikne očistný rituál s chameleonem - hodí jej „do otevřeného ohně a ohniště třikrát obejde. Když žár zvíře roztrhne, zlo je odvrácené“. Pokud se v tichosti upeče, zloba přetrvá. Arabové postrádají, tvrdí také Khidayerová, orientační smysl: „Ani jeden Arab, kterého jsem v životě potkala, až na jednu výjimku, nemá dobrý orientační smysl.“
Saúdka řídí auto v rámci kampaně Change.org, která požaduje pro ženy v Saúdské Arábii právo řidit vůz (17. června 2011)
O knizeEmíre Khidayer: Arabský svět - jiná planeta? Mladá fronta, Praha 2011, 248 stran, doporučená cena 259 korun. |
Khidayerová referuje rovněž o kastovnictví, které v mnoha arabských společnostech panuje, a většinou s ním souhlasí. Pokud Kuvajťané s pohrdavým úsměvem hledí na své beduínské spoluobčany z oázy Džahra, autorka to glosuje: „Musím však říci, že k tomu asi mají důvod, protože v mnoha případech jsem potkala Džahrany, kteří byli špinaví a chovali se hrubě“. Nemálo Arabů prý má „chabé znalosti o lidském těle“ a tato absence znalostí a „primitivnost je vedou ke stupňování brutality“. A žebráci tam jsou velmi neupřímní. O ozbrojencích, kteří v arabském světě střeží vybrané objekty, konstatuje, že pokud by došlo ke skutečnému útoku, „takoví vojáci by jistě nikoho nezachránili, jen by způsobili ještě větší chaos“.
A další a další témata… Pochopitelně i sex
Tématem, které nemůže vynechat, je sexualita. Píše o nemožnosti kontaktu mezi nezadanými muži a ženami a sugestivně líčí „lístečkové seznamování“, kdy muži mohou do okna vedle jedoucího vozu vhodit papírek s telefonním číslem. Lituje ženy, které při velkých neštěstích umírají kvůli nedostatku ženských lékařek, protože muži k nim nejsou vpuštěni. Spílá arabským mužům za to, že problematiku různých sexuálních poloh rozebírají spíše s imámem než s vlastní manželkou. Lituje zvláště jemenské ženy, které „slouží jen jako matrace pro rozkoš“ (ale všímá si i některých bohatých Arabek, které nemají „žádné povinnosti a neplní si ani ty rodičovské“).
Emíre KhidayerNarodila se (1971) ve slovenských Piešťanoch, absolvovala arabistiku a islamistiku na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Jako diplomatka působila v Egyptě, v Kuvajtu a v Iráku. Po ukončení diplomatické kariéry pracuje v oblasti obchodu a informačních technologií. Věnuje se etnografii, kulturologii a politice zemí Blízkého Východu. Prostřednictvím aktivit občanského sdružení Pro Oriente či rozhlasovými reportážemi přibližuje arabský svět slovenskému publiku.  Emíre Khidayer  Obálka khihy Emíre Khidayer: Arabský svět - jiná planeta? |
Zvláště se pak rozhořčuje nad pronásledováním homosexuálů. Její líčení toho, jak fanatičtí ozbrojenci vnikají do domů lidí podezřelých z homosexuality přechází až ve vyznání: „Často na mne dolehne smutek, jací primitivové si osobují právo rozhodovat o životech druhých. Tam, v arabském světě, mnohem častěji než kdekoli jinde na světě. A to pod pláštíkem náboženského přesvědčení“.
Jedna za všechny
K islámu autorka nechová obzvláštní sympatie. Ilustruje příhodami, které působí jako vtip, nicméně dle tvrzení Khidayerové jsou autentické.
Příklad: Jednomu vesničanovi pes počůral zeď. Muž v nejistotě, co má jako správný muslim udělat, zeptal se na názor imáma, který byl jeho sousedem. Duchovní mu vysvětlil, že pes je nečisté zvíře, takže stěnu musí zbourat a postavit sedmkrát. Když ovšem vesničan dovysvětlil, že jde o zeď, která spojuje jeho dům s domem imáma, ten se zamyslel a odpověděl: „V tom případě to srovná trocha vody!“.
Jinde se pisatelka pohoršuje nad nekonzistencí muslimů, zvláště v případě konzumace vepřového a alkoholu: arabský muslim je schopný vyprovokovat hádku v evropské restauraci, když mu přinesou smažený sýr plněný šunkou, ale to, že „jídlo zapíjel pivem, už nevadí“.
Předpojatá kniha s chybami
Už z tohoto nepočetného přehledu a několika citací je, doufám, zřejmé, že kniha Arabský svět - jiná planeta? přetéká generalizacemi. V mnohém opakují tradiční evropské předsudky vůči Orientu, jak je před lety diagnostikoval americko-palestinský kulturní teoretik Edward Said v dnes už klasické slavné knize knize Orientalismus: západní koncepce Orientu. Případně autorka Arabům připisuje vlastnosti, které se dají najít i u jiných etnik.
Vyvrcholení pouti nastává desátého dne, kdy muslimové symbolicky kamenují satana a obětují Alláhovi zvíře. Tento den je označován Svátek obětování a slaví jej muslimové po celém světě. Zpravidla obětují kozy nebo ovce.
Khidayerová sice připouští, že žebráci podvádějí po celém světě, ale už nenahlédne, že totéž se ovšem týká třeba i kritizované nekonzistence – viz vztah židů k šabatu, nebo příklad belgického krále, který na jeden abdikuje, aby nebyl ve funkci v době parlamentního přijímání zákona, který protiřečí jeho katolickému vyznání. A kupříkladu nejhorší orientační smysl jsem já osobně shledal u obyvatel indického Dillí – ale nebudu kvůli tomu tvrdit, že je to vlastnost „všech“ Indů (a možná ani ne „vlastnost“, ale spíše „strategie“, jak prostě zákazníkovi rychle vyhovět).
Publikace Arabský svět - jiná planeta? určitě není psána „nepředpojatě“, jak autorka v úvodu deklaruje. A už vůbec není pravda, že před touto publikací zde neexistovala žádná jiná, která by zobrazovala pocity žen v arabském světě – česky vyšly třeba Devět částí touhy: skrytý svět muslimských žen od Geraldine Brooks a Závoj a džíny: ženy v islámském světě (editorka Magdaléna Frouzová).
Jemenská žena hledá své jméno v seznamu voličů. (21. února 2012)
Pokud tedy Khidayerová hlásá, že je „šokujícím poznatkem, že jsou to často právě ženy, které chtějí být zahalené“, pak jí příliš nerozumím, protože pro toho, kde sleduje příslušnou literaturu (i jen v češtině), vskutku nejde o nic nového. Připojme ještě, že pisatelka posílá četné vzkazy svým konkrétním známým, případně si vyřizuje účty s Araby či Arabkami, kteří a které jí údajně ublížili. Do publikace, která chce podat „reálný obraz arabské společnosti“, takové pasáže jednoduše nepatří.
Kapitola sama pro sebe je pak jazyk české verze této knihy. Tuzemská verze nejspíš vznikla drobnou aktualizací a bohužel velmi špatným překladem slovenského originálu (ten je v knize uveden v seznamu „použité literatury“). V důsledku toho text překypuje chybami.
