Ústřední výbor KSČ na počátku září 1949 rozhodl, že bude zřízen "Vládní výbor pro oslavu sedmdesátých narozenin J. V. Stalina". Jeho předsedou byl jmenován ministr informací a osvěty Václav Kopecký a na krajské a okresní sekretariáty KSČ začaly proudit směrnice s instrukcemi, jakým způsobem se má připravit "všechen lid Československa s radostným nadšením na oslavy sedmdesátých narozenin generalissima Stalina, tvůrce nové epochy lidstva a největší osobnosti současnosti".
Jak je beseda, nikdo mne neudrží
Při listování novinami z prosince 1949 dává často jen datum v jejich záhlaví vědět, že se blíží Štědrý den. Oslavné články na "největšího přítele československého lidu" zaplňovaly většinu novinových stránek dlouho před i po jeho narozeninách. I časopisy pro mládež dostaly za úkol zapojit se do všech "stalinských akcí". Tradiční články s vánoční tematikou nahradily povídky a básně o Stalinovi.
Ke kampani se připojil i ženský časopis Vlasta. Dva měsíce uveřejňoval reportáže z "besed o Stalinovi", jak se zkráceně říkalo školením nazvaným "Co dává Stalinovo učení ženám", která zorganizovala Rada žen, "aby každá žena i v nejzapadlejší vesničce poznala učení Stalinovo, neboť naučí-li se ženy žít podle tohoto učení, dají nejkrásnější dar generalissimu Stalinovi".
V časopise byly otiskovány "odposlechnuté" nadšené komentáře žen ("Já už byla na osmé stalinské besedě. Nikam večer po práci nechodívám, ale jak je beseda, nikdo mne neudrží.") a také básně, které při té příležitosti vytvořily (jedna z nich paradoxně končí těmito slovy: "Bůh nám Tě zachovej, soudruhu Staline!").
Podle podaných hlášení bylo zorganizováno téměř 14 tisíc "besed o Stalinovi", kterých se zúčastnily přes dva miliony žen. S nadšenými články publikovanými ve Vlastě však příliš nekoresponduje hlášení z některých obcí (kupříkladu v okolí Hlinska a v Posázaví), kde na besedy nikdo nepřišel.
Vánoční výzdoba
Ulice, významné budovy, mosty, výlohy obchodů, školy i továrny nekrášlila vánoční výzdoba, nýbrž hesla. Byl vydán jejich oficiální seznam - například "Sláva Stalinovi – osvoboditeli našich národů, obránci naší svobody a nezávislosti!" nebo "Ať žije J. V. Stalin - moudrý učitel a největší přítel našeho lidu!".
Také došlo na výjevy z "generalissimova" života: bylo vytištěno 375 tisíc plakátů se Stalinovým portrétem a také 20 tisíc výstavních souborů - šlo o jedenáct nástěnných tabulí, jakýsi Stalinův obrazový životopis, textově a výtvarně zpracovaný podle námětu ministra školství Zdeňka Nejedlého.
"Stalinské výstavky" měly být instalovány ve všech závodech nad pět set zaměstnanců, ve školách, v kasárnách a na nádražích. Doplňovat je měly Stalinovy spisy a jeho busta. Zároveň bylo ministerstvem informací a osvěty distribuováno 75 putovních výstav sovětské literatury a tisku s heslem: "K Vánocům jako nejlepší dar Stalinova díla, knihy sovětských spisovatelů a předplatné sovětského tisku!". Veřejné knihovny byly vyzvány k odběru Stalinových spisů, což 96 procent z nich učinilo.
Vydána byla série pohlednic, známky a pamětní stříbrné medaile se Stalinem. V Plzni byl z podnětu železničářů a Svazu československo-sovětského přátelství vypraven zvláštní vlak, který vozil "vkusnou výstavu o SSSR", v Karlových Varech zřídili Kolonádu přátelství, na níž chtěli "trvalým způsobem seznamovat obyvatele s životem v SSSR". Všechny základní organizace KSČ připravily slavnostní členské schůze s přednáškami na téma "jak Stalinovo učení pomáhá naší straně v kádrové politice, oživené kulturními vložkami".
Soudruzi se také zavázali prostudovat Stalinův životopis. Mládežnické soubory a "kulturní brigády" jezdily po vesnicích s pásmy o Stalinovi. Na Stalinovu počest po něm byla pojmenována náměstí, ulice, školy a továrny.
Děti mu také píší
Ministerstvo školství vydalo výnos, podle nějž se do oslav měli zapojit také učitelé, žáci a jejich rodiče. Zároveň na všechny typy škol rozeslalo brožuru s instrukcemi, jak mají oslavy vypadat. Obsahovala pokyny i pro učitelky mateřských škol. V předvánočním čase se měly věnovat diskusím o sovětské předškolní výchově a stěny ve školkách vyzdobit nástěnkami o sovětské péči o dítě. Rodiče měli vyslechnout přednášku o Makarenkových výchovných metodách. V každé škole měl vzniknout "ruský kroužek" a v ministerské brožuře byl popsán vzorný program práce v něm a činnost vztahující se k oslavám Stalina.
Rovněž byla zahájena akce dopisování si československé mládeže s mládeží sovětskou, jako zahajovací téma pro navázání kontaktu bylo určeno: "Čím je naší mládeži J. V. Stalin?" Všechna divadla dostala příkaz mít na repertoáru hry sovětských autorů a kina promítat sovětské filmy (velkou propagaci měl především snímek Stalingradská bitva, letáčky na něj se rozdávaly s potravinovými lístky), žáci je navštěvovali v rámci představení pro školy. Na učilištích měly probíhat diskuse o sovětském průmyslu a zemědělství a o výchově dělnické mládeže v SSSR. Vysoké školy měly otevřít brány veřejnosti a nabídnout přednášky o "Stalinově učení a velkých sovětských vědcích (např. o Mičurinovi)". Žáci a studenti psali Stalinovi gratulace a vyráběli mu dary.
Směny a dary pro Něj
Zdravici "geniálnímu vůdci, velikému Stalinovi", posílali samozřejmě i dospělí. Podepisovala se v továrnách, obchodech, ve školách. Cílem bylo, aby byla podepsána masově, proto bylo vytvořeno 130 tisíc dvojic, které chodily se zdravicí za občany. Podle hlášení ji v českých zemích podepsalo 8 877 565 lidí. Vyhlášena byla také akce "Dary generalissimovi Stalinovi". Pracující ho měli obdarovat především mimořádnými "stalinskými směnami", tedy navíc odpracovanými hodinami. Zvýšením výkonu na těchto směnách mu měli vyjádřit "svoji lásku k socialistickému budování, které jim umožnil". Vhodné bylo také zakládat nové "úderky", uzavírat socialistické závazky a podávat zlepšovací návrhy.
Pro Stalina se vyráběly nejrůznější výrobky, které se shromažďovaly ve Veletržním paláci v Praze, kde byly vystaveny. Podle dobových údajů navštívilo expozici darů pro Stalina od 4. do 11. prosince 1949 přes osmdesát tisíc lidí. Otevřena byla od osmi hodin ráno do půlnoci. K vidění na ní byly stroje, rozhlasové přístroje, hračky, dětské kresby, oděvy, boty, nábytek, koberce, příbory, sklo, porcelán, vyšívané ubrusy, bonboniéry, uzeniny, pneumatiky, automobily i letadlo. "Jistě všechno zase rozdá," říká žena v šátku. "Tu ledničku možná dostane kolchoz, kde ji ještě nemají. To křeslo jeden z mnoha klubů. Ten ženský kožich mladá údernice. Ti plyšoví medvídci a ty naparáděné selčičky se octnou v jeslích, ve škole... A letadlo. V tom se jistě sveze – v letounu míru – sám Stalin," komentoval výstavu jeden z článků v tehdejším tisku. Dary, mezi nimi i dva kladrubští hřebci, cisterna benzinu, filmy Revoluční rok 1848, Vzpoura hraček a Pan Prokouk vynálezcem, byly dopraveny zvláštním vlakem do Moskvy, kde je 22. prosince předal náměstek předsedy vlády Viliam Široký.
V souvislosti se Stalinovým výročím vyšlo přes dvacet publikací, z toho čtyři obrazové. Mimo jiné jeho spisy. Byla publikována báseň Vítězslava Nezvala Stalin. Byla vydána gramofonová deska se Stalinovým projevem. Otakar Vávra natočil film Láska, vyjadřující lásku československého lidu ke Stalinovi, či jak je ve filmu do úmoru opakováno – ke Stááálinovi. Zpravodajský film zaznamenával všechny hlavní akce oslav, které pak diváci viděli v kinech v podobě filmových žurnálů, jeden speciální byl sestřihán pro Moskvu. Do kampaně se mohutně zapojil i rozhlas.
Nejspíš se narodil jindy
Již 20. prosince se sešlo Národní shromáždění, aby na slavnostním zasedání vyjádřilo Stalinovi svůj vděk. Proběhlo také slavnostní zasedání ÚV KSČ ve Španělském sále Pražského hradu. V den Stalinových narozenin, 21. prosince, byly na Letné položeny základní kameny (ze všech krajů republiky) k Stalinovu pomníku. Na zvláštní, "prezidentský kámen" poklepal zlatým kladívkem Klement Gottwald. Několik dní předtím bylo rozhodnuto, že pomník bude vytvořen podle návrhu akademického sochaře Otakara Švece a architektů Jiřího a Vlasty Štursových. Základní kameny byly položeny i v Liberci, Litoměřicích, Olomouci a Plzni, v Kladně byl Stalinův pomník dokonce už odhalen.
Večer se v Průmyslovém paláci konalo za účasti prezidenta, představitelů vlády, strany a Národní fronty "slavnostní shromáždění pražského lidu". Obdobná shromáždění proběhla ve všech krajských a okresních městech a v řadě obcí. Byly na nich proneseny oslavné projevy, recitovány básně a zpívány písně na počest Stalina. Sokolové nacvičili speciální sestavu. Byly zapalovány "oslavné ohně", konaly se lampionové průvody a v Praze ohňostroj.
Oslavy byly vyhodnoceny jako zdařilé, ale z některých míst byly hlášeny "rušivé jevy" – třeba z Opavska, kde byl zaznamenán nezájem o sovětský film, "reakčními živly" tam byla poškozena stalinská výzdoba. A obec Kylešovice odmítla slavit: "místní farář pozval na stejný den misionáře a občanstvo včetně příslušníků KSČ se místo oslavy zúčastnilo pobožnosti".
Část obyvatelstva se oslav účastnila "dobrovolně povinně", někteří lidé je ignorovali. Ovšem značná část obyvatelstva mu své dary a gratulace zasílala zcela upřímně. V paměti lidí byly ještě živé vzpomínky na válku.
Svou roli hrál i fakt, že v roce 1949 bylo ještě před monstrprocesy. Pisatelé se v dopisech Stalinovi svěřují se svým utrpením za války, líčí mu své pracovní výkony pro novou republiku, upínají se k němu jako k ideálnímu muži, moudrému otci, spravedlivému státníkovi, vyjadřují mu svoji vděčnost za osvobození a naprosto nepochybují, že jejich řádky bude opravdu číst: "já, prostá žena, mohu Vám, největšímu státníkovi, napsat přání k narozeninám, třese se mi ruka a vyjadřovat se také mnoho neumím", "učíme se hledět na svět vašima očima, Vy jste nám nejen příkladem, ale i oporou", "miluji Vás právě tak vroucně jako své syny a svého muže", "je krásné vědět, že největší člověk, který žije na světě, je naším přítelem").
Stalinovy narozeniny se v Československu oficiálně slavily od roku 1945 až do konce jeho života (zemřel 5. března 1953), ale v roce 1949 nejbombastičtěji. Dodejme, že podle dnešních zjištění Josif Vissarionovič Džugašvili, jak se Stalin jmenoval původně, uváděl nepravdivé údaje o svém narození. Nejspíš přišel na svět 18. prosince 1878, což jen podtrhuje absurditu celého spektáklu.
