Vážení senátoři Johne McCaine a Baracku Obamo,
za pár týdnů bude jeden z vás zvolen 44. prezidentem Spojených států. Až se ujmete svého úřadu, budete muset řešit nesnadný úkol, a sice jak obrodit Ameriku coby důvěryhodného, zdatného a příkladného vůdce světa.
K tomu zdaleka nestačí, abyste se vy a vaše administrativy distancovali od chyb George W. Bushe. Musíte přijít s novátorskými strategiemi, jak se vyrovnat s četnými nebezpečími včetně globálního ekonomického kolapsu, s dvěma horkými válkami (v Iráku a Afghánistánu), s Al-Kajdou, jadernými hrozbami a změnou klimatu. Pro každou oblast budete muset získat prvotřídní tým poradců, řídit se zásadami kritického myšlení a vytvořit ucelenou strategii s jasnou vazbou mezi činy a výsledky.
Až se jeden z vás stane prezidentem, bude muset ze všeho nejdřív obnovit tradiční zdroje mezinárodní úcty k Americe: houževnatost, optimismus, podporu spravedlnosti, oddanost svobodě a touhu po míru. Jak jste oba poznali během kampaně, dobré jméno Ameriky v posledních letech značně utrpělo. Měli byste světu vzkázat, že ta pravá Amerika se vrátila.
Tento první krok je důležitý, ale abyste napravili pověst Spojených států a jejich postavení ve světě, budete toho muset udělat mnohem víc.
Už od inaugurace musíte usilovat o obnovení důvěry v hospodářství země, aby se Spojené státy opět staly ekonomickým lídrem.
Jak víte z rozhovorů s voliči, i naši občané si myslí, že naši vůdcové ztratili směr. Potřebujeme prezidenta, který nebude překvapen pokaždé, když vezme do rukou noviny.
Vyberte si ty správné lidi, držte se pravidel, která si stanovíte, a odměňujte obyčejné lidi, ne Wall Street.
Jako vrchní velitel armády si budete muset stanovit cíle a pak rozhodnout, jak jich nejlépe dosáhnout.
Měli byste využít všech dostupných nástrojů v oblasti národní bezpečnosti a pochopit, že síla je často tupá a že inteligentní diplomacie je pravým opakem - nikoli ztělesněním - politiky ústupků.
Z Iráku se ctí
Nebudete mít na vybranou, budete muset začít stahovat americké vojáky z Iráku. Pokud odmítnete, stejně vás k tomu donutí sílící konsenzus mezi samotnými Iráčany. Když tento proces nastartujete a když budete mít načasování ve svých rukou, podaří se vám připsat zásluhy rozumným iráckým vůdcům a neumožníte radikálům tvrdit, že nás vyhnali.
Jednotky, které v Iráku během stahování zůstanou, by se měly zaměřit na přípravu irácké armády k převzetí velení. I přes nedávné úspěchy tuto zemi stále ohrožují vnitřní spory. Ty mají hluboké kořeny a mohou je vyřešit jen iráčtí politici. Americké jednotky nemohou nahrazovat iráckou páteř.
Situace v Afghánistánu se vyvinula v neřešitelný pat: většina obyvatelstva se obává Talibanu, nesnáší NATO a nemá valnou důvěru ve svou vládu. Vzhledem k tomu, co všechno je v sázce, budete mít možná nutkání "udělat v Afghánistánu víc“, ale to samo o sobě by byla reakce, nikoli strategie.
I naše armádní velení uznává, že stávající přístup nefunguje. Ano, potřebujeme více vojáků, ale abyste uspěli, vaše politika musí odpovídat touhám a ustrojení místního obyvatelstva. Pod vaším vedením by mělo být hlavním vojenským úkolem NATO vycvičit afghánské síly, aby bránily afghánské vesnice. Hlavním politickým cílem by pak mělo být zlepšení kvality vládnutí v celé zemi.
Měkká síla je mocnější než děla a tanky
Hospodářský rozvoj je životně důležitý a vy byste měli podporovat globální a regionální organizace, aby převzaly iniciativu při budování tamější infrastruktury a vytváření pracovních míst. Co se diplomacie týče, měli byste se soustředit na zlepšení bezpečnostní spolupráce mezi Islámábádem a Kábulem.
Obecně vzato se Američané nesmějí jen omezovat na zabíjení teroristů a musí bránit verbování kádrů, které by je nahradily.
V Afghánistánu nejsme jen kvůli Talibanu, ale i kvůli Al-Kajdě, která zůstává vetřelcem ve všech zemích světa. Ani v Pákistánu nemá příliš hluboké kořeny; její vůdcové nedokázali zformulovat pozitivní program, což omezilo přitažlivost binládinovských operací i pro jeho potenciální sympatizanty. Al-Kajda je pořád nebezpečná, ale začíná prohrávat v bitvě myšlenek.
Cílené vojenské akce budou nadále klíčové, ale neměli byste dát mnoha lidem v muslimském světě, kteří s námi nesouhlasí, nové důvody k tomu, aby rozhojnili řady těch, co se nás snaží zabít. To je přece jen důležitý rozdíl.
Od prvního dne byste měli hledat základy stálého a spravedlivého míru na Středním východě. Cynici rádi tvrdí, že podpora míru Al-Kajdu nezpacifikuje, ale to je jednak zjevné a jednak irelevantní. Vaše snaha může pořád zvýšit úctu k americkým vůdcům v oblastech, kde Al-Kajda hledá mladou krev. Rovněž takto můžete napomoci americkým zájmům, když Izraelce a Araby přesvědčíte, že mír je stále možný. Pokud nebude naděje, všechny strany se připraví na budoucnost bez míru, čímž se potvrdí názory extremistů a vám to ještě víc zkomplikuje všechny aspekty vaší práce.
Nebezpečí pramenící ze Středního východu a Perského zálivu vás jistě zaměstnají, ale neměla by zcela pohltit vaši pozornost. Tak jako efektivní zahraniční politika nemůže být čistě jednostranná, nemůže být ani jednorozměrná. Měli byste věnovat více času a prostředků oblastem, jako je Latinská Amerika a Afrika, které byly poslední dobou zanedbávány.
Amerika - zelený vzor
Jako vůdce v globální éře musíte na svět nahlížet širokoúhlým objektivem. Proto doufám, že si pro tuto zemi připravíte novou a dynamickou misi. A že ta využije posledního pokroku ve vědě a technologii a vylepší životní úroveň lidem všech kontinentů.
Tento aspekt vaší strategie národní bezpečnosti by se měl mimo jiné týkat výroby potravin, distribuce léků, šetření vodou, výroby energie a ochrany atmosféry. Proč ostatně americké obyvatelstvo nevybídnout, aby posloužilo jako laboratoř pro co nejšetrnější ekologické postupy, kdy by masová spotřeba přestala být symbolem amerického života a postupně ji nahradila udržitelnost?
Pánové senátoři, na nového prezidenta čeká nejen svět plný nebezpečí, ale také příležitosti. Modlím se, aby si vítěz voleb dokázal získat globální respekt a aby na něj Američané mohli být hrdí.
© The New York Times Syndicate
