9/11Americká tragédie

Přesně před dvaceti lety se odehrál nejhorší teroristický útok v dějinách. Ráno 11. září 2001 unesla skupina džihádistů čtyři letadla a nabourala s nimi do Světového obchodního centra v New Yorku a do Pentagonu. Zemřelo celkem 2 996 lidí. Zraněná a naštvaná Amerika vyhlásila válku proti teroru, která skončila jen před pár dny ponižujícím odchodem z Afghánistánu. Ohlédněte se v naší speciální příloze za dnem, který navždy změnil svět.

Skrolujte pro pokračování

Teror minutu po minutě

  • 5:45 (11:45 SELČ)

    Únosci Mohamed Atta a Abdul Aziz al‑Omari prochází bezpečnostní kontrolou na letišti v Portlandu ve státě Maine. Míří do Bostonu, kde se k nim přidají další tři únosci. Společně pak nastoupí na let American Airlines 11.

  • 7:59 (13:59 SELČ)

    Let American Airlines 11 startuje z Bostonu do Los Angeles. Na palubě je jedenáct členů posádky, 76 cestujících a pět teroristů.

  • 8:15 (14:15 SELČ)

    Let United Airlines 175 startuje z Bostonu do Los Angeles. Na palubě je devět členů posádky, 51 cestujících a pět teroristů.

  • 8:19 (14:19 SELČ)

    Letuška Betty Ann Ongová na letu American Airlines 11 přes palubní telefon upozorňuje operátora aerolinek, že letadlo bylo uneseno. Teroristé vzápětí vypínají transpondér.

  • 8:20 (14:20 SELČ)

    Let American Airlines 77 startuje z Washingtonu, D.C. do Los Angeles. Na palubě je šestičlenná posádka, 53 pasažérů a pět teroristů.

  • 8:24 (14:24 SELČ)

    Mohamed Atta na letu American Airlines 11 chce uklidnit cestující, v kokpitu ale zmáčkne špatné tlačítko a spojí se s řídící věží.

  • 8:37 (14:45 SELČ)

    Řídící věž v Bostonu informuje armádu o únosu letu letu American Airlines 11. Stíhačky Národní gardy jsou v pohotovosti.

  • 8:42 (14:42 SELČ)

    Z Newarku startuje let United Airlines Flight 93. Cíl: San Francisco. Na palubě je sedm členů posádky, 33 cestujících a čtyři teroristé.

  • 8:46 (14:46 SELČ)

    Let American Airlines 11 naráží v rychlosti 790 kilometrů v hodině do severní věže Světového obchodního centra.

  • 8:50 (14:50 SELČ)

    George W. Bush je informován, že do Světového obchodního centra narazilo malé letadlo. Prezidentovi poradci se v té chvíli domnívají, že se nejspíš jedná o nehodu.

  • 8:59 (14:59 SELČ)

    Je nařízena evakuace Světového obchodního centra.

  • 9:00 (15:00 SELČ)

    Let United Airlines 175. Stevard Robert John Fangman upozorňuje operátora aerolinek v San Francisku, že letadlo bylo uneseno. Několika cestujícím se daří dovolat se blízkým.

  • 9:03 (15:03 SELČ)

    Let United Airlines 175 naráží v rychlosti 950 kilometrů za hodinu do jižní věže Světového obchodního centra.

  • 9:37 (15:37 SELČ)

    Let American Airlines 77 naráží do budovy Pentagonu. Při nárazu a následném požáru umírá všech 59 lidí na palubě a 125 lidí na zemi.

  • 9:42 (15:42 SELČ)

    Federální letecká správa uzavírá vzdušný prostor nad Spojenými státy. Všechny vnitrostátní linky dostávají příkaz okamžitě přistát.

  • 9:45 (15:45 SELČ)

    Je evakuován Bílý dům a budova Kapitolu, kde právě probíhá jednání Sněmovny reprezentantů a Senátu.

  • 9:59 (15:59 SELČ)

    Jižní věž Světového obchodního centra se 59 minut po nárazu hroutí. V troskách umírá přes osm set lidí.

  • 10:03 (16:03 SELČ)

    Let United Airlines 93. Cestující se pokouší vpadnout do kokpitu a přemoci únosce. Stroj padá do polí nedaleko Shanksville v Pensylvánii asi dvacet minut letu od Washingtonu. Všech čtyřicet lidí na palubě umírá.

  • 10:15 (16:15 SELČ)

    Část vnějšího prstence budovy Pentagonu se bortí.

  • 10:28 (16:28 SELČ)

    Severní věž Světového obchodního centra se 102 minut po nárazu hroutí. V troskách umírá více než 1 600 lidí.

  • 11:02 (17:02 SELČ)

    Starosta New Yorku Rudy Giuliani nařizuje evakuaci jižní části Manhattanu.

  • 12:16 (18:16 SELČ)

    Dvě a půl hodiny po uzavření vzdušného prostoru dosedá na zem poslední letadlo. Air Force One s prezidentem Bushem cestou z Floridy putuje přes vojenské základny v Louisianě a Nebrasce, do hlavního města se vrací večer.

  • 12:30 (18:30 SELČ)

    Z trosek severní věže WTC se vynořuje malá skupina přeživších. Třináct záchranářů a jeden civilista se zachránilo v ruinách schodiště B.

  • 14:00 (20:00 SELČ)

    Jsou zastaveny všechny finanční operace na amerických akciových trzích.

  • 17:20 (23:00 SELČ)

    Osm hodin po útocích se hroutí budova 7 Světového obchodního centra. Mrakodrap o 47 patrech je evakuován, a tak si jeho kolaps nevyžádá žádné oběti.

  • 20:30 (2:00 SELČ)

    Prezident George W. Bush přednáší v televizi projev k národu. „Pátrání po strůjcích těchto zločinů už začalo. Zpravodajské a bezpečnostní komunitě jsem poskytl veškeré zdroje k tomu, aby dopadly a dostaly před spravedlnost ty, kteří jsou za to zodpovědní.“

předchozí
další
Skrolujte pro pokračování

A přišla zkáza...

1. První náraz

Let American Airlines 11 (Boeing 767) přelétá směrem od severozápadu Manhattan a s 38 000 litrů paliva naráží v rychlosti 790 km/h kolmo mezi 93. a 99. patrem do severní stěny 1WTC (metr od vertikálního středu). Část trosek letadla proletí protější stranou budovy ven.

Skrolujte pro pokračování

2. Druhý náraz

Let United Airlines 175 (Boeing 767) přilétá směrem od ústí řeky Hudson k Manhattanu, pasažéři sedící na levé straně tak již vidí hořící severní věž. Letoun s 38 000 litrů paliva naráží v rychlosti 950 km/h mezi 77. a 85. patrem do jižní strany 2WTC (téměř kolmo, 11 metrů vpravo od vertikálního středu). Část trosek letadla proletí protější stranou budovy ven.

Skrolujte pro pokračování

3. Požáry

Při explozích po nárazu do budov je spotřebována velká část paliva v letadlech. Zbytek stéká výtahovými šachtami do nižších pater, kde podněcuje další požáry, při kterých vzplane vybavení budov. Lidé v patrech nad místy nárazu jsou (s výjimkou několika jednotlivců v jižní věži, kterým se podaří uniknout) uvězněni. Vlivem vysokých teplot (až 1000 °C) se rozpínají podlahy (10 cm tlustá betonová vrstva na ocelových vaznících) a vytlačují ven ocelové obvodové sloupy, které se následně pohybují zpět dovnitř.

Skrolujte pro pokračování

4. Zřícení

V místech, kde jsou podlahy spojeny s obvodovými sloupy, stěny praskají, sloupy a podlahy se řítí z výšky dolů a ničí další podlahy pod sebou, které nemohou takovou zátěž unést. Následně se bez vnějších opor hroutí i jádra budov.

Skrolujte pro pokračování

Mapa jednotlivých letů

Let American Airlines 11
typ letadla: Boeing 767-223ER
počet lidí na palubě (včetně únosců): 92
místo útoku: Severní věž WTC, New York

Let United Airlines 175
typ letadla: Boeing 767-222
počet lidí na palubě (včetně únosců): 65
místo útoku: Jižní věž WTC, New York

Let American Airlines 77
typ letadla: Boeing 757-223
počet lidí na palubě (včetně únosců): 64
místo útoku: Pentagon

Let United Airlines 93
typ letadla: Boeing 757-222
počet lidí na palubě (včetně únosců): 44
místo dopadu: pole nedaleko Shanksville,
Pensylvánie. Cílem byl zřejmě Kapitol či Bílý dům.

Skrolujte pro pokračování
předchozí
další
Skrolujte pro pokračování

Otřesený svět

  • The Examiner

    Velká Británie

  • The Times

    Velká Británie

  • Ma'ariv

    Izrael

  • MF DNES

    Česko

  • The Washington Post

    USA

  • The Sun

    Velká Británie

  • The Australian

    Austrálie

  • USA Today

    USA

  • The Boston Globe

    USA

  • Die Presse

    Rakousko

  • The New York Times

    USA

  • Il Gazzettino

    Itálie

  • The Guardian

    Velká Británie

  • An-Nahar

    Egypt

  • New York Post

    USA

  • Berlingske Tidende

    Dánsko

  • Die Welt

    Německo

  • Les Dernieres Nouvelles d'Alsace

    Francie

  • Chicago Tribune

    USA

  • The Daily Telegraph

    Velká Británie

předchozí
další
Skrolujte pro pokračování

11. září mě evakuovali z Pentagonu

Příběh reportéra
Redaktor MF DNES Milan Vodička před dvaceti lety v Pentagonu zažil teroristický útok a prchal ze zasaženého symbolu americké vojenské moci. Zde jsou jeho zážitky.

Už jsem si zvykl na to, že jsem taková atrakce. Byl jsem v Pentagonu. Samozřejmě 11. září 2001 a přesně v době, kdy do něj narazilo letadlo. Jeden známý mi později řekl: „Můžeš si napsat do životopisu, že jsi přežil teroristický útok na Pentagon.“

Zarazilo mě to. Do té doby mě vůbec nenapadlo, že by se to týkalo osobně i mne.

Ale když mě představovali Lauře Bushové, tehdy první dámě Ameriky, i jí řekli, že jsem „Pentagon Survivor“.

Kdyby věděli, že jsem se jím stal vlastně z lenosti...

Prchal jsem z Pentagonu, aniž jsem věděl, před čím. Z lidí před očima byly najednou jen šmouhy. Ne že bych to dnes prožíval nebo si to přehrával před spaním, ale všechno si pamatuju do posledního detailu.

Třeba to, že pozdě odpoledne v pondělí 10. září jsem si cestou do hotelu koupil v jednom washingtonském knihkupectví knížku The Coming Anarchy, Nastávající anarchie. Ta kniha předpovídá chaos, zmatek a zmar v Africe, Jižní Americe a Asii. Ale stalo se něco úplně jiného. Druhý den bylo 11. září 2001 a zmar a zmatek právě dorazily do Ameriky.

Vím přesně, co jsem dělal ve chvíli, kdy jsem to zaznamenal. Stál jsem v hotelovém pokoji a zapínal si kalhoty. Vyšel jsem právě ze šatny a s překvapením jsem zjistil, že na obrazovce je vidět kouřící věž Světového obchodního centra. Bylo krátce před devátou a já jsem si ani v nejmenším nemyslel, že to udělali teroristé a Usáma bin Ládin. Ani mě to nenapadlo.

Pomyslel jsem si, že pilot toho malého letadla, které do mrakodrapu narazilo, byl pěkný pitomec.

Až druhá myšlenka patřila těm lidem uvnitř.

Třetí myšlenka patřila hodinkám. V devět jsem měl být dole v recepci. Už mám minutu zpoždění. Škoda, že se nemůžu dívat. Dnes, když už vím, co vím, připadá mi to absurdní. Ale tehdy nikdo nebyl připraven na nic z toho, co se právě rozehrávalo. Pokračování však bylo ještě šílenější.

Šel jsem totiž do Pentagonu.

To bylo tak: den předtím mi zavolala paní, která se starala o naši skupinu čtyř českých novinářů a řekla mi, že v úterý dopoledne nám vypadl program, a že tedy můžeme dělat, co chceme sami.

Zareagoval jsem mazaně: pokaždé, když jsem byl ve Washingtonu, jsem si říkal, že už tam musím zajít a napsat reportáž Turistou v Pentagonu. Přišlo mi neuvěřitelné, že na tak důležitém místě dělají turistické prohlídky jako u nás na Karlštejně. Jdete po chodbách kolem kanceláře ministra obrany, vidíte taneční kroužek, holiče a tak. Skvělé téma, jenže tam byly vždycky fronty. Tak mě napadlo, že Američané mi zařídí, abych nemusel čekat frontu.

Zařídili. Volali večer. Jenže to taky řekli kolegům a ti chtěli jít taky. Nejdřív se mi to nelíbilo, pak jsem souhlasil.

Ráno jsme se měli sejít v recepci přesně v devět.

Přečíst celý článek
Skrolujte pro pokračování

Hrdinové: pět výjimečných příběhů

Rick Rescorla

Zachránil 2 700 lidí, ale jemu to nestačilo. Nakonec zahynul přímo v budově jižní věže.

více informací

Ray Pfeifer

Hasič Ray Pfeifer prohledával trosky Světového obchodního centra a hledal zavalené oběti.

více informací

Orio Palmer

Skutečnou spásou byl 11. září 2001 pro mnohé také šéf hasičů sedmé jednotky na Manhattanu Orio Palmer.

více informací

Piloti připravení zemřít

Americký prezident George W. Bush krátce po útocích na Dvojčata vydal rozkaz sestřelit všechna letadla, která nebudou odpovídat dispečerům.

více informací

Cestující z letu UA 93

Čtvrtým cílem teroristů po obou věžích WTC a budově Pentagonu měl být nejspíše Bílý dům nebo Kapitol.

více informací
?

Rick Rescorla

Zachránil 2 700 lidí, ale jemu to nestačilo. Nakonec zahynul přímo v budově jižní věže. Válečný veterán Rick Rescorla dohlížel v době útoku na bezpečnost v kancelářích Morgan Stanley. Už léta upozorňoval, že by se bezpečnostní opatření v budově měla posílit. Tušil, že jednou může přijít tragédie. Nikdo ho však neposlouchal.

Sám proto vytvořil plán evakuace a když první letoun teroristů narazil do severní věže, okamžitě věděl, co dělat. Za pouhých šestnáct minut bezpečně vyvedl všechny zaměstnance kanceláří rozesetých ve dvaadvaceti patrech věže. A ještě jim u toho zpíval.

„Přestaň plakat. Musím ty lidi dostat do bezpečí. Pokud se mi má něco stát, chci, abys věděla, že jsem nikdy nebyl šťastnější. Byla jsi pro mě vším,“ řekl své ženě Susan a znovu se vrhl do kolabujícího domu. Naposledy ho spatřili v desátém patře, než se celá jižní věž zřítila. Rescorlovo tělo nikdy nenašli.

?

Ray Pfeifer

Hasič Ray Pfeifer prohledával trosky Světového obchodního centra a hledal zavalené oběti. První týden po útoku byl na místě plném prachu a suti každý den i noc a pátrání po „svých kamarádech“ nevzdával ani dalších osm měsíců.

Lidem, které tragický atentát zasáhl, však pomáhal i potom. Výrazně se například zasadil o přijetí zákona zvaného Zadroga Bill. Ten zajistil zdravotní péči a kompenzace těm, kteří kvůli účasti na záchranných a vyprošťovacích operacích v sutinách WTC trpěli zdravotními následky. Sám mezi ně patřil.

V roce 2009 mu lékaři diagnostikovali rakovinu, která podle nich přímo souvisela s jeho prací u Dvojčat. V posledním stádiu se nemoc rozšířila do mozku, uzlin, plic i nadledvin. V květnu 2017 Pfeifer zemřel. „Smrtí Raye Pfeifera přišel New York o hrdinu a inspiraci. Moje modlitby jsou s jeho rodinou a celým hasičským sborem,“ uvedl tehdy newyorský starosta Bill de Blasio.

?

Orio Palmer

Skutečnou spásou byl 11. září 2001 pro mnohé také šéf hasičů sedmé jednotky na Manhattanu Orio Palmer. Zdatný běžec a zkušený technik jako první vyběhl do jižní věže a podařilo se mu dostat až do 78. patra zničeného nárazem letadla. Po cestě ještě opravil výtah, díky čemuž mohli ostatní hasiči rychle vyjet až do 40. patra.

V zóně nárazu pak kolegům vysílačkou hlásil spousty mrtvých. Zraněným a uvězněným lidem však přinesl naději, že z hořícího pekla uniknou. Jen díky němu v poklidu sestoupili do nižších pater, kde si je převzali další členové Palmerova týmu. On sám už se nevrátil.

Pětačtyřicetiletou vycházející hvězdu newyorských hasičů a otce tří dětí zasypaly trosky padající věže. O jeho hrdinství se Američané dozvěděli až poté, co se na veřejnost dostal záznam Palmerovy komunikace s vedením. „Neslyšela jsem tam strach ani paniku. Lidé uslyší, že (Palmer a ostatní) pracovali beze strachu a nesobecky,“ popsala vdova Debbie Palmerová.

?

Piloti připravení zemřít

Americký prezident George W. Bush krátce po útocích na Dvojčata vydal rozkaz sestřelit všechna letadla, která nebudou odpovídat dispečerům. Do vzduchu okamžitě vzlétly stíhačky, kvůli časovému presu však nenesly zbraně. Jedním z pilotů dvou strojů, jež vyrazily ochránit vzdušný prostor nad Washingtonem, byla i Heather „Lucky“ Penneyová.

Dostala za úkol zastavit let United Airlines 93 mířící k Washingtonu. Mladá pilotka tehdy neváhala, byla připravená nasadit vlastní život a potenciálně i život svého otce, který na této lince létal a mohl právě sedět v kokpitu uneseného letounu.

„Na světě jsou věci důležitější než vy. Svoboda. Ústava Spojených států amerických. Náš způsob života. Máma, baseball, jablkový koláč a mnoho dalších věcí, které z nás dělají Američany,“ řekla později.

Dodnes se o ženě i jejím kolegovi Marcovi Sassevilleovi mluví jako o hrdinech. Sama Penneyová se však za hrdinku nikdy nepovažovala. Nakonec totiž nemusela zasahovat a celý problém „vyřešili“ odvážní pasažéři na palubě letu 93. Po zbytek 11. září Penneyová létala nad americkou metropolí a do bezpečí pak doprovodila i prezidentský speciál.

?

Cestující z letu UA 93

Čtvrtým cílem teroristů po obou věžích WTC a budově Pentagonu měl být nejspíše Bílý dům nebo Kapitol. Jen díky odvaze lidí na palubě se letoun společnosti United Airlines zřítil v polích u Shanksville v Pensylvánii a ne ve Washingtonu. Pasažéři i členové posádky se tehdy porvali s únosci a útoku zabránili. „Chlapi, jste připravení? OK. Jdeme na to!“ řekl Todd Beamer zbývající trojici statných mužů Marku Binghamovi, Jeremymu Glickovi a Thomasi Burnettovi, kteří se spolu s ním vydali do kokpitu.

„Chtějí se dostat dovnitř. Drž (dveře), drž je zevnitř, drž je,“ řekl později terorista Ziad Jarrah na dochované nahrávce z kokpitu druhému únosci. „Stoč to dolů! Stoč to dolů!“ zazní pár minut nato. Po desáté hodině letadlo, které mělo původně namířeno do San Franciska, havarovalo.

Všichni zemřeli. „Miláčku, nevím co říct. Jsou tu tři chlapi, unesli letadlo. Snažím se být klidná. Ale... Otočili nás a slyšeli jsme, že nějakými letadly narazili do World Trade Center. Doufám, že ještě někdy uvidím tvoji tvář, zlato. Miluju tě. Sbohem,“ byla poslední slova letušky CeeCee Lylesové, než definitivně zavěsila.

Skrolujte pro pokračování

Teroristé: Usáma a další

Bezprecedentní teroristický úder na Ameriku žádný z devatenácti útočníků nepřežil. CIA velice brzy došla k přesvědčení, že za akcí stojí teroristická síť Al-Káida, FBI toto podezření na základě identit útočníků během dvou týdnů potvrdila. Kdo byli hlavní strůjci útoku a jak to s nimi dopadlo?

Usáma bin Ládin

Hlava Al-Káidy

více informací

Muhammad Atta

Vůdce únosců

více informací

Chálid Šajch Muhammad

Mozek útoků

více informací

Ajmán Zavahrí

Pan Nepolapitelný

více informací
?

Usáma bin Ládin

Narodil se v roce 1957 v Rijádu do bohaté rodiny stavebního magnáta. Během studií přičichl k radikálnímu islámu a odešel jako mudžahedín bojovat do Afghánistánu proti sovětské invazi. V roce 1988 založil síť Al-Káida (Základna) s cílem pomáhat “utlačovaným muslimům” celého světa.

V roce 1991 za války v Perském zálivu vyhlásil svatou válku proti Spojeným státům a Západu. „Zabíjení Američanů a jejich civilních a vojenských spojenců je náboženskou povinností pro každého muslima,“ stojí ve fatwě proti „židům a křižákům“, kterou spolupodepsal o několik let později.

Al-Káida pod jeho vedením provedla pumové útoky na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii v srpnu 1998 (224 mrtvých) či atentát proti torpédoborci USS Cole v jemenském Adenu v říjnu 2000. Washington po útocích z 11. září na jeho hlavu vypsal odměnu 25 milionů dolarů.

Bin Ládin se k zodpovědnosti za atentáty na USA přihlásil až v roce 2004, těsně před americkými prezidentskými volbami. Ještě dalších sedm let Američanům ovšem trvalo, než nejhledanějšího teroristu světa objevili a zabili v jeho skrýši v pákistánském Abbottábádu. Jeho tělo pak hodili do Arabského moře.

?

Muhammad Atta

Vůdce skupiny únosců. Narodil se v roce 1968 v Egyptě, počátkem devadesátých let odešel studovat urbanistiku do Hamburku. V přístavu na Labi začal inteligentní, ale uzavřený mladík navštěvovat mešity hlásající militantní výklad islámu. Stával se z něj fanatik, rostla v něm nenávist vůči Americe a Izraeli.

V roce 1997 odjel na tři měsíce pryč - údajně na pouť do Mekky, podle některých zdrojů odcestoval do Afghánistánu. Když se vrátil, nastěhoval se do bytu s podobně smýšlejícími muži arabského původu. Vznikla takzvaná Hamburská buňka, z níž se rekrutovali mnozí pachatelé útoku z 11. září. Patřil k ní například Marwan al-Shehhi, který pilotoval let United Airlines 175 nebo Ziad Jarrah, jenž se zmocnil letu United Airlines 93.

Nejdříve chtěli odjet bojovat do Čečenska, nakonec se však dostali do kontaktu s členem Al-Káidy v Německu a na jeho radu odjeli do Afghánistánu. Tam se setkali s bin Ládinem, který Attu vybral za vůdce skupiny určené k útokům na USA. Hoši z Hamburku byli pro jeho plán ideální: byli inteligentní, uměli anglicky, žili léta na Západě a byli ochotni ve jménu džihádu obětovat život.

Atta po návratu odletěl do Spojených států a podobně jako další únosci se přihlásil na pilotní výcvik. Nejdříve pro malá letadla, později trénoval i na simulátoru Boeingu 767. S tímto strojem také narazil do severní věže WTC.

S Attovým jménem je spojená česká stopa v tragédii jedenáctého září. Hospodářské noviny v říjnu 2001 s odkazem na vládní zdroje informovaly, že Atta se v Praze setkal s iráckým diplomatem. Tvrdil to i ministr vnitra Stanislav Gross, premiér Miloš Zeman uvedl, že Atta v Praze plánoval atentát proti Rádiu Svobodná Evropa.

Vyšetřování později ukázalo, že Atta sice do Ameriky cestoval přes Prahu, k žádné schůzce však nedošlo. To už ale bylo pozdě: příběh o „pražské spojce“ posloužil Bushově administrativě jako jedna z hlavních záminek pro invazi do Iráku.

?

Chálid Šajch Muhammad

Podle amerických vyšetřovatelů mozek teroristických útoků z 11. září. Narodil se zřejmě v roce 1964 v Kuvajtu, po studiích ve Spojených státech odešel bojovat proti Sovětům do Afghánistánu. Postupem času se vypracoval ve třetího nejvýznamnějšího muže Al-Káidy, kde měl na starosti propagandu.

Jeho synovec v roce 1993 zorganizoval pumový útok na Světové obchodní centrum, při němž zahynulo šest lidí. Muhammad akci financoval a vzápětí se v jeho hlavě zrodil plán unést několik dopravních letadel a použít je jako sebevražedné rakety proti symbolům americké moci. Někdy koncem roku 1999 dal bin Ládin jeho plánu zelenou.

Byl dopaden v únoru 2003 v pákistánském Rávalpindí. V následujících třech letech putoval přes tajné věznice CIA v Afghánistánu, Polsku a Rumunsku, až skončil jako nejprominentnější vězeň na Guantánamu.

Při waterboardingu se přiznal, k čemu mohl: masakru na Bali, dekapitaci novináře Davida Pearla, plánování atentátů na Heathrow a Big Ben, přípravě vražd Billa Clintona a Jana Pavla II. a samozřejmě útokům z 11. září. „Za operaci 9/11 jsem byl zodpovědný já. Od A do Z,“ uvedl.

V roce 2008 byl obžalován z celkem 169 akcí namířených proti USA. Na začátek soudu se stále čeká. Barack Obama chtěl případ dostat před civilní soud a činnost vojenských soudů pozastavil. Kongres ovšem tyto snahy zmařil a Muhammad byl v roce 2011 obžalován znovu před vojenským soudem. Proces měl po nekonečných průtazích začít letos v lednu, kvůli pandemii byl ovšem opět odložen.

?

Ajmán Zavahrí

Muž s Přezdívkami Doktor či Učitel. Pro americké tajné služby je to ale už dvacet let pan Nepolapitelný. V útocích na Ameriku měl údajně poslední slovo.

Narodil se v roce 1951 do rodiny egyptských lékařů a učenců. Vystudoval medicínu a věnoval se lékařské praxi. Od mládí se pohyboval mezi islámskými radikály, za podíl na atentátu na prezidenta Anvara Sadata skončil na tři roky ve vězení.

Pak odjel bojovat v Afghánistánu, kde se v roce 1987 setkal s bin Ládinem a společně založili Al-Káidu. Když americké komando před dvaceti lety bin Ládina zlikvidovalo, stanul v jejím čele právě Zavahrí.

Pedantický a brýlatý ideolog džihádu nikdy neměl charisma bin Ládina. Jeho největším úspěchem je, že ho Američané stále nedokázali dopadnout, přestože je na jeho hlavu už dvacet let vypsána odměna 25 milionů dolarů.

Skrývá se nejspíš na pákistánských kmenových územích a čas od času vypouští nahrávky vyzývající k svaté válce. Al-Káida je ovšem dnes jen pouhým stínem teroristické sítě, která dokázala udeřit v srdci největší světové mocnosti. Černou vlajku teroru převzal Islámský stát a jeho africké franšízy.

Skrolujte pro pokračování

World Trade Center: tehdy a dnes

  • Pohled na panorama Manhattanu z ústí řeky Hudson (2015 a 1972)

  • Srovnání půdorysu původního a nynějšího World Trade Center

  • Pohled na panorama Manhattanu z ústí řeky Hudson (2015 a 1972)

  • Srovnání půdorysu původního a nynějšího World Trade Center

předchozí
další
Skrolujte pro pokračování

Dvacet let války proti teroru

  • 18. září 2001

    Antraxová hysterie. Zásilky se sporami sněti slezinné adresované zákonodárcům za sebou nechávají pět mrtvých. Spekuluje se o dalším útoku džihádistů, podle pozdějšího vyšetřování byl zřejmě pachatelem odborník na biologické zbraně Bruce Edwards Ivins.

  • 20. září 2001

    George W. Bush oznamuje začátek války proti teroru. „Naše válka proti teroru začíná u Al-Káidy, ale tam zdaleka neskončí. Nepřestaneme, dokud nevypátráme a neporazíme všechny teroristické skupiny s globálním dosahem,“ prohlásil v Kongresu. První na řadě je Afghánistán, kde se skrývá velení Al-Káidy.

  • 7. října 2001

    První americké a britské nálety proti tálibánským cílům. O dvanáct dní později útok speciálních sil v Kandaháru odstartuje pozemní invazi do Afghánistánu.

  • 26. října 2001

    Tajné služby dostávají volné ruce k bezprecedentnímu sledování lidí. Zákon přezdívaný Patriot Act jim umožňuje masový sběr dat o telefonní komunikaci.

  • 13. listopadu 2001

    Bojovníci Severní aliance za vydatné pomoci amerického letectva vstupují do Kábulu.

  • 6. prosince 2001

    Začíná bitva o jeskynní komplex Tora Bora nedaleko hranic s Pákistánem. Američané mají podezření, že se zde skrývá Usáma bin Ládin. Šéf Al-Káidy však uniká.

  • 9. prosince 2001

    Tálibán vyklízí svoji poslední baštu Kandahár. Jeho vůdce mulla Umar prchá do Pákistánu.

  • Leden 2002

    Na Guantánamu vzniká vojenská věznice pro „obzvláště nebezpečné osoby“. V následujících letech tudy projdou stovky zadržených, většina z nich není nikdy obviněna.

  • 13. června 2002

    Hamíd Karzáí je kmenovými vůdci zvolen afghánským prezidentem. V čele země vydrží dvanáct let, jeho vztahy se Západem se postupem času komplikují – i kvůli volebním podvodům a masivní korupci.

  • 19. března 2003

    Američané a jejich spojenci zahajují invazi do Iráku, do akce jde téměř 300 000 vojáků. Washington se předtím neúspěšně snažil získat podporu pro prosazení rezoluce OSN, která by ji posvětila. Tvrdil, že režim Saddáma Husajna skrývá zbraně hromadného ničení. Nikdy se nenašly.

  • 9. dubna 2003

    Američané ovládli Bagdád, režim Saddáma Husajna se hroutí.

  • 1. května 2003

    Bush na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln oznamuje, že boje v Iráku jsou u konce a „mise je splněna“. Pozdější vývoj ukáže, že nic nemohlo být vzdálenější pravdě.

  • 23. května 2003

    Americká okupační správa rozpouští iráckou armádu. Statisíce ozbrojených mužů se ocitají bez práce a pravidelného příjmu. Řada z nich najde uplatnění v řadách povstaleckých a džihádistických skupin.

  • 13. prosince 2003

    Saddám Husajn je dopaden americkými vojáky v podzemní skrýši nedaleko Tikrítu. Bývalý diktátor se u iráckého soudu hájil sám a soud označil za zmanipulovaný. Oběšen byl 30. prosince 2006.

  • 11. března 2004

    Přesně 911 dní od útoků na Ameriku příchází teror v Madridu. Při koordinovaných explozích deseti náloží ve čtyřech příměstských vlacích umírá 191 lidí.

  • Duben 2004

    Začátek povstání v Iráku. V Bagdádu, Nadžáfu a Basře berou do ruky zbraně muži šíitského klerika Muktady Sadra, ve Fallúdži čelí Američané a Britové irácké větvi Al-Káidy, v jejímž čele stojí Abú Músá Zarkáví.

  • 28. dubna 2004

    Média zveřejňují snímky, na kterých američtí vojáci týrají a ponižují zajatce ve věznici Abú Ghrajb nedaleko Bagdádu. Sílí hlasy volající po odchodu Američanů z Iráku.

  • 29. října 2004

    Usáma bin Ládin opět na scéně. Na videonahrávce odvysílané stanicí al Džazíra se hlásí k odpovědnosti za 11. září a hrozí Spojeným státům dalšími útoky. Nahrávka se do světa dostala čtyři dny před prezidentskými volbami v USA.

  • 7. července 2005

    Den hrůzy v Londýně. Při čtyřech bombových útocích ve veřejné dopravě umírá 56 lidí, dalších 700 je zraněných. Pachatelé, britští muslimové pákistánského původu, tak Spojené království trestají za účast v irácké válce.

  • 22. února 2006

    Sunnitští extremisté vyhazují do povětří mešitu al Askarí v Samaře, jedno z nej­pos­vát­nějších míst šíitského islámu. Po celém Iráku se naplno rozjíždí krveprolití mezi sunnity a šíity, pumové útoky jsou na denním pořádku.

  • červen 2006

    Tálibán se otřepal z vojenské porážky v roce 2001 a po fázi reorganizace opět zvedá hlavu. Afghánistánem se valí vlna sebevražedných útoků. Američané a jejich spojenci zahajují v horských oblastech na jihu největší ofenzivu od roku 2001.

  • 8. listopadu 2006

    Bush přijímá rezignaci ministra obrany Donalda Rumsfelda, který se stal hlavním cílem kritiky za průběh irácké války.

  • 10. ledna 2007

    Bush oznamuje navýšení jednotek v Iráku s cílem zastavit spirálu násilí a zadusit guerillu. Rok 2007 se pro Američany stane nejkrvavějším rokem irácké války, ale protipovstalecká strategie generála Davida Petraeuse nese ovoce.

  • 3. března 2008

    Do Bagdádu přijíždí Mahmúd Ahmadínežád, jako první íránský prezident od irácko-íránské války v 80. letech. Obě šíitské země se postupně sbližují, irácké milice podporované Teheránem získávají na síle.

  • 1. února 2009

    Začátek stahování z Iráku. Nový šéf Bílého domu Barack Obama plní volební slib a oznamuje, že všechny bojové jednotky odejdou z Iráku do srpna 2010. V zemi však dál zůstanou desetitisíce Američanů, jejichž úkolem bude vycvičit místní bezpečnostní síly.

  • 1. prosince 2009

    Zatímco v Iráku začíná stahování, do Afghánistánu Obama posílá dalších 30 000 vojáků, kteří mají zastavit vzestup Tálibánu a postavit afghánskou armádu na vlastní nohy. Pentagon tlačí na ostatní státy NATO, aby se zapojily do rekonstrukce země.

  • 23. října 2010

    Server WikiLeaks zveřejňuje tajné americké dokumenty o válce v Iráku. Vychází najevo, že v konfliktu zemřelo daleko víc civilistů, než se dosud uvádělo, a že se do jejich zabíjení zapojila i bezpečnostní firma Blackwater.

  • 2. května 2011

    Usáma bin Ládin je mrtev. Téměř deset let po útocích na Ameriku ho likviduje komando Navy SEALs v jeho pákistánském úkrytu. Hlavní cíl amerického tažení proti teroru je splněn.

  • červen 2011

    Obama oznámil začátek stahování z Afghánistánu a potvrdil, že USA vedou předběžná mírová jednání s Tálibánem. Afghánské bezpečnostní složky začínají v prvních provinciích přebírat odpovědnost za bezpečnost.

  • 18. prosince 2011

    Poslední americké jednotky odcházejí z Iráku. Devítileté angažmá si vyžádalo životy téměř 4 500 Američanů a více než 100 000 Iráčanů. Američané za sebou zanechávají rozdělenou zemi s těžkými ekonomickými a bezpečnostními problémy.

  • Leden 2014

    Džihádisté dobývají irácké město Fallúdža a syrskou Rakku. Rodí se chalífát Islámského státu. Teroristická organizace rychle ovládla území o rozloze Británie, kolaps iráckých jednotek si vynutil nový vojenský zásah USA a jejich spojenců.

  • 28. prosince 2014

    Bojová mise Severoatlantické aliance v Afghánistánu končí. V zemi však zůstávají tisíce spojeneckých vojáků, kteří v rámci mise Resolute Support pomáhají s výcvikem afghánských bezpečnostních sil.

  • 13. listopadu 2015

    Při teroristických útocích v Paříži umírá 130 lidí. K zodpovědnosti se hlásí Islámský stát, podle nějž jde o trest za francouzskou účast na tažení proti chalífátu.

  • 9. prosince 2019

    List The Washington Post zveřejňuje takzvané Afghanistan Papers. Američtí vládní představitelé jsou podle interních dokumentů léta přesvědčeni, že válka v Afghánistánu se nedá vyhrát, veřejnosti však o cílech a vývoji angažmá lžou.

  • 29. února 2020

    Administrativa Donalda Trumpa a Tálibán podepisují dohodu, která otevírá cestu k definitivnímu stažení amerických jednotek z Afghánistánu k 1. květnu příštího roku. Islamisté se zaručují, že Afghánistán se už nestane hnízdem teroristů.

  • 14. dubna 2021

    Nový americký prezident Joe Biden oznamuje, že poslední američtí vojáci odejdou z Afghánistánu k 11. září 2021.

  • 1. července 2021

    Američané potichu opouštějí obří základnu Bagrám. Afghánské vládní síly jsou v těžké defenzivě, Tálibán obkličuje regionální centra.

  • 16. srpna 2021

    Afghánská vláda pod tlakem postupujícího Tálibánu kolabuje. Prezident Ašraf Ghání prchá ze země, islamisté bez boje obsazují Kábul. Svět bez dechu sleduje scény z kábulského letiště, kde se davy zoufalých lidí snaží dostat do letadel.

  • 30. srpna 2021

    Poslední americký voják opouští Afghánistán. Prezident Joe Biden čelí těžké kritice za chaotickou evakuaci, Tálibán oslavuje vítězství nad Amerikou a zavádí právo šaría.

předchozí
další
Skrolujte pro pokračování

Usáma pomohl Západu,
aby sám zajel na slepou kolej

Analýza
Mrakodrapy spadly, Pentagon dočoudil a Amerika se tehdy sama postupně začala sunout na slepou kolej dějin. Jen trvalo nějakou dobu, než to bylo vidět. Těžko najít ohleduplnější diagnózu, ale po 11. září se Západ zbláznil. I proto, že americký šok provázelo dvojí ohromení.

To první: jak si takovou drzost mohli dovolit? USA byly na vrcholu moci. Vyhrály studenou válku, svět patřil jim, bez Američanů se nikde nepohnula ani větev. Neměli soupeře. V Moskvě, Pekingu i Tiraně byly McDonald’s a kurzy angličtiny, v hotelích CNN, o Americe se mluvilo jako o novém Římu. A teď skupina hadrářů s odlamovacími noži na řezání kartónů úspěšně zaútočila na hlavní symboly jeho moci.

To druhé ohromení bylo plné dotčení: jak to mohli udělat zrovna nám? Amerika se vždy viděla jako síla dobra, ve své mytologii byla majákem a misionářem lepšího světa. Často ale šířila sama sebe a myslela, že to všichni chtějí.

Po dnech šoku přišel slib odvety: „Ti lidé o nás ještě uslyší,“ řekl George Bush do amplionu na troskách mrakodrapů. Amerika musela udeřit na Afghánistán, kde byla doma Al-Káida. Kdyby to neudělala, byla by plyšovým tygrem. Pokušení kopnout si by měl kdekdo.

Jenže ze šoku a ohromení přišel koncept války s terorismem. Západ si nazvětšoval hrozbu a pak s ní bojoval. Ze skupiny fanatiků si udělal existenciální ohrožení srovnávané s nacisty za světové války a komunisty za té studené. Aby bylo jasno: Al-Káida byla nebezpečná sama o sobě i jako příklad, ale nikdy nebyla smrtelnou hrozbou. Usáma bin Ládin byl reálným nebezpečím, ale nebyl druhým Hitlerem, jak se tenkrát psalo, přímým ohrožením „naší civilizace, naší svobody a našeho způsobu života,“ jak to říkal Bush.

Přečíst celý článek
Skrolujte pro pokračování

Kruh se uzavírá

Triumfální návrat Tálibánu v předvečer dvacátého výročí útoků z 11. září je pro Ameriku velmi hořkou tečkou za válkou proti teroru. Chaotická evakuace Kábulu vzbuzuje otázky, nakolik je stále schopná a ochotná hájit své postavení supervelmoci.

Skrolujte pro pokračování

TEXTY
Adam Hájek
Milan Vodička
Kateřina Havlická
Jan Brodníček

FOTOGRAFIE
Profimedia
AP
Reuters
ČTK

EDITOR
Jan Brodníček

GRAFIKA
Ľuboš Krupiczer

PRODUKCE
Pavel Kočička
Marek Mojzík
Tomáš Mrázek
Luboš Rota

VEDOUCÍ PROJEKTU
Matyáš Kaiser

© 2021 MAFRA, a. s.

Na začátek