Miroslava Hegerová pracovala ve sklárnách 32 let, Helena Langrová jen o dva roky méně. Další už ale nepřidají.
„Pořád tomu nemůžeme uvěřit. Už dřív byly problémy, ale vždycky se výroba zase rozjela. Teď je bohužel definitivní konec. Odvezou odsud i všechny technologie, které tady zbyly. Bez nich je další rozjezd skláren nereálný,“ říká tichým hlasem Langrová.
Datum 24. dubna 2020 už z hlavy nikdy nevymaže. Právě v tento den se o rozhodnutí majitele Crystalex CZ dozvěděla.
„Byl pátek odpoledne, když mi volal personální ředitel firmy, že posílá e-mail. Bohužel mi krátce sdělil, co mi oficiálně posílá,“ líčí Langrová.
V Česku tehdy řádila epidemie koronaviru a pracovníci skláren byli doma s 60 procenty mzdy. A v této nelehké situaci přišla taková rána. „Celý víkend a další dny jsem probrečela, bylo to hrozné,“ přiznala Langrová.
„Teď už jsme s tím smíření, co taky jiného naděláme. Ale začátek byl opravdu psychicky nesmírně náročný,“ doplňuje Hegerová. „Řekli nám, že kdo si najde jinou práci, může odejít, jenže pak už stejně některé lidi nepustili, protože výroba se zase rozjela.“
Zní to paradoxně, ale v Karolince měli v posledních týdnech napilno. „Zákazníci asi měli strach, že se nestihnou zásobit, takže práce bylo hodně. Až jsem si říkala, že to ani nevypadá, že bychom měli končit,“ popisuje Langrová.
K 31. červenci se ovšem brána podniku opravdu definitivně zavře. Podle majitele dlouhodobě klesal počet objednávek a poslední ranou byla koronavirová epidemie. Proto se výroba z Valašska přestěhuje do Nového Boru v Libereckém kraji.
„Chápu, že to pro mnoho lidí v Karolince bude těžké, ale musíme se chovat efektivně. Oba závody jsou od sebe vzdáleny bezmála 400 kilometrů a už jen z pohledu logistiky pro nás bylo udržení provozu dlouhodobě velmi složité,“ řekl generální ředitel Crystalex CZ Tomáš Januš.
Karolinka tak ztratí nejen největšího zaměstnavatele, ale i svůj letitý symbol. „Život v Karolince se vždy točil kolem skláren. Bylo tady sklářské učiliště, v závodu pracovalo až 1 200 lidí a všude nás znali jako průmyslové město,“ vypráví starostka Marie Chovanečková. „Teď nevíme, jaká budoucnost je před námi. Lidé přijdou o práci a město ztratí největší část historie,“ upozornila.
Sláva a pád valašských skláren
V městském znaku Karolinky je stříbrná široká číše, která odkazuje na rok 1861. Právě tedy zde Salomon Reich (1817–1900) založil sklárnu pod názvem Karolinina huť, čímž položil základy tradice sklářského řemesla na Valašsku.
Podnikatel Reich se pro Karolinku stal tím, čím byl Tomáš Baťa pro Zlín. Jeho sklářské impérium dávalo v chudém regionu práci tisícům lidí. Stavěl tady školy, silnice či veřejné budovy a nastartoval štědrý sociální program.
Reich také rozuměl byznysu, továrna sledovala moderní trendy a výrobky se díky tomu prosadily na světových trzích.
Po Reichově smrti v roce 1900 však začal pozvolný pád skláren. Za komunistického režimu byly začleněny pod státní podnik Moravské sklárny a vyvážely i na Západ. Jenže už tehdy byly silně předlužené a po roce 1989 navíc padly východní trhy, jež pro ně byly důležité.
Sklárny se v rámci privatizace staly součástí Porcela Plus a výroba jela dále. Problémy se ale kupily a obtížná situace ve firmě vyvrcholila v dubnu 2005, kdy majitel ukončil hutní výrobu skla a začalo velké propouštění. Z Karolinky tehdy během krátké doby odešly stovky lidí. Čtyři roky poté se výroba na osm měsíců dokonce úplně zastavila. A když se znovu rozjela, už pod majitelem Crystalex CZ, specializovala se již pouze na dekorování a zušlechťování skla.
„Začínali jsme tehdy na devadesáti lidech, ale jejich počet se do roku 2016 zdvojnásobil. Zakázek bylo hodně, jeli jsme i na tři směny – a hlavně na export,“ vybavuje si Langrová.
Celý sklářský průmysl však citelně zasáhly ekonomické sankce vůči Rusku kvůli válce na Ukrajině. „Tehdy nás ještě držel turecký trh. I to se potom změnilo a Turci se stali soběstačnými. Vyráběli sice v nižší kvalitě, ale levněji,“ vysvětluje pracovnice podniku.
Zatímco v roce 2005 sklárny zaměstnávaly 600 lidí, letos jich zbyla už jen asi stovka. „Poptávka se snižovala, navíc si řada firem začala dělat dekorace sama. Ještě v roce 2015 jsme dekorovali 5,5 milionu kusů, loni to byla už jen polovina,“ řekl ČTK ředitel skláren v Karolince Jiří Morávek. Aktuální situaci více komentovat nechtěl.
V Karolince od srpna zůstane desítka zaměstnanců, na starosti budou mít podnikovou prodejnu a areál. Sedm lidí využilo nabídku přestěhovat se do Nového Boru nebo s firmou spolupracovat na dálku, jde hlavně o designéry a leptaře.
Zbylých 55 lidí dostane jako odstupné většinou čtyři měsíční platy a poté je čeká nelehký úkol, najít si novou práci.
„Vesměs se jedná o starší lidi, převážně z Karolinky a sousedních Velkých Karlovic či Nového Hrozenkova. Bude to pro ně hodně těžké, možnosti rekvalifikace mají omezené,“ obává se starostka Chovanečková.
Odhadem přes tři čtvrtiny pracovníků tvoří ženy. „Celý život jsme dělaly jednu a tu samou práci. Kdo nás bude chtít?“ ptá se Hegerová, jež ve sklárnách nyní působí jako mzdová účetní. „Někde mi řekli, že do výroby už jsem stará. Mám deset let do důchodu, mladé holky jsou perspektivnější. I jako prodavačku raději vezmou někoho, kdo už s tím má zkušenost nebo je mladší než já.“
Co bude s areálem?
Práce v kanceláři, obchodech, službách, hotelích, nebo jiné výrobě. Skláři teď hledají všechno možné. V malém městě i jeho okolí je ale nabídka omezená. Nezbývá než dojíždět do Vsetína či Rožnova pod Radhoštěm, což jsou další náklady navíc.
Do Rožnova je navíc složité autobusové spojení. I tak někteří lidé sehnali zaměstnání v tamější firmě ON Semiconductor, jiní se uplatnili v rekreačních střediscích ve Velkých Karlovicích. Jde ale o jednotky případů.
Situace je o to složitější, že mnozí pracovníci z Karolinky mají děti, které si na sebe nevydělají, na jejich živobytí tak závisí osud celé rodiny. Ve sklárnách také často pracují celé rodiny.
„Mám tady manžela i dceru, o práci jsme přišli všichni,“ podotkla Langrová. „Dokonce se teď s dcerou domlouváme při hledání práce, abychom se obě nehlásily na stejnou pozici a tím se třeba nevyblokovaly.“ S koncem skláren v Karolince nastává i otázka, co bude s rozlehlým areálem v centru města. Projevila o něj zájem firma Zamet, která působí v nedalekém Halenkově a na Velkokarlovicku zaměstnává 350 lidí.
„Čekáme na vyjádření Crystalexu, kolik peněz by za areál chtěli. Cena bude klíčová, pak se případně můžeme bavit dál,“ naznačil jednatel firmy Radek Zajíc.
Ve městě by tak mohl vzniknout nový provoz, který dá práci místním lidem, byť zdaleka ne tolika, kolik jich pracuje ve sklárnách. „Nejhorší by byla varianta, kdyby areál chátral, to si ani nechci představit,“ obává se Chovanečková. „Jeden velký investor by byl nejlepším řešením, pro výrobu je tady dobrá infrastruktura.“
Crystalex CZ není jediná společnost v oboru, která v Karolince propouštěla. Už koncem března skončila pobočka firmy Moser, jež sídlila vedle tamějšího Muzea sklářství a zaměstnávala brusiče skla. Pořád tady však fungují menší prodejny, kde se věnují dekorování skla.
Jeden z nich vlastní Milena Gášková. I ona ale momentálně zažívá složité podnikatelské časy. „Před koronakrizí to ještě šlo, dělalo tady pět lidí. Teď nemám nikoho,“ říká žena, která paradoxně v místních sklárnách nikdy nepracovala. „Nemáme s nimi nic společného. Ale jejich konec byl bohužel neodvratný. Žijeme v zapomenutém kraji a na to doplatily i sklárny.“
