Využila při tom obuvnické tradice baťovského Zlína a poznatků fyzioterapeutů.
Teprve před dvěma lety začala podomácku zkoušet vyrobit sandály. Teď má firmu s názvem Zkama, která vyrábí široký sortiment a má objednávky na dlouhé měsíce dopředu.
„Celé to byla náhoda. V době, kdy jsem se začala zajímat o zdravý životní styl, jsem pro sebe hledala vhodnou obuv. Ale na trhu nebylo nic dostupného,“ líčí Husáková. Přestože byla už deset let ze školy, rozhodla se, že si zkusí výrobu obuvi osvěžit.
„Ze začátku jsem k tomu nepotřebovala nic jiného než lepidlo a kůži. Šila jsem potajnu v prostorách bývalé školy,“ usmívá se.
Boty sice doma lisovala mezi dvěma deskami ve svěráku, ale i tak se jí podařilo vyrobit hezké kusy. Když se pochlubila na sociálních sítích a sklidila velkou odezvu, rozhodla se, že zkusí ve výrobě obuvi podnikat.
Sama přitom přiznává, že kdyby nežila ve Zlíně, patrně by se tímto způsobem neprosadila.
„Tady je všechno jednodušší. Zlín je plný obuvnických strojů, které nikdo nepoužívá. Materiály jsou tu snadno dostupné. Kopyta mi vyrábí kamarád, získala jsem i nástroje, které chtěli lidé vyhodit,“ popisuje obuvnice.
Nahrálo jí i to, že barefootový styl byl zrovna na vzestupu. Ingrid Husáková jej nebere jako módu, ale spíš jako návrat ke kořenům. „Lidé začali chápat, že problémy s páteří, bolestí zad či chůzí pramení ze špatného obouvání.
Noha má mít dostatečný prostor pro prsty. Bota by měla být měkká a plně ohebná, protože noha jako hmatový orgán potřebuje předávat informace do mozku,“ vysvětluje Husáková.
Úzké špičky nebo podpatky jsou pro ni něčím nemyslitelným. Upozorňuje, že historicky v obouvání často převládla móda a na zdraví se nehledělo.
„Kdysi i Baťa vyráběl boty s širokou špičkou, pak ale z Itálie přijal styl špičatých bot. Nakoupil tam obrovské množství kopyt a přestal odlišovat pravou a levou nohu,“ vysvětluje.
Zatímco barefootový styl byl ještě před nedávnem výsadou přírodně či ekologicky zaměřených lidí, dnes jej vyhledává i většinová společnost. Často k tomu vedou zdravotní problémy nebo touha jim předejít.
Bota musí být ohebná ve všech částech
Ingrid Husáková se hodně zaměřuje na design. Nakupuje různobarevné kůže, vyrábí nejrůznější druhy obuvi od sandálů po kozačky. Umí ušít i zdravou společenskou obuv s výjimkou divadelních střevíčků, které mají vysoké podpatky.
„Umožňuji také lidem, aby si sami svou botu navrhli. Mohou si vybrat typ, model přední i zadní části a to pak nakombinovat. Získají tak originální obuv a nemusejí se bát, že budou mít stejné boty jako ostatní,“ říká žena, která botu vnímá jako regionální produkt.
Šije zásadně z českých kůží, používá tuzemské doplňky. Kdyby si nechala boty zpracovat v Číně, vyšlo by ji to levněji, ale není to cesta, kterou se chce ubírat. Barefootová obuv je přitom sama o sobě dražší než ta konvenční.
„Lidé se mě často ptají proč, když je na ni použito méně materiálu. Jde ale o to, že bota musí být ohebná ve všech částech, což vyžaduje náročné zpracování,“ naznačuje Husáková.
I když se jí daří a před nedávnem dokonce otevřela kamennou prodejnu v Praze, o nějakém velkém rozšiřování neuvažuje. „Teď mám o všem přehled, každou botu mohu zkontrolovat, to by při masové výrobě nebylo možné,“ uzavírá.
