„V příští sezoně budu mít po čase opět i hráčské příležitosti,“ naznačil Kružík, který se loni v srpnu stal šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně.
A i vzhledem ke své violoncellové minulosti přistupuje k orchestru jako aktivní instrumentalista.
„Na hráče se nedívám jen shora z pomyslného dirigentského stupínku, ale v daný moment se při dirigování snažím být jedním z nich,“ vysvětlil jeden z nejvýraznějších a nejpilnějších dirigentů nastupující generace, jemuž je teprve 31 let.
Jeho příchod do Zlína připomněl rok 1957, kdy zdejší soubor převzal tehdy 27letý dirigent Eduard Fischer. Na repertoáru se pod jeho vedením začali objevovat soudobí autoři, nebál se experimentovat se žánry.
Podobný přístup měl mnohem později také Jakub Hrůša, jemuž bylo v době nástupu v roce 2005 dokonce jen 24 let. Postaral se o omlazení poloviny souboru a výrazně přispěl ke zvýšení jeho umělecké úrovně.
Podle ředitele filharmonie Josefa Němého je soubor právě od Hrůšova působení stále mladý duchem. „Symbióza s mladými dirigenty je výborná,“ poznamenal Němý a nový šéfdirigent jeho pocit sdílí.
„Když jsem se s orchestrem poprvé setkal, bylo to před třemi lety při koncertování na platformě Baťova institutu ve Zlíně, tak mě oslovil právě svým mladým duchem. Nemám na mysli věkové složení, tady bych rovnítko s věkem neviděl, hovořím o vnitřním nastavení hráčů,“ popsal.
Podobný dojem mají podle něj i další kolegové, kteří ve Zlíně působí jako hosté a rádi se sem vracejí.
„Je to něco speciálního. Něco takového jsem poznal při hostování v Pražské komorní filharmonii, kde je atmosféra podobného ražení. Také tam je velká snaha podporovat mladé sólisty a dirigenty, což patří k jednomu z odkazů Jiřího Bělohlávka. Právě Zlín je v tom podobný a jsem za to velmi rád. Je zde na všech vidět zápal a maximální nasazení,“ pochvaluje si Kružík.
Obavy, že by jeho nízký věk mohl sehrát ve vztazích uvnitř souboru nějakou negativní roli, nemá. „Každý mladý dirigent je pod drobnohledem starších hráčů, v tom jsme všichni dirigenti na stejné lodi,“ pousmál se.
Jeho věk přitom není přehnaně nízký nejen ve srovnání s Fischerem či Hrůšou, ale ani s děním v počátcích České filharmonie. Za éry Rafaela Kubelíka či Václava Neumanna měli dirigenti při svých debutech kolem pětadvaceti let.
Chce uvádět díla, která ve Zlíně ještě nezazněla
„Samozřejmě zavedená představa šéfdirigenta, jenž má padesát let a více, je ve spoustě hudebních těles stále aktuální, ale nemyslím, že by to byla záruka úspěchu,“ konstatoval Kružík.
Sám už navíc stihl nasbírat spoustu zkušeností. Šestým rokem je stálým dirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno, jako hostující dirigent spolupracuje s řadou dalších orchestrů u nás i v zahraničí a vyučuje obor dirigování na brněnské JAMU. „Pocházím z brněnského prostředí, jsem spojen s tvorbou tamních skladatelů a uváděním jejich děl,“ zmínil.
A jaké jsou jeho plány ve zlínském působišti? „Těší mě, že mohu navázat na práci Tomáše Braunera, za jehož působení se každoročně dostalo na repertoár ve světové premiéře jedno z děl současných skladatelů, napsané navíc přímo pro zlínskou filharmonii,“ vyzdvihl Kružík.
Ve Filharmonii Bohuslava Martinů hodlá uvést díla, která už sice měla svoji premiéru před padesáti či více lety, ale ve Zlíně dosud nezazněla. Do programu příští sezony tak přibude jedno z děl Jana Nováka, od jehož narození letos uplyne 100 let, Kružík by rád zahrál i skladby od Ericha Korngolda, dalšího z autorů spjatých s Brnem.
„Mimochodem právě Korngoldova tvorba zní ve světových koncertních sálech poměrně často, ale u nás tak populární není, přestože se narodil na Moravě,“ upozornil.
