Oheň se postupně rozšířil i do dalších pater budovy a na střechu. Ve čtvrtek odpoledne se hořící budova s 11 nadzemními podlažími postupně na dvou místech zřítila. Nikdo neutrpěl zranění, lidé uvnitř nebyli, uvedli hasiči. Požár stále nemají pod kontrolou. Podle hasičů hrozí, že se bude bortit i nadále.
„Byla to prostě technologicky výjimečná stavba, která byla navíc ještě hezká, stavěná baťovskými architekty,“ řekla historička umění Zlínského architektonického manuálu Šmardová. Hořící budova číslo 34 byla vybudována na přelomu 40. a 50. let jako centrální sklad obuvi podle návrhu Vladimíra Kubečky. Její stavba byla rozdělená do několika etap. „Máme jednu etapu, kdy se z finančních důvodů musela stavba dokonce uzavřít,“ podotkla Šmardová.
„Baťovský“ požár ve Zlíně: budova se bortí, pryč je zboží za miliony. Poštu hasiči uhájili |
Za hezky řešenou označila fasádu spolu se systémem únikového schodiště. Vyzdvihla také funkčnost budovy. „Nic nebylo navíc, všechno bylo promyšlené, všechno mohlo sloužit,“ poznamenala. Poměrně výjimečné na tehdejší dobu bylo podle ní i použití skořepinové stříšky, která kryla nákladní rampu. „Speciální je také tím, že měl být nahoře heliport, což se ale nikdy nestalo,“ uvedla.
Historik a ředitel zlínského okresního archivu David Valůšek ocenil na budově architekturu a technické vybavení. „Je to jedna z největších budov, možná největší budova v areálu. Sloužila pro ukládání bot z výroby v celém továrním areálu. Byla vymyšlená tak, že přímo do ní mohly vjíždět nákladní vlaky a tam probíhala automatizovaná nakládka obuvi,“ řekl historik.
Představovala podle něj jeden ze symbolů celého areálu. Její zřícení je velkým zásahem do jeho urbanistické podoby, míní.
Smutek v Baťově nadaci. Ze 30 tisíc knih zůstal popel, zrovna je měli stěhovat |
Svým významem je budova centrálního skladu podle historičky umění Šmardové srovnatelná s budovou číslo 21, ve které sídlí krajský úřad Zlínského kraje a finanční úřad. Budova číslo 34 je nenahraditelná a vznikla tak historická škoda, řekla.
Areál v minulosti hořel opakovaně
Požáry se v areálu vyskytovaly i ve 20. století. „Třeba v poválečném období po první světové válce v roce 1919 vypukl velký požár v části areálu. Poslední velký požár tam byl v roce 1973, kdy zlikvidoval hned několik budov o řadu dál, než je ten centrální sklad,“ připomněl Valůšek.
Příčinou opakovaných požárů byly především výroby, které tam sídlily a mnohdy používaly nebezpečné a hořlavé materiály. „Třeba na velký požár z roku 1973, kdy hořela válcovna gumových hmot, lidé vzpomínají tak, že žár byl v noci tak výrazný, že osvěcoval část Zlína i v místech, odkud nebyl přímý pohled na fabriku. Nebezpečí požáru to s sebou vždycky neslo,“ poznamenal.
Hoří srdce Baťova Zlína. Příběh slavného továrního areálu |
V době, kdy byly v areálu především dřevostavby, bylo riziko požárů v areálu větší. Eliminovat se jej však podle Valůška podařilo i díky stavebnímu modulu, který firma Baťa a později Svit používali, doplnil.
