iDNES.cz

Dron, televize a monolog bez lebky. Zlínský Hamlet v trenkách budí emoce

  18:57aktualizováno  18:57
Nejnovější zlínské nastudování Shakespearova Hamleta otevřelo mezi příznivci divadla velkou debatu o pojetí „klasické inscenace“. Část diváků modernizační prvky odmítá, tvůrci naopak vysvětlují, že ve své době je využíval i sám autor.

Hamlet v nastudování Městského divadla Zlín. | foto: Zdeněk NěmecMAFRA

Co je to za podivné kostýmy, kdy Hamlet chodí v tričku, kožichu, džínách a trenýrkách? Co v shakespearovské inscenaci dělá na jevišti létající dron a velká plazmová obrazovka, z níž zní píseň We Are the Champions? A proč Hamlet nedrží v ruce lebku, když rozvažuje, zda „být, či nebýt“?

To je jen zlomek otázek, jež řeší někteří diváci, kteří zhlédli v Městském divadle Zlín Shakespearova Hamleta. Nejnovější nastudování režiséra Zdeňka Duška mělo premiéru v prosinci a na sociálních sítích či diskusním fóru na webu divadla vyvolalo bouřlivou odezvu.

„Chtěla jsem vidět krásnou, klasickou hru, Shakespeara se vším všudy. Místo toho mi naservírovali Hamleta v džínách, karaoke s textem kapely Queen na obří plazmě a vrcholem všeho byl dron, který tam pořád létal a jehož smysl jsem vůbec nepochopila,“ postěžovala si například Jana Komárková.

Ředitel Michálek: Srovnání s Romeem a Julií není fér

Podle divadelníků je problém v tom, co si lidé představují pod pojmem „klasická hra“. William Shakespeare napsal tragédii Hamlet počátkem 17. století. Námět čerpal ze starodávných severských ság, jež ve 12. století zaznamenal kronikář Saxo Grammaticus. Děj by se tak měl odehrávat v 11. století.

Fotogalerie

„Máme tedy hrát Hamleta v kostýmech z 11. století? Nebo tak, jak ho hráli v Shakespearově době? Tedy bez žen a v renesančním odění? Nebo je klasickou inscenací myšleno, že ho máme hrát klasicistně, což znamená z dnešního hlediska zcela patetické, deklamativní a v podstatě nesnesitelné herectví?“ ptá se ředitel divadla Petr Michálek. „Jsem přesvědčen, že by to bylo neskutečně nudné, směšné a trapné,“ doplnil.

Není to poprvé, co diváci kritizují zlínské divadlo za to, že „neumí udělat klasickou inscenaci“. Velké vášně vzbudila na konci roku 2007 rovněž shakespearovská hra Romeo a Julie. Německá režisérka Katharina Schmittová svou vizi tehdy zhmotnila do obří preparační pinzety, která nahrazovala romantický balkon, a diváci se ani nedokázali smířit s tím, že Julie nezemřela dýkou, ale utopila se v kbelíku s vodou.

„Je nefér srovnávat Hamleta s Romeem a Julií. Hamlet do této kategorie absolutně nepatří. Navazujeme jím na velmi úspěšnou shakespearovskou hru Sen noci svatojánské, kdy dělníci měli oranžové vesty, současné lopaty a přilby, a přesto to byla zvlášť oblíbená hra,“ připomněl Michálek.

Problém může být i v tom, že v případě Hamleta diváci očekávají historickou hru bez moderních aktualizací, jako je dron nebo televize. Jenže sám Shakespeare využíval dobové prvky.

„Několikrát ve svých poznámkách požaduje jako scénický efekt výstřel z děla. V 11. století neznal v Evropě střelný prach nikdo. V divadle Globe (divadlo v Londýně, které uvádělo Shakespearovy hry – pozn. red.) dělo měli a na Shakespearovu dobu to byla naprosto současná technologie,“ vysvětlil v diskusi na divadelním webu režisér Dušek, když odpovídal nespokojené divačce.

Problém nevidí ani v moderní písničce kapely Queen. „Ofélie, když zešílí, nezpívá historické dánské písně, ale soudobé anglické popěvky. Proto se nám v inscenaci objevují současné prvky – Shakespeare to dělal naprosto stejně,“ je přesvědčen Dušek.

Tvůrci předkládají inscenaci v překladu Jiřího Joska, jenž v roce 1999 získal za nejlepší překlad cenu Josefa Jungmanna. Text, který pouze v čtené podobě zabere přes pět hodin, samozřejmě museli krátit, ale na příběhu nic nemění.

Diváci se dočkají smrti dýkou, jedem i šermířského souboje.

„Je podstatné vědět, že Hamlet není historická hra. Je to hra o lidské individualitě, která se staví zlé moci, o tom, jak tato moc plíživě nastupuje, a jestli a jak je možné v ní žít. Diváci málo poslouchají text hry a zbytečně se nechávají rozrušovat dronem nebo televizí,“ upozornil divadelní kritik Marcel Sladkowski.

Řada lidí nejvíce řeší smysl dronu, který létá nad kulisou představující hrad Elsinor.

„Chodím si do divadla odpočinout, odreagovat se. Nechci přemýšlet nad tím, co tím chtěl režisér říct. Divadlo, které potřebuje vysvětlení, mě nebaví,“ zlobí se Eva Večeřová, která odešla z inscenace o přestávce.

„V divadle nemá být všechno vysvětleno. Jsme v oblasti metaforické, a říct, že básník takovou metaforou myslel to nebo ono, tak tu báseň zabijeme. Není to žádné alibi. Divadlo tak zkrátka funguje,“ domnívá se Michálek.

Aktualizaci s dronem přesto vysvětlil. „Zdeněk Dušek hledal zevnitř té hry ekvivalent totality, což je podstatné téma tohoto dramatu. Našel ho právě v dronu, protože dnes vás všude sledují desítky kamer. Tato metafora vychází zevnitř textu, což je podstatné. Není to režisér, který jen chce ukázat, kolik má nápadů,“ objasnil ředitel.

Mladí lidé tleskali vestoje

Diváci sice mohou být překvapení, ale tvůrci jim předkládají inscenaci skutečně tak, jak ji Shakespeare napsal. Například při slavném monologu „být, či nebýt“ autor nepožaduje, aby Hamlet držel lebku. Návštěvníci divadla se ale diví, že Matěj Štrunc coby představitel kralevice dánského ji v té situaci nemá.

„Lidé to tak znají z jiných zpracování, a tak to požadují také v naší hře. Ale sám Shakespeare v poznámkách uvádí, že Hamlet drží lebku až ve scéně s hrobníky, což my dodržujeme, ne při slavném monologu,být, či nebýt‘,“ líčí Štrunc.

Velká část diváků však zlínské zpracování brání. „Mně se hra líbila. Člověk se v ní zamýšlí nad smyslem existence, takže je mi jedno, jestli má hlavní hrdina tričko, nebo ne. Dron mě nijak nerušil, bral jsem ho jako osvěžující prvek a měl jsem aspoň o čem přemýšlet,“ svěřil se Karel Malina, který zlínské divadlo navštěvuje pravidelně.

Michálek považuje za důležité, že diskuse kolem inscenace Hamleta vůbec vznikla a probíhá.

„Nejhorší, co se může divadlu stát, je, že se o něm nebude mluvit. Jsme však rádi, že kladných reakcí na Hamleta je mnohem více než těch záporných,“ připomněl ředitel.

Za pravdu mu dává i příznivá odezva studentů, kteří hru viděli ještě před Vánocemi. Ocenili ji bouřlivým potleskem a děkovačkou vestoje.

Inscenace ale nemá zastání jen u mladých lidí, potleskem vestoje jí vzdala hold už část diváků při premiéře, kterou si nenechají ujít většinou dlouholetí příznivci divadla.

„Není to historická hra. Hamlet přece v Dánsku nikdy nevládl, takže mi nevadí, že ji tvůrci zasadili do současné doby. Klasického Hamleta jsem viděla už několikrát, naopak mě potěšilo, že se divadlo nebálo jiného přístupu,“ uvedla divačka Jarmila Vodičková.

Tvůrci inscenace věří, že Hamlet nikoho od návštěvy divadla neodradí. „Stojím si za tím, jak inscenace vznikla. Ukázalo se, že je to správně, protože svým způsobem v lidech vytváří pocity a rezonuje s dnešní dobou. Diváky by to odradit nemuselo. My jsme předali Shakespeara ve stoprocentním stavu, nic jsme v něm nepřepisovali,“ poukázal Štrunc.

Zlínské divadlo uvádí Hamleta zhruba každých dvacet let, poprvé v roce 1959 a naposledy v roce 1998. V posledních dvaceti letech diváci ze Shakespearova díla mohli kromě zmíněného Romea a Julie či Snu noci svatojánské vidět také Othella, Zimní pohádku, Antonia a Kleopatru, Něco za něco, Zkrocení zlé ženy, Krále Leara a Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete.

Autor:
zpět na článek