Když v roce 2010 končila ve Zlíně na radnici éra ODS a ČSSD, symbolem změny byl Miroslav Adámek, který se stal po volbách jako lékař a politický nováček primátorem krajského města.
Svůj post obhájil i v dalších volbách. V roce 2018 už hnutí STAN, jehož barvy hájí, nezvítězilo. Adámek se stal „jen“ náměstkem primátora a z této funkce ke konci března odešel zpátky k lékařské profesi. Byl nejdéle sloužícím primátorem v novodobé historii města.
„Doba si žádá, aby lékaři hlavně léčili. A pořád jsem především lékař. Vím, že jsem nyní v medicíně potřeba více než kdy jindy,“ říká sedmapadesátiletý Adámek.
V komunálních volbách ve Zlíně jste získával nejvíce preferenčních hlasů. Není promarněný politický kapitál, že z vedení města odcházíte?
Z politiky zcela neodcházím. Zůstávám městským i krajským zastupitelem. Jsem vděčný za důvěru lidí, kterou mi věnují. Vnímám ji. Ještě pro město i kraj odvedu hodně práce. Kolegové ze STAN mé rozhodnutí chápou.
Takže nemáte o svém kroku pochybnosti?
Ne. Naopak jsem měl už zhruba rok pochybnosti o tom, zda nemám ve vedení města skončit. Napadlo mě to už po komunálních volbách v roce 2018, tehdy ale odešel můj dřívější náměstek z hnutí STAN Ondřej Běták. Nechtěl jsem být další člověk, který odchází. Pak se situace vyvíjela. A když začala doba covidová, začal jsem více přemýšlet o svém návratu do zdravotnictví. Pomoc jsem nabídl už při loňské jarní vlně. Během práce v nemocnici jsem si uvědomil, že jsem tam nyní potřeba. Nejsem zachráncem zdravotnictví, ale jeho drobná součást, která může vést k úspěchu celku.
Jakou roli sehrálo to, že jste se nestal potřetí primátorem? Jen těžko si asi představit, že byste jako primátor v půlce volebního období skončil.
To máte pravdu. Ale primátorem nejsem, což mi umožňuje vrátit se do prostředí, které mě nyní potřebuje více. Stát se potřetí primátorem jsem se za určitých okolností mohl. Nelituji ale, že v této funkci nepokračuji. O mě nejde. Věřím, že hnutí STAN bude i nadále promlouvat do dění ve Zlíně.
Nebudete už kandidovat v žádných volbách?
Takhle kategoricky bych to neviděl. Znovu říkám, že žijeme v těžké době, ve které se mnoho zdravotníků vrací k oboru. Jsem jedním z nich. Co bude dál, se uvidí. Snažím se být jen maximálně prospěšný. I jako primátor jsem se snažil uplatňovat více humanitní pohled na věc, takže jsem dělal častěji kompromisy a snažil se ve svých politických odpůrcích vidět více lidi než protivníky.
Miroslav Adámek (57 let)Rodák ze Vsetína, původní profesí lékař. Pracoval v nemocnicích ve Zlíně, ve Vsetíně a Valašském Meziříčí. Byl i lékařem zlínských hokejistů. V roce 2010 vedl jako nestraník společnou kandidátku STAN a TOP 09, která vyhrála komunální volby ve Zlíně. Adámek se stal primátorem a svůj post za hnutí STAN obhájil o čtyři roky později. V roce 2018 už hnutí STAN skončilo druhé za ANO a Adámek se stal náměstkem primátora. Na konci března v této funkci skončil. Zůstává městským a krajským zastupitelem. V roce 2018 kandidoval v doplňujících senátních volbách na Zlínsku, ale nedostal se do druhého kola. Adámek se od politiky vrací k profesi lékaře. |
Jeden z vašich kolegů kdysi řekl, že si svým politickým stylem nevytváříte protivníky.
Jsem svým založením týmový hráč. Jsem jím v nemocnici i v politice. Upřednostňuji domluvu a umím přijmout jiné názory. Nesnažím se takto chovat, takový jsem. Neumím moc uvažovat takzvaně za roh, ale jsem schopen věci moderovat tak, aby k něčemu spěly.
Nepotřebuje ale role primátora krajského města chladnější politický přístup?
Podle mě ne, navíc pro takovou politiku nemám vlohy. Musel bych se velmi přemáhat. A asi bych se dopustil daleko více chyb, než když jsem politiku dělal sobě vrozeným způsobem. Díky němu jsme se většinou dokázali domluvit i s opozicí, když jsme ji pro schválení důležitých věcí potřebovali.
Nežádaly si tvrdší přístup některé problémy, třeba zlínské vodárny, které provozuje koncern Veolia? Zlín jako největší akcionář se prý málo snaží o návrat podniku do rukou měst a obcí.
Analýza, kterou jsme si nechali zpracovat, nám řekla, že se máme s Veolií snažit domluvit. Akcionáři, tedy hlavně města a obce, v této věci nebyli jednotní, scházela politická shoda. Navíc existují soudní spory. A když se budeme soudit, potrvá smlouva o provozování vodáren Veolií až do konce, tedy do roku 2034. Problém s vodárnami vznikl dlouho předtím, než jsem vstoupil do politiky. Snažili jsme se ho s kolegy řešit a výsledkem mimo jiné bylo, že klesla cena vody.
S vodárnami souvisí ještě jedna věc. Už dříve jste řekl, že kvůli nim čelíte ostrým útokům. Můžete to trochu přiblížit?
Zažil jsem jako primátor i nechutné momenty. Mezi ně patří bezesporu útoky lidí, kteří se snažili dostat do politiky a skrývali se za různými tématy, nebo se naopak na nich snažili zviditelnit. Voda byla pro některé ambiciózní lidi jen záminka. O jejich úrovni svědčí chování. Když vás a vaše kolegy označují za zloděje a kdo ví co ještě, a nepřinesou žádný důkaz, prostě nic, jen špiní, je to skličující.
Když jste šli v roce 2010 poprvé do komunálních voleb, kritizovali jste vaše předchůdce za Kongresové centrum, které postavili za půl miliardy korun, za již zmíněné vodárny pronajaté koncernu i za to, že jde příliš mnoho peněz do hokeje. Po jedenácti letech Kongresové centrum vydělává, vodárny jsou prakticky ve stejném stavu, do hokeje dáváte podobné peníze a chystáte opravu zimního stadionu za miliardu. Neuhnuli jste ze svých prvních prohlášení?
Kritizovali jsme praktiky, které se na radnici objevovaly, které lidé vnímali a nelíbily se jim. S naším příchodem skončily a tvrdím, že zavládla slušnost a pracovitost. Ale máte pravdu, na své předchůdce se musím s odstupem času dívat i jinýma očima, na některé určitě. Kongresové centrum je právem pýchou města a je potřeba smeknout před těmi, kteří jeho stavbu prosadili a zrealizovali. Na druhou stranu je tam několik technických nedokonalostí, které jsme museli řešit. A pravdou také je, že když se Kongresové centrum stavělo, omezily se jiné investice. A to nám vadilo. Takže ze svých názorů neuhýbám, ale jsem schopný je korigovat.
A hokej?
Zimní stadion je nejvytíženější sportoviště v každém městě. Působí v něm krasobruslaři, sledge hokejisté i hokejisté, včetně mládeže a dětí. Do hokeje zejména na mládež posíláme zhruba 26 milionů korun ročně, což jsou přibližně stejné peníze, jaké dávali naši předchůdci. Rozdíl je v tom, že jsme začali více podporovat i další sporty jako volejbal či házenou.
Už před vaším nástupem na radnici v roce 2010 se řešila přestavba náměstí či tržiště Pod Kaštany, chystal se obchvat Zálešné a další věci. Žádná z nich se ještě nezačala reálně dělat, přičemž nejblíže k tomu má tržiště, s nímž by se mohlo začít letos. Nevnímáte to také jako vaše selhání?
Jako primátor jsem byl zodpovědný za mnohé. Já skládal účty za vedení města. Ale pokud vás zajímají fakta, je potřeba si jednotlivé projekty rozklíčovat. Pokud jde o obchvat Zálešné, tak ten nemá smysl, dokud nebude přivedená dálnice D49 do Fryštáku. A jak víme, tak se proti stavebnímu povolení odvolaly ekologické spolky. Takže je to ještě daleko. My na tom pracujeme. A když stát začne stavět dálnici do Fryštáku, tak město stihne včas postavit obchvat Zálešné (obchvat navazuje na dálniční přivaděč z Fryštáku a má mimo jiné zabránit tomu, aby všechna auta jezdila přes centrum města – pozn. red.).
Také o úpravách náměstí se mluví už mnoho let, ne?
Například Malostranské náměstí v Praze má ukončenu architektonickou soutěž už sedm let a stále se nezačalo stavět. My jsme náměstí vysoutěžili a pokračujeme v přípravě dál. Mluví se o tom dlouho, ale vždycky musíte volit priority a strategické projekty.
Za vašeho řízení města se investovalo hlavně do menších věcí, například do oprav chodníků. Bylo to správně?
Musely se opravit, protože to neudělali naši předchůdci, také jsme začali více stavět cyklostezky. Hodně lidí nám tehdy vyčítalo, že neděláme velké projekty. Ale teď přišla jejich doba. Blíží se přestavba Velkého kina, náměstí Míru, tržiště a snad i zimního stadionu.
Co považujete za svoji největší chybu, kterou jste ve vedení města udělal?
Nic, co se stalo, se nedá vzít zpátky. Pro mě je důležité, že dělám vždy maximum možného. Úplně se nám nepodařila přestavba podchodu u náměstí Práce (radnice ho opravila v roce 2014 za zhruba 50 milionů korun, ale zatéká do něho, a navíc se nedohodla s majiteli na renovaci obchůdků uvnitř podchodu – pozn. red.). Odborníci nám řekli, že do podchodu nepoteče, že bude stačit přestavět ho tak, jak jsme plánovali. Nakonec do něho však teklo. Vadí mi, že jsme to nezvládli, ale po technické stránce jsme to moc ovlivnit nemohli. Taky bych vystupoval tvrději, pokud šlo o debaty s architekty, kteří pro nás třeba podchod a úpravy nedalekého parku Komenského navrhovali, abychom mohli snáze prosadit změny, které město požadovalo. Dnes už se dělají soutěže formou soutěžního dialogu, takže zástupci města se můžou k návrhům vyjadřovat průběžně.
Jako komunální politik jste byl úspěšný, ale v minulosti jste neuspěl ve volbách do Senátu, ani jste jako lídr kandidátky nepřivedl STAN k vítězství v krajských volbách. Tušíte, proč tomu tak bylo?
Senát byl nečekanou a bolestivou fackou, to přiznávám. Dodnes nevím, co za volebním neúspěchem vězelo. Ale určitě to tak mělo být. V krajských volbách v roce 2016 jsem STAN dovedl jako lídr k tehdy jeho nejlepšímu výsledku v regionu. Hnutí umožnil poprvé zasednout v krajské radě. Zde bych o neúspěchu určitě nemluvil.
Jak moc se změnil váš pohled na politiku od nástupu do vedení města až po současný odchod? Přišlo nějaké rozčarování?
Komunální politika je podstatně více o práci než o politice. Je to dáno tím, že jste v těsném kontaktu s lidmi, na rozdíl od poslanecké politiky, ale do značné míry i té krajské. Žádné rozčarování nepřišlo. Je to i tím, že jsem si nenechal politiku znechutit. Velmi mi ale vadí populismus některých stran a hnutí.
Ztratil jste něco v politice?
Ne, jen jsem získal. Dříve jsem byl zavřený na chirurgickém sále, ve sterilní místnosti s umělými světly. V politice jsem potkal spoustu zajímavých lidí, dostal jsem se do života, který bych normálně nepoznal. Velmi mnoho mi to dalo po lidské stránce. Byla to vysoká škola ve všem.
Neztratil jste ani čas?
Ne. Ale až teď si uvědomuju cenu volného času. Když jsem dříve dělal na chirurgii a pak byl osm let primátor, žil jsem bez víkendů. Teď mám poprvé v životě volné soboty a neděle. Chci si toho užít. Možná mám jiný pohled na život než ti, kdo jdou jen za penězi a materiálními statky. Chci si teď pořídit elektrokolo, ale jako dopravní prostředek, ekologičtější skútr. Třeba v Rakousku se dají kolem tamních jezer najezdit desítky až stovky kilometrů.
Nezměnila se chirurgie po jedenácti letech natolik, že budete mít potíže se vrátit a být stejně platný?
V chirurgii jsem nabral ztrátu, kterou už nedohoním. Náročné operace jsou mi zapovězeny. Zbývají ale další, které zvládnu. Jsem připraven se učit a oprášit všechny své znalosti a dovednosti, které jsem za desítky let v medicíně nabyl.
Už dříve jste řekl, že vaše místo bude v chirurgické ambulanci ve zlínské soukromé nemocnici. Platí to?
Ano, čekají mě služby v chirurgické ambulanci. Mladí lékaři mě přemlouvají, abych chodil i na sál. Kýla a podobné drobnější zásahy jsou jako lyžování, to se nezapomíná. Ale opravdu už uvažuji o klidu. Budu spíše diagnostikovat jako dr. House. (úsměv)
