Společnost Zámoraví z Břestu skončila loňské hospodaření se ziskem, byť ne velkým. Hospodaří na úrodné hanácké půdě a orientuje se především na živočišnou výrobu a prodej mléka, jehož vyprodukuje šest milionů litrů ročně.
Naproti tomu Zemědělské družstvo Francova Lhota, které leží v kopcovité oblasti u slovenských hranic, končívá poslední roky na nule. Chová hlavně masný skot.
Podle průzkumu Zemědělského svazu (ZS) mezi jeho členy si ale družstva ve Zlínském kraji stojí celkově velmi dobře, pokud jde o zisk z hektaru půdy. V průměru ho mají 2 557 korun, což je nejvíce ze všech krajů. Podobný výsledek má pouze Vysočina.
Zemědělci stále nevědí, co budou pěstovat. Stát chystá omezení kvůli erozím |
Celorepublikový průměr je přitom jen 1 295 korun. Podprůměrné výsledky vykazuje Plzeňský, Jihočeský nebo Liberecký kraj.
„Vysočina má dlouhodobě více vláhy než ostatní kraje. Má také vysoký podíl živočišné výroby, která byla loni ziskovější než rostlinná,“ míní ekonom společnosti Zámoraví v Břestu Martin Gabrhelík, který je i předsedou Agrární komory Zlínského kraje.
Ve Zlínském kraji jde zejména o kombinaci dvou faktorů: kvalitní půdy pro rostlinnou výrobu a dobré živočišné výroby.
„Zlínský kraj má oproti jiným krajům vhodné přírodní podmínky,“ souhlasí ředitel Agrodružstva Postoupky Jiří Šírek. „Úrodná půda se táhne od Olomoucka přes Přerovsko až na Kroměřížsko, i když ve Zlínském kraji jsou také oblasti, kde to tak slavné není,“ doplnil.
Valašsko spoléhá na živočišnou výrobu
Jestliže Haná a Slovácko jsou převážně rovinaté, Valašsko je spíše kopcovité. Tam musejí více spoléhat na živočišnou výrobu.
„Vedle dobré rostlinné výroby máme také dobrou živočišnou výrobu. A když chovatelé nejdou pod deset tisíc litrů mléka za rok na krávu, pak je to dobrá zisková činnost,“ zmínil ředitel družstva Agrotech Poličná Jindřich Šnejdrla. „My máme 10,5 tisíce litru,“ doplnil.
Podle něho je dobrá živočišná výroba kombinací více faktorů: od krmení přes ustájení až po ošetřování zvířat. Někde ale ani to nestačí.
Kvůli erozi se mají řepa či kukuřice pěstovat na menší ploše. Ale až za rok |
„Na konci republiky žádný zisk není, jen bída a kamení. Nevím, kde na nejvyšší zisk na hektar v našem kraji přišli. Jdeme spíše do ztrát,“ reagoval předseda Zemědělského družstva Francova Lhota Josef Kliš.
Chová hlavně krávy na maso. Hospodaření v pohraničí komplikuje horský terén i to, že se nachází v chráněné krajinné oblasti Beskydy, kde je místo polí preferovaný trvalý travní porost.
Státní podpora poškozuje střední podniky
„Jsme také těžce zasažení redistributivními platbami, které obrovským způsobem poškozují středně velké podniky,“ postěžoval si Kliš.
S tím souhlasí i další zemědělci. Redistributivní platba je státní podpora pro prvních 150 hektarů každého zemědělce. „Největší negativní dopad má sazba redistributivní platby na podniky o průměrné velikosti 663,7 hektaru. U nich jde o pokles ziskovosti 82 procent,“ zdůraznil předseda ZS Martin Pýcha.
Právě tyto podniky vyrobí až 75 procent českých potravin. Podle Pýchy si stát takovou agrární politikou podřezává větev, která ho živí.
V červených číslech loni skončilo 40 procent zemědělců, tvrdí svaz |
Z toho všeho vyplývá, že ačkoliv je situace ohledně zisků ve Zlínském kraji dobrá, k ideálu má daleko. V posledních letech se navíc stále zhoršuje.
I kdyby byl loni celorepublikový zisk družstev stejný jako ve Zlínském kraji, bude na úrovni roku 2004. A kvůli inflaci reálně ještě o 70 procent nižší.
„A v absolutních číslech by se jednalo o částku odpovídající ročnímu zisku obchodních řetězců Lidl a Kaufland na českém trhu, tedy jedné obchodní skupiny,“ upozornil Pýcha.
Peníze na investice a modernizaci chybí
Podle zdejších zemědělců nejsou peníze na investice do modernizace výroby, která je potřebná. Z průzkumu ZS vyplývá, že loni skončilo zhruba 40 procent podniků na nule či ve ztrátě, což je o deset procent více než v minulém roce.
„V takové situaci je téměř nemožný běžný provoz, natož rozvoj podnikání, včetně investic,“ zdůraznil Pýcha. „Během posledních let se odvětví dostalo do souběhu nestabilních podnikatelských podmínek, nízkých výkupních cen, klesajících dotací pro produkční zemědělce a rostoucích nákladů.“
Zisky zemědělců jsou závislé především na vstupních nákladech a prodejních cenách. Například u mléka za dva roky stouply asi o dvě koruny.
Slintavku mají „za humny“. Nebezpečí je obrovské, varují farmáři kousek od hranic |
„Vzhledem k tomu, jak moc podražilo máslo, bychom si dokázali představit vyšší výkupní cenu mléka. Cena prasat dlouhodobě klesá, hovězího masa trochu roste,“ vypočítal Gabrhelík.
„Ceny potravinářských i krmných obilovin by měly zůstat na stejné úrovni, možná posílit. Uvidíme, co udělá koruna,“ poznamenal Šnejdrla. Letošní rok může být lepší než několik posledních. „Věřím, že to tak bude hlavně díky výkupním cenám,“ doufá Šírek.
Vše by se ale výrazně změnilo k horšímu, pokud by se do zdejších chovů ze Slovenska dostala slintavka a kulhavka. Farmáři doufají, že se to nestane, a dělají pro to i řadu bezpečnostních opatření.
