Krytina střechy vsetínského zámku, v němž sídlí Muzeum regionu Valašsko, je rozebraná a zatímco dole parkuje jeřáb, ve střeše ještě muži odřezávají trámy z konstrukce. Vzniklou dírou totiž musí pod střechu dostat dvoutunovou tlakovou nádrž na vodu.
„Bude součástí protipožárního zabezpečení věže,“ říká koordinátor projektů muzea Jiří Trezner.
Systém vyjde zhruba na tři miliony korun a bude fungovat na principu vodní mlhy. Pro prostory muzea je to šetrnější varianta než kapky. A je přitom dostatečně účinná, aby byl čas na evakuaci návštěvníků.
Z nádrže v půdním prostoru zámku se bude voda tlačit do rozvodů ve věži, která se tyčí zhruba 20 metrů nad střechou.
Jednotlivá podlaží zámku nemají samozhášecí systém, ale elektronické zabezpečení, které informuje hasiče. Je natolik citlivý, že jej před Velikonocemi spustily i lihové kahánky, v nichž se rozehříval vosk na zdobení kraslic.
Prostor věže je ale jiný, úzký a s desítkami schodů. „Lidé mají někdy obavy tam nahoru stoupat. Teď, když budou vědět, že tady je zabezpečení, se mohou cítit lépe,“ věří Trezner.
Aby mohli nádrž na půdu zámku dát, museli nejprve postavit samonosnou konstrukci. Tak spočívá na obvodových zdech, a ne na podlaze. Přípravy trvaly zhruba měsíc.
V úterý dopoledne nastala rozhodující chvíle. Nádrž je k háku jeřábu upoutaná několika popruhy, další je spuštěný k zemi a jeden z pracovníků firmy ho přidržuje. „Ať ti ten balonek neuletí,“ smějí se na něj kolegové nahoře.
Na vtípky mají ale jen několik málo minut, vzápětí už jeřáb po centimetrech posunuje nádrž do otvoru. Až bude uvnitř, vrátí se na místo také trámy a krytina.
Rekonstrukce začala už před pěti lety
Budování zhášecího systému ve věži skončí v listopadu. Je součástí rozsáhlé rekonstrukce vsetínského zámku, která začala v roce 2015.
Tehdy tady Zlínský kraj jako majitel investoval zhruba 35 milionů korun. Za ty se kompletně opravily interiéry zámku, včetně třeba rozvodů elektřiny.
„Tehdy to bylo právě sto let od velkého požáru, který zničil věž. Byli jsme trochu pověrčiví, ale naštěstí se nic nestalo,“ připomněl s úsměvem Trezner.
Následovalo přebudování kotelny a loni i repase všech oken. Zámek jich má 108.
V současné době se opravuje ještě vstup do zámku a obvodová zeď přilehlého parku. I ten potřebuje rekonstrukci. Jde o poměrně malý prostor mezi zámkem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který je dnes hlavně spojnicí mezi sídlištěm Sychrov a zbytkem města. Zároveň je to místo, které má zvláštní atmosféru.
Proto zde má být více odpočinkových míst, asfaltové cestičky zřejmě nahradí žulové kostky a přibude osvětlení. To je ale zatím budoucnost. Momentálně se síly a hlavně peníze soustředí na samotnou budovu památky.
Do úplné dokonalosti bude zbývat oprava fasády, výměna dveří a vybudování výtahu. „Ten bude jezdit přímo z atria, což bude hlavně pro lidi s handicapem velké zlepšení,“ upozornil Trezner.
Dnes zámek bezbariérový není a imobilní lidé se na výstavy nedostanou bez pomoci. Hotovo by mohlo být v ideálním případě za dva roky. Naposledy se zámek opravoval na přelomu 60. a 70. let.
Historie vede od templářů k rodině Baťových
Historie zámku sahá do první poloviny 15. století, kdy na jeho místě stála středověká tvrz. Ačkoliv má Vsetín templářskou minulost, její upomínky zcela zničily rozsáhlé požáry, které město postihly. Podle některých pramenů však mohly v té době vzniknout části sklepení pozdějšího zámku.
Ten postavili zhruba v roce 1610, i tato stavba však později vyhořela. V průběhu 18. století jej několikrát upravovali a současnou klasicistní podobu získal až v polovině 19. století. Tehdy jej vlastnil poslední šlechtický majitel, Josef z Wachtlerů.
V roce 1938 jej získala Marie Baťová se synem Tomášem. Tehdy naposledy byl zámek v soukromých rukou, rodině Baťů patřil až do znárodnění v roce 1949.
Zámek láká návštěvníky především na výstavy. Jedna ze stálých expozic třeba prochází všemi patry zámku až na vrchol věže. Ukazuje přírodu na Valašsku.
