I když člověk jen spěchá kolem, zářivá fasáda zámku v Holešově spolehlivě přitáhne jeho oči. Kdo se do jeho blízkosti dostane častěji, může pozorovat, že se mění – podle toho, jak putuje slunce po nebi.
„Je to hra světla a stínů, různé části zámku, profily na fasádě vystupují podle toho, jak na ně dopadá světlo,“ potvrdil starosta města Rudolf Seifert.
Ještě ve středu krylo poslední ze čtyř obvodových zdí lešení, teď už je ale oprava fasády zámku definitivně hotová. Skončila tak další, naprosto zásadní část celé rekonstrukce, na které se pracuje už 12 let.
Když natřeli světlou barvou první stranu zámku, hodně lidí ve městě tím šokovali a na radnici se snesla sprcha udivených až odmítavých reakcí.
„Navrhli to památkáři a my s tím po dlouhých diskusích souhlasili. Jde o původní barvu, jakou zámek měl v době vzniku, takový jej chtěl mít císařský architekt Filibert Luchese,“ vysvětlil Seifert.
Kromě omítek se dělala i nová okna, repliky těch původních barokních, a střecha. Tu dnes kryje čtvrt milionu střešních tašek.
Tato část rekonstrukce trvala sedm let a vyšla asi na 70 milionů korun. Celkem už zámek spolykal zhruba 300 milionů.
Našli vzkaz dávných klempířů
Památka však nejen brala, ale i dávala. Ukrývala totiž řadu historicky cenných tajemství, na něž by se nepřišlo, kdyby oprava nebyla tak důkladná.
Pod nádvořím byly archeologické nálezy, které dokazují, že na místě stával gotický hrad (více zde), objevila se studna nebo původní most zazděný uvnitř jiného mostu.
„Našel se i vzkaz klempířů, kteří na opravě zámku pracovali přesně o sto let dříve,“ připomněl vedoucí oddělení investic Stanislav Julíček.
Kromě jmen pracovníků a letopočtu je na něm i přání: „Kdo to bude oddělávat, ať si na nás vzpomene.“
Také omítka samotná byla překvapením. Část z ní byla původní, z doby, kdy se zámek stavěl, tedy kolem roku 1650. Na pohled nebyl patrný žádný rozdíl, celou stavbu kryl stejný okrový nátěr. Teprve během odstraňování starých vrstev se zjistilo, že na úrovni druhého podlaží na jihovýchodní straně zámku jsou omítky jiné.
„Tehdy na stavbě pracovali italští zedníci a štukatéři, v té době nejlepší mistři svého oboru v celé Evropě,“ podotkl městský historik Karel Bartošek.
Ještě je čeká rekonstrukce druhého podlaží
I po více než 350 letech je mimořádně pevná, jenomže střídání tepla a mrazu se na ní přece jen podepsalo a způsobilo miliony drobných prasklinek. Mohli ji vyfotit, založit a osekat, místo toho se pustili do zdlouhavé injektáže, kdy každou z puklin vyplnili.
„Takto staré omítky už prakticky neexistují ani na historických budovách,“ připomněl Bartošek.
Zámek pomalu chátral a mířil k osudu mnohých dalších – mohla z něj být opuštěná ruina, s níž si nikdo neví rady. V Holešově se ale podařilo vtáhnout dominantu města zpátky do života.
Rekonstrukce začala vnitřními prostorami, od suterénu po první podlaží, kde vznikl hudební klub, výstavní prostory i sál pro koncerty nebo plesy. Následovalo nádvoří a nyní i vnější plášť. Práce ale ještě nekončí.
„Zbývá druhé podlaží. Chceme s ním začít co nejdříve, zámek je zařazený do programu záchrany architektonického dědictví a právě nyní je možnost čerpat na něj dotace,“ řekl Seifert.
O tom, k čemu bude patro sloužit, se zatím vedou debaty. Podle předběžných informací by v něm mohlo vzniknout zcela ojedinělé muzeum barokní hudby, s níž je a i v minulosti byl úzce spojený. Kromě toho tady může najít zázemí i holešovské muzeum a několik pokojů rozšíří prohlídkové trasy.
