„Největší změnou je, že zde máme jeden velký a směrem ven otevřený prostor s prosklenou výlohou, který nám umožňuje modulovat jednotlivé části,“ říká Jakub Boháč, člen vedení ScioŠkoly.
Soukromá základní škola navíc nemá žádné třídy. Děti jsou namíchané a ani průvodci, což je zdejší označení učitelů, nevědí, kdo patří do jaké třídy nebo ročníku.
 |
„Základem je, aby se tady dítě cítilo dobře a bezpečně. Pak se totiž může učit. Nejsou tady ani lavice, děti můžou sedět na gauči, pochodují, chodí ven,“ líčí Boháč. „Máme hudebny, tvořivé dílny nebo zašívárnu s klidovou místností, je zde pracovní prostor pro rodiče, kde mohou pracovat, když čekají na děti.“
Nejsme uzavřený systém, děti se na střední neztratí, zní z alternativních škol |
ScioŠkola se ve Zlíně otevřela v roce 2019, kdy měla kolem třiceti děti. Teď je jich 45 a maximem je zhruba 80. To ale není cílem. „Abychom udrželi komunitní ráz, nechceme dělat velkou školu,“ vysvětlil Boháč.
„Před dvěma roky jsme také hodně změnili koncepci, vycházíme totiž z aktuálních vědeckých poznatků o učení. Děti si samy vybírají, co se mají učit. Máme také jen dva předměty, což je sice netradiční, v nich je ale vše, co je potřeba.“
Teď učím děti, říká pedagog
Ve škole pracuje šest zmíněných průvodců. „Jsou to lidé, kteří mají děti provádět procesem vzdělávání. A je těžké najít takového člověka, jenž má vzdělání, ale přemýšlí jinak, chce děti učit kompetenčně a připravit je na budoucnost,“ popsal Boháč.
Jedním z nich je Jan Kopecký, jenž předtím učil rok na osmiletém gymnáziu a rok na základní škole. Brzy ale zjistil, že mu tamější systém nevyhovuje. A teď je čtvrtým rokem na zlínské ScioŠkole.
„Největší rozdíl je v tom, že předtím jsem učil biologii a chemii a teď učím děti,“ poznamenal Kopecký. „Více pracuju s lidmi, sleduji u nich pokrok a přemýšlím o vzdělávacích cílech. Není to jen o tabulce znalostí, které je potřeba předat a ověřit, že je děti mají.“
Zájem o školu se zvedl
Podle něj je důležité, aby děti věděly, proč se učí. „Aby věděly, na co jim to bude v životě dobré a naučily se samostatnosti, práci se zdroji a aby na mně jako učiteli nebyly závislé,“ dodal. „Jsou to pořád děti, které řeší stejné trable jako na jiné škole. Liší se to, jak tyto situace řešíme.“
Občas se stane, že některé z dětí se vrátí na základní školu, ale podle Boháče je to výjimka. Nebo důsledek tlaku rodiny. „Jdeme po kompetencích. Není třeba důležité, jestli dítě ve druhé třídě čte, víme, že nejpozději rok poté se to stejně naučí. Pro nás je klíčová čtvrtá třída, kdy děti píšou ročníkovou práci v podobě ručně psané knihy, u níž pracují se zdroji,“ podotkl.
A přechod na střední školu? Podle zkušeností školy je těžší hlavně na začátku, kdy žáci mají poprvé předměty jako fyziku, chemii a další, s nimiž se tady nepotkají.
Rodiče ve Zlíně bojují za vznik alternativní ScioŠkoly |
„Učitelé na střední se jich nejdříve ptají, proč to neumí. Jenže pak zjistí, že děti, které tyto předměty měly na klasické základní škole, je stejně taky neumí a začínají všichni na stejné čáře,“ řekl Boháč. „Naše děti ale mají výhodu, že dokážou o věcech komunikovat a vědí, jak se doučit, takže učitelé na střední si je pak chválí.“
Procento rodičů ve Zlínském kraji zajímající se o alternativní a inovativní výuku je podle něj pořád stejné, ale u ScioŠkoly se zájem zvedl změnou místa. Děti jsou nejen ze Zlína, jezdí sem i z Kroměříže, Uherského Hradiště či Luhačovic. Rodiče platí školné 67 tisíc korun za deset měsíců, problém s tím ale nemají, jak potvrzuje Pavlína Woodhams, která má na škole dvě děti.
„Je otázka priorit, do čeho rodiče investují,“ uvedla. „Dává mi smysl, jakými tématy se ve škole zabývají: mediální gramotnost, bezpečnost na internetu, učit se přemýšlet v souvislostech. A také kompetence, které jsou praktické do života, jako je například umění komunikace,“ dodala.
 |
