„Dozvíme se z nich, čím se sovy, případně dravci živí, a doplníme si také databázi informací o rozšíření mnohdy vzácných a ochranářsky významných druhů živočichů, ať už se jedná o obojživelníky, plazy, nebo drobné savce,“ vysvětlil dlouholetý zoolog Muzea regionu Valašsko Karel Pavelka.
Výzkum, na němž se kromě bývalého pracovníka muzea Tomáše Kašpara podíleli i členové ČSOP Valašské Meziříčí a další odborníci, zahrnoval období asi 40 let. Obsáhl okres Vsetín či přilehlé části Novojičínska a Přerovska.
„Získali jsme doklady o výskytu drobných savců, jako například myšivky horské, rejska horského, rejsce černého a dalších. Tyto údaje o výskytu byly použity do shrnujících publikací o rozšíření drobných savců celostátního významu,“ konstatoval Pavelka.
Ze zkoumání vývržků vyplynuly překvapivé poznatky.
„Získali jsme třeba část lebky skokana ostronosého z katastru obce Choryně, o němž jsme dosud nevěděli, že se ve vsetínském okrese vyskytuje. Jde o druh poměrně nenápadný a aktivní pouze čtrnáct dnů v době rozmnožování v dubnu,“ připomněl zoolog.
Vývržky nejčastěji nacházejí v hnízdě nebo pod ním
Zoologická podsbírka Muzea regionu Valašsko čítá mimo jiné zhruba 40 tisíc předmětů – kostí obratlovců – získaných rozborem vývržků dravců a sov. Jde o největší podobný fond v tuzemských muzeích.
Odborníci získali kosti nejčastěji z vývržků puštíka obecného a kalouse ušatého, z dalších druhů sov analyzovali vývržky výra velkého, sovy pálené, sýce rousného a kulíška nejmenšího. Z dravců pak jde o vývržky poštolky obecné, káně lesní nebo motáka pochopa.
Ornitologové vývržky nejčastěji nacházejí v ptačím hnízdě nebo pod ním, v budce i volně v terénu.
„Po sběru následovalo jejich rozpuštění v louhu, vypreparování kostí a jejich následné určení,“ řekl Pavelka.
Sbírkový fond je sice unikátem, k prezentaci pro veřejnost však není vhodný, je to spíše odborná záležitost. Na ukázku mohou tyto předměty sloužit jako výuková pomůcka. Vyžádat si je mohou třeba badatelé z různých odborných institucí, muzeí či univerzit k dalšímu výzkumu.
