„Když se vstupní podesta zatíží, prohne se o dva tři milimetry a voda prosakuje dovnitř objektu,“ ukazuje zástupce ředitele Technických služeb Vsetín Petr Ryza.
Stojí u hlavního vstupu do prosklené síně, kde v případě větší účasti na pohřbu stávají i lidé, kteří se nevešli dovnitř. Sem také vyjíždí výtah pro smuteční hosty, kteří mají potíže s pohybem. Nyní už je mimo provoz.
„Chtěli jsme řešit možnost opravy s původním dodavatelem, ale zkrachoval. Další odborné firmy ji odmítly realizovat s tím, že plošina je již v neopravitelném havarijním stavu,“ doplnil ředitel technických služeb Josef Stejskal.
Dlažba pod nohama se vlní a u dveří je dlouhá trhlina. Schodiště má opadanou omítku na bocích, zatékalo pod ni přes obložení schodů.
„Zásadní věci, které potřebujeme udělat, jsou tady venku,“ zmínil starosta Jiří Růžička. Zastupitelé na ně vyčlenili dva miliony korun. Pro veřejnost to bude znamenat osmitýdenní výluku v provozu. Dojde na ni ve druhé polovině roku.
„Pohřby se zatím budou konat v sousedním kostele Horního sboru Českobratrské církve evangelické,“ vysvětlil Růžička.
Smuteční síň je zasazená do prudkého svahu na začátku hřbitova. I v pošmourném odpoledni z ní vyzařuje důstojnost. A když je slunečno, rozehrává její skleněná fasáda nezvyklou hru barev a světla.
Tvoří ji ocelová konstrukce, která má mezi nosnými částmi řadu různě velkých a tvarovaných rámů pro skleněné tabule, takže připomíná krystal. Zděná část budovy má dvě patra, z toho jedno částečně ukryté v zemi. V přízemí je technické zázemí a kanceláře, pro smuteční hosty a soukromé rozloučení se zesnulým jsou určené prostory o patro výš. A právě sem zatéká, což je na jedné ze stěn jasně patrné.
Konaly se zde i církevní obřady
Veřejnosti se smuteční síň otevřela v roce 1977. Architektonicky je ceněná a chrání ji také památkový zákon. Za dobu své existence už má za sebou několik oprav, poslední byla v letech 2008 a 2009.
Tři prosklené stěny mají jednu centrální tabuli, která je větší než ostatní. Původně ji zdobily barevné vitráže akademického malíře Ilji Hartingera. Znázorňovaly čtvero ročních období a dotvářely světelnou atmosféru uvnitř síně. Před lety je ale museli kvůli špatnému technickému stavu odstranit a dosud čekají uložené v depozitáři na opravu. Bez ní nemohou být nikde vystavené.
Voda je slabinou obřadní síně po celou dobu. Proto je třeba kolem obvodové zdi přistavěná další, falešná, která zajišťuje odvětrávání. V budoucnu se musí vyřešit také to, že při silném větru a dešti zatéká skrze rámy skel. Oprava přitom nebude snadná kvůli netypickému tvaru. V posledních letech přibyla klimatizace, protože i přes trojitá izolační skla síň v zimě promrzala a v létě se přehřívala.
„Na svou dobu byla velmi nadčasová, tehdy ale nebyly k dispozici vhodné materiály,“ řekl Ryza. Během komunistické éry se v ní konaly také církevní pohřby, farář sem přicházel i s ministranty. Přilehlý hřbitov je z jedné části katolický, z druhé evangelický a za hřbitovní zdí je židovský.