Sedí tiše. Výpovědi svědků a závěry soudních znalců poslouchá se skloněnou hlavou a nemá k nim jedinou připomínku.
Zákon zakazuje uvádět údaje, které by mohly vést k identifikaci obětí trestného činu, obzvláště dětí. |
Jen tu a tam si devětadvacetiletý Tomáš M. utře oči. Třeba když lékař popisuje bodnořezné rány na těle jeho dcery. „Zemřela mou rukou,“ přiznává obžalovaný. Ani ne tříletému děvčeti zasadil osmnáct ran kuchyňským nožem.
Rodinná tragédie se stala podle spisu téměř přesně před rokem ve Starém Městě (viz též Muž ubodal malou dceru z pomsty, tvrdí místní. Syn je mimo ohrožení života).
Mladá rodina s dětmi žila v jedné z bytovek. Vztah se podle vyšetřování rozpadal a žena odešla k rodičům poté, co ji manžel při jedné z hádek napadl. O děti se ale dál starali oba.
„Ten den jsem je vyzvedl ze školky, dohodli jsem se tak. Šli jsme do cukrárny a na nákup, jenomže jsme se přes telefon neustále hádali s manželkou,“ popsal muž odpoledne před vraždou.
Večer pak vypil víno, sedl na kolo a jel za ženou do baru, kde měla být. I tam se pohádali, protože nechal děti samotné. „Často mi vyhrožovala, že se s nimi neuvidím, a tehdy mě chytila panika, že by to dokázala zařídit,“ vysvětloval.
Vztah líčil jako šťastný. Trpí prý depresemi a úzkostmi, ale žena a děti byly středobod jeho života.
O sebevraždu se pokusil už jako dospívající
Matka dětí k soudu nepřišla, její zmocněnkyně ji omluvila s tím, že je na tom psychicky špatně a bála se setkání s vrahem svého dítěte.
Hlavní líčení však sledovala prababička a teta oběti. „Bylo to tak krásné děcko. Hodné. Den před tím jsme jí dali panenku, slíbila, že nám přijde povědět, jak se jmenuje,“ vyprávěla starší z žen a utírala si přitom uslzené oči.
Obžalovaný lpěl hlavně na pětiletém synovi. Další dítě si nepřál. O dceři pak řekl větu, která nyní, po jeho činu, zní jako osudová: „Neměla se narodit“.
„Nemyslel jsem to tak. Měl jsem obavy o budoucnost, nevěděl jsem, jak to zvládneme. Ale měl jsem ji rád,“ vysvětloval.
Už v období dospívání se pokusil o sebevraždu, ale brát antidepresiva se prý bál. Místo nich kouřil marihuanu a pil alkohol. Když pak už dříve napadl manželku, nastoupil na léčení. Z psychiatrické nemocnice v Kroměříži ale po pár dnech odešel.
I tehdy viděl sebevraždu jako řešení osobní krize. Do krabičky od bonbonů si proto střádal léky.
„Je u něj patrná porucha osobnosti, je nestabilní, se znaky narcismu,“ popsal obžalovaného psychiatr a soudní znalec Petr Nedoma.
Znalec z oboru psychologie doplnil, že primárně není agresivní.
Při pokusu o druhou vraždu zlomil čepel nože
V předvečer činu však vypil víno a whisky, dlouho se prostřednictvím esemesek hádal se ženou, vzal si dva prášky na spaní a uložil se k dětem. Ráno vstal dezorientovaný.
„Vůbec si nedokážu vybavit čas. Děti se dívaly na pohádku, já jsem si na balkoně vázal oprátku. Chytila mě panika, nedokázal jsem ji zvládnout. Přemýšlel jsem, kde budu pohřbený a kde moje rodina. Bál jsem se, že už děti neuvidím, tak jsem si řekl, že si je vezmu s sebou,“ zaznělo v soudní síni.
Muž spolykal podle svých slov asi dvacet prášků, prý aby byl ještě schopný dojít k oprátce. Pak vzal dcerku do pokojíčku s tím, že nechají brášku dívat se na pohádku.
„Dal jsem jí pusu do vlásků a zakryl jí oči. Přemýšlel jsem nad tím, aby netrpěla,“ popsal obžalovaný.
První rána nožem směřovala podle spisu na srdce, další v rychlém sledu do hrudníku a břicha. Potom si umyl ruce a šel za synem. I toho nejprve políbil, a potom bodl. Jenomže se zlomila čepel nože a chlapec se bránil. Křičel, kousl tátu do prstu
„Začal jsem se probírat, došlo mi, co jsem udělal, a spolykal jsem zbytek těch prášků. Pak už byla jen tma,“ popsal.
To už rodina tušila, že se něco děje. Protože se muži nemohl nikdo dovolat, vydali se za ním.
Rozsudek zatím nepadl, soudkyně odročila hlavní líčení na říjen. Muži ale hrozí až dvacet let za mřížemi, případně výjimečný trest.
Od činu je ve vazbě, kde se před pár dny znovu pokusil sáhnout si na život.
