Dnes má prakticky kompletní sbírku českých filmů od samotných začátků - první český film natočili v roce 1898, pouhé dva roky po vzniku filmu vůbec. "Ten byl samozřejmě ještě němý. Z této éry je několik filmů nenávratně ztraceno, ty už neseženu," tvrdí Vítězslav Tichý.
K filmům patří herciBěhem let, kdy se sbírce věnuje, se Tichý setkal s řadou českých herců a režisérů, namátkou s Vlastimilem Brodským, Jiřím Sovákem, Vladimírem Menšíkem nebo Jurajem Herzem a Jiřím Krejčíkem. Hvězdné moresy u nich nepozoroval. "Myslím, že každý, kdo má rád svou práci, dovede být vstřícný k lidem, které to zajímá. A platí, že čím větší osobnosti to jsou, tím jsou vstřícnější," líčí. |
Zato první český zvukový film v jeho sbírce nechybí. Jmenuje se Když struny lkají. "Je to takový sladkobolný příběh o houslovém virtuosovi," popisuje sběratel, který do kina chodil už jako kluk, a protože letos oslaví šedesátku, užil si i nástup televize.
"Stíhal jsem sledovat prakticky všechno, co dávali v televizi. Když jsem byl malý, hrála totiž jen hodinu dopoledne a pak dvě hodiny večer, takže člověk zvládl i další věci," usmívá se.
To bylo ještě ve Světlé nad Sázavou, kde se Tichý narodil. Do Bystřice pod Hostýnem, kde nyní provozuje rekreační areál na Tesáku, se pak odstěhoval za ženou, to bylo před 35 lety. Jeho filmová sbírka je jen o málo mladší a tvoří ji nejen filmy, ale i plakáty, novinové výstřižky, fotografie a osobní dárky od herců a režisérů.
Do kompletní sbírky mu chybí asi 100 filmů, 20 se jich ale nedochovalo
Jedna část sbírky je nyní k vidění na zámku v Napajedlích. Tam totiž začala výstava nazvaná Zlienale aneb Zlínské žně 1940-1941, která mapuje historii prvního českého filmového festivalu ve Zlíně. Naprostá většina dokumentů, originály dobových plakátů, fotografie a další materiály pochází ze sbírky Tichého.
Filmů má doma devět tisíc, z toho 2 900 českých. "Asi stovka českých zvukových filmů mi ještě chybí, aby byla sbírka kompletní. Doufám, že se mi to ještě podaří stáhnout na nějakých dvacet, které se nedochovaly," plánuje.
Jak to vypadá? "Filmy připisuji na seznam tak, jak se mi je podaří sehnat. To je jediný myslitelný způsob, když to člověk dělá ručně," vysvětlil Tichý. Stále totiž udržuje systém, který si zavedl na začátku.
Výstava filmů Vítězslava Tichého na zámku v Napajedlích. Na prvním snímku Lída Baarová ve filmu Dívka v modrém, na druhém záběr z filmu Roztomilý člověk.
Ke každému filmu pak má přiřazeno tolik tiskovin, kolik se mu jich podařilo sehnat. U některého to vydá na složku, u jiného na krabici. Mezi největší rarity patří třeba výstřižky z prvorepublikového bulváru. A přestože VHS kazety nahradily DVD nosiče, zabírá sbírka několik skříní v několika místnostech.
"Teď řeším, jak to celé dostat do počítače. Sám na to čas nemám, tak se snažím spolupracovat se studenty dějin umění a podobných oborů. Ale nevím, jak to dopadne," krčí rameny Tichý. O tom, že by vydal vlastní encyklopedii, neuvažuje. "Nikdy by se do ní nemohlo dostat všechno a já nechci vybírat co ano, a co už ne. To musí být kompletní."
A jeho nejoblíbenější film? "I desítku nejoblíbenějších by byl problém sestavit. Mám filmy prostě rád. Ale když musím, tak asi Všichni dobří rodáci od Vojtěcha Jasného. Podobný název měl i seriál, já ale myslím trezorový film z roku 1968, s Radoslavem Brzobohatým v hlavní roli," podotkl.
