Expozice totality. Muzeum v uherskohradišťské věznici bude vyprávět příběhy

Na konci roku se uherskohradišťská věznice na dlouhou dobu zavře. Promění se v nové muzeum. Expozice obsadí nejzajímavější a historicky nejcennější částí, které zahrnují vězeňskou kapli, samotky, cely a dva venkovní dvory, z nichž jeden bude pietní. Odborníci v soutěži vybrali vítězný návrh její podoby.

Byly vyjádřením vzdoru, bolesti, lásky, vzkazem pro druhé, spojením s jiným světem. Autentické nápisy vyryté na stěnách cel budou jednou z důležitých součástí stálé expozice totality v nově připravovaném národním památníku Věznice Uherské Hradiště.

Vznikne v bývalé uherskohradišťské věznici, zabere zhruba třetinu prostor areálu a bude stát 25 milionů korun. Odborníci teď z jedenácti návrhů podoby expozice zaslaných do vyhlášené architektonické soutěže vybrali vítězný, a to od architektky Jany Vodičkové, která tvoří i v Londýně. Je jednoduchý, minimalistický, až strohý. Přesně tak, jak si muzejníci představovali.

„Ztvárnění této expozice vnímáme jako jeden ze zásadních úkolů českého muzejnictví v 21. století. Vítězný návrh se nesnaží věznici přetvořit v moderní výstavní centrum, protože pak by ta expozice nedávala smysl,“ zdůraznil ředitel Historického muzea Marek Junek z Moravského zemského muzea v Brně (MZM).

Expozice totality bude vyprávět příběhy vězňů i dozorců. Muzeum hledá autora

Už teď odborníci pracují s oficiálním pojmenováním národní památník. „Existuje síť památníků pro druhý národní odboj, například Terezín nebo Lidice, o které se stará Česká republika. Ale pro třetí národní odboj, zejména pro období 50. let, takto konstituovaná síť dosud chybí,“ přiblížil ředitel MZM Jiří Mitáček.

„Tak jako je Rudá věž smrti v Jáchymově, tak i Uherské Hradiště je natolik historicky významné místo, že je skutečně na České republice, aby se o něj postarala a aby bylo zpřístupněno veřejnosti.“

Muzeum obsadí tři patra budov, která jsou nejzajímavější a historicky nejcennější částí a zahrnují vězeňskou kapli, samotky, cely a dva venkovní dvory, z nichž jeden bude pietní. Vybraný návrh ctí jejich atmosféru a příliš do ní nezasahuje.

Pamětníků žije už málo

Jednotlivé části autoři pojmenovali jako Příběhy slz, Cestopis zla a Propuštění. „Pro nás bylo vždycky velice důležité zachovat autentičnost místa, genius loci. Aby aspoň část syrovosti věznice, jak ji zažívali vězni zejména v 50. letech, byla cítit, aby si návštěvníci tento prožitek odnesli s sebou,“ vysvětlil Mitáček.

Současně památník nabídne i prostor pro setkávání, vzdělávání a krátkodobé výstavy. Pracovníci muzea také stále bádají v archivech, aby vznikla rozsáhlá databáze, jež přiblíží nejen osudy vězněných, ale i zaměstnanců věznice.

Právě některé z těchto příběhů bude vyprávět vůbec první publikace, která by měla vyjít ještě letos. Rozsáhlejší informace pak zájemci najdou v chystané monografii dějin věznice, která by měla vyjít v roce 2028.

„Problém je, že málokdo z těchto lidí je ještě naživu. Musíme si uvědomit, že věznice byla uzavřená v roce 1960. Takže se nám daří mluvit s potomky zaměstnanců, kteří mají ale často jinou paměť, jiné vzpomínky na svého otce, dědečka a podobně. A když jim ukážeme dokumenty, které se týkají jejich činnosti ve věznici, tak jsou vlastně vždycky velmi překvapení a velmi komplikovaně to téma zpracovávají,“ líčí Junek.

Při přemýšlení nad podobou expozice se muzejníci inspirovali i v zahraničí, například v Německu, kde existuje Památník a muzeum Stasi v původních prostorách, v Polsku, Pobaltí nebo Domě teroru v Maďarsku.

Věznice v Hradišti byla komunistickým peklem, popravy hlásilo vytí psů

Jednou z viditelných změn oproti současnému stavu bude obnovení ochozů kolem cel. Po stavebním průzkumu se totiž ukázalo, že betonové podlahy vznikly až po uzavření věznice kvůli potřebám archivace soudu. Do některých míst nebudou stavebníci zasahovat vůbec.

Proměna za půl miliardy

„Několik cel vlastně úměrně tomu, kolik je v Uherském Hradišti doložených poprav, chceme nechat vysloveně v původním stavu. Zavřít je, zakonzervovat. Bude možné do nich jenom nahlížet,“ doplnil Mitáček. I v místech, která budou patřit soudu a ministerstvu spravedlnosti, budou některé drobné části zakonzervované v původní podobě. Například střelnice v místech bývalé mateřské školy.

Vzniká také 3D aktivní model věznice, jejž pomáhá spoluvytvářet Univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíně. Dokumentace prostor je nutná proto, že ne všechna historicky zajímavá a cenná místa mohou být součástí muzea. Prostřednictvím 3D modelu však návštěvníci uvidí i tato nedostupná místa.

Proměna celého areálu je odhadovaná na více než půl miliardy korun a hotová by měla být v roce 2030. Postupně se do budovy přesune okresní soud, probační a mediační služba a státní zastupitelství.

Poslední možnost, jak se do areálu podívat ještě před celkovou proměnou, budou mít zájemci už jen letos. Pak se definitivně uzavře. Prohlídky se uskuteční 8. května, 1. až 5. června a 24. až 30. července, rezervace na jednotlivé časy bude možná asi dva týdny před termínem na stránkách MZM.

Díky modelu si lidé představí i historický kontext

Architektka Jana Vodičková, která zvítězila se svým návrhem expozice Muzea totality v bývalé věznici v Uherském Hradišti. (únor 2026)

Vítězkou soutěže nové expozice bývalé uherskohradišťské věznice se stala Jana Vodičková a All Things Studio v Londýně. Architektka pocházející z Moravy spolupracovala například s Britským muzeem i českými institucemi.

„Poprvé jsem ve věznici byla loni. Jako studentka jsem jezdívala do Hradiště na Letní filmovou školu, ale nikdy jsem nezaznamenala, že tady stojí věznice. To bylo dlouho předtím, než vznikla Memoria a než byly možné prohlídky pro veřejnost. Teď byla prohlídka hodně funkční, řešila jsem technické detaily, takže se těším na další příležitost, abych více nacítila atmosféru místa,“ přiblížila Vodičková.

Co vás k návrhu inspirovalo?
Hlavně samotná budova. Její charisma a to, co se tam odehrávalo, nás způsobem informovalo, jak s tématem pracovat. Muzeum nám dodalo i libreto s tím, že expozice bude vycházet z příběhů pamětníků, což zarezonovalo s naším přístupem využívání pamětnických audio i video záznamů. A v zadání soutěže se také objevilo, že hlavním exponátem by měla být budova sama.

Jak jste si s tím poradila?
V tom prostoru se odehrávaly věci, které chceme přiblížit návštěvníkovi. K tomu máme různé prostředky, ale nechceme jimi návštěvníky zahltit, nechceme s prostorem soupeřit, nechceme ho přetvořit, chceme ho podpořit.

Vítězný návrh podoby expozice Muzea totality v uherskohradišťské věznici od architektky Jany Vodičkové. (únor 2026)

Oproti jiným návrhům je patrné, že jste do něj příliš nezasahovala. Nebylo to pro vás složitější?
Vidíme to tak, že do části samotek by se mělo zasahovat co nejméně. Pracujeme v návrhu s autenticitou. Ale samozřejmě ta depresivní atmosféra nesouzní s potřebami návštěvníků, takže chceme, aby se do toho obsahu ponořili, proto jim vytváříme pohodlné prostředí a hodně pracujeme s nábytkem a flexibilním mobiliářem. Další příležitost vidíme v práci se zvukem, který dotvoří návštěvnický zážitek. Už jsou zpracované autentické zvuky současné věznice. Tento audiomateriál můžeme vzít a pracovat s ním, vytvořit zvuková zátiší. A také se nabízí práce se světlem. Osvětlení bude důležitá součást designu expozice. Budeme spolu s muzeem hledat nejvhodnější interpretační prostředky, jakými příběhy předat.

Co návštěvník uvidí jako první?
Vstupní část se nachází ve vestavbě, která bude nově vybudována, bude to úvod expozice, kde chceme pracovat s interaktivním 3D modelem. Některé důležité události historie se totiž odehrávaly v prostorech, které budou změněné na kanceláře a návštěvník se do nich nedostane. Díky modelu si však lidé udělají představu o tom, kde se nacházejí, jaké funkce budova měla, co se kde odehrávalo a jaký byl historický kontext a politické události, na jejichž pozadí věznice fungovala.

Máte zkušenosti s tvorbou expozic pro Britské muzeum i pro česká muzea. Byla věznice něčím specifická?
Každé téma i místo jsou unikátní a naše práce je vždy důkladná a přesně cílená. Na tuto zakázku jsem se dlouho připravovala. Jednak proto, že sama pocházím z Moravy a je to pro mě místo, kam se posledních pár let pracovně i osobně vracím. A nedávná minulost mě dlouhodobě zajímá. Jak se vyrovnáváme s traumaty té doby, jak působí i na nás, kteří jsme ji osobně nezažili. A dlouhodobě mě také zajímá prezentace v muzeích a něco, čemu se říká citlivé dědictví, protože výklady historie mohou být nejednoznačné. Právě v muzeích ale máme příležitost historii zkoumat z různých úhlů pohledu, zvlášť když jsme v prostoru, kde se něco odehrávalo a velmi to na nás působí.

Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License