V porotě jsou i další tři odborníci, kteří mají zkušenosti s vlastní domácí výrobou klobásek nebo se pohybují v gastroprovozech. Všichni jsou součástí poroty od jejího vzniku a mají tedy mnohem více zkušeností.
Zhodnotit klobásku tak dokážou často už na první pohled. Přitom netuší, kdo vzorky poslal, jestli šlo o profesionálního řezníka nebo domácí výrobu, kde je jaké koření nebo jestli někdo přidával k vepřovému masu jehněčí. Správná valašská klobása nesmí obsahovat papriku, naopak do ní patří majoránka i kmín.
„Maso nemá být pomleté, ale pokrájené, aby v řezu byly vidět kousky masa. Neměla by se rozpadat, nepatří do ní ani špek,“ vysvětluje zkušený porotce Petr Lazárek.
Každému vzorku každý z porotců anonymně přiděluje body od jedné do pěti. Hodnotí se obal a povrchový vzhled, konzistence, vzhled nákroje a vypracování, vůně a chuť.
Každý z porotců hodnotí v pořadí, jaké si sám zvolí a příliš to nekomentuje, aby ostatní neovlivnil. Zkušení kolegové přehlédnou stůl a někteří mají favorita už na začátku, protože vzhled hodně prozradí. Někdo začíná ochutnávání u klobásek, kterým příliš šancí nedává.
„Toto je třeba velice dobrý šunkový salám, ale klobása to není,“ konstatuje nad nadměrně tlustou klobáskou s číslem 14 porotce Petr Lazárek.
Na řadu přicházejí i vzorky, které odborníci příliš nekomentují, ale pronesou jen zvuk, který o kvalitě jasně vypovídá. Pár vzorků také po ochutnání končí v kbelíku.
S přibývajícím časem každý z porotců během téměř tříhodinového koštu spořádá zhruba šest klobásek. K hodnocení kvality navíc patří i teplá varianta.„Protože po ohřátí vystoupí z klobásky to podstatné. To horší i to dobré,“ vysvětluje Gášek.
Po téměř třech hodinách přichází na řadu sčítání a odhalení vítěze. Nejlepší klobásku letos do Karlovic poslala Jaroslava Matyščáková z Velkých Karlovic, třetí skončil její syn Luděk a na druhé místo se dostal Petr Valchář z Liptálu.
