Šéf gobelínky ve Valašském Meziříčí Jan Timotej Strýček ukazuje 200 let starý...

Šéf gobelínky ve Valašském Meziříčí Jan Timotej Strýček ukazuje 200 let starý gobelín Útěk do Egypta. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Ve 200 let starém gobelínu byly díry od myší, ale už je zase jako nový

  • 0
Po téměř čtyřech letech restaurátorských prací opustil dílnu Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí gobelín Útěk do Egypta. Více než 200 let starý gobelín má velkou historickou hodnotu. Zájemci si ho budou moci prohlédnout od 6. června do 28. září v Arcidiecézním muzeu v Kroměříži.

"Každý gobelín je svým způsobem zázrak," podotkl šéf gobelínky Jan Timotej Strýček při představení zrekonstruovaného díla.

Dají se práce na gobelínu Útěk do Egypta porovnat s nějakou podobnou prací?
Dělali jsme už s podobným typem, ale každý z nich je unikátní. Nejen ve výtvarném výrazu, ale i ve stavu, v jakém se nachází. Nesmírně důležité je rozhodnutí, jakým způsobem se bude opravovat. Viděl jsem případy, kde pracovali zruční restaurátoři, ale základní koncepce byla chybná, ztratila se autentičnost. Ten čas musí být vždy vidět.

V čem spočívá unikátnost tohoto gobelínu?
Tkalci, kteří rozkreslovali námět, byli opravdu zkušení. Gobelín svědčí o vysokém stupni jejich virtuozity. Prostor zde uměli vyjádřit razantně, s obrovským kontrastem. Používali hedvábí a to jim umožnilo další výraz, práci se světlem.

Byla práce na jeho restaurování něčím specifická?
Z restaurátorského hlediska jsme měli jeden vážný problém. V gobelínu byla spousta velkých děr od myší, které byly zalátané hladkou látkou, nebo byly použity záplaty z ještě zničenějšího gobelínu. Vyčistili jsme je a některé jsme tam i nechali, což byla velmi citlivá záležitost. Osnova byla na mnoha místech zničená. Z velké části jsme ji doplňovali. Přesto je gobelín po řemeslné i výtvarné stránce špičkový.

Historie a současnost gobelínu Útěk do Egypta

Gobelín Útěk do Egypta pochází z mobiliáře Arcibiskupské rezidence v Olomouci a představuje scénu z tematického cyklu útěku Svaté rodiny do Egypta. Panna Maria a Ježíšek jedou na oslíku a jsou doprovázeni Josefem a dvěma anděly. Figurální výjev je zasazen do ideální zahradní krajiny s vodními nádržemi, zámkem a kolonádou.

Gobelín vznikl kolem roku 1780 ve známé dílně v belgických Antverpách.

Dílo je součástí souboru dvou dochovaných arcibiskupských gobelínů se společným tématem ze života Svaté rodiny. Druhý ze souboru nese název Odpočinek na útěku do Egypta a byl také restaurován v manufaktuře ve Valašském Meziříčí, a to v letech 2008-2009.

Soubor je pravděpodobně fragmentem nedochovaného rozsáhlejšího cyklu ze života Panny Marie. Restaurování gobelínu o rozměrech 340 krát 435 centimetrů začalo v březnu 2010. Pracovalo na něm současně tři až šest restaurátorek. Práce zabraly několik tisíc hodin.

Unikátní dílo bude vystaveno v Arcidiecézním muzeu v Kroměříži od 6. června do 28. září 2014 v rámci výstavy u příležitosti dokončení rekonstrukce Květné zahrady.

Podle čeho tak soudíte?
Třeba podle dostavy. To je hustota nití, která umožňuje naprosto přesnou modelaci. Tento gobelín má dostavu sedm nití na centimetr. Při hrubší dostavě není možné udělat takovýto detail.

Je Útěk do Egypta ještě něčím zvláštní?
Je na něm zdůrazněn pohyb dopředu. Z pravé strany je otevřený prostor, aby tento pohyb zdůraznil. Gobelín obsahuje motivy, které jsou pro nás úplně, nebo alespoň částečně skryty. Na borduře je celá řada motivů, které budou řešit kunsthistorikové. Důležitý je motiv světla, který se v borduře objevuje několikrát. Motiv vody má několik významů. Dokonce pod pařezem vytéká voda ze stylizované lidské tváře. V Palestině byla symbolem života.

Takže můžeme konstatovat, že gobelín je plný života...
Zajímavý je třeba způsob práce s vegetativní složkou. Historici budou analyzovat květiny nebo detail fíkového keře. Skladba květin by se dala zpracovat v literárním útvaru. Gobelín obsahuje širokou paletu dřevin. Některé rostliny dostávají tvář. Velkým symbolem jsou i ptáci. Mne osobně fascinuje obrovská svoboda, se kterou tkalci pracovali.

Je zvláštní i barevně?
Modrá byla barvena standardně indigem. Žlutá je nestálá. Přesto jsou zelené ještě docela zachovalé, i když originál byl mnohem jasnější. Nejdražší barva byla červeň, purpur. Na obarvení jedné tógy bylo potřeba deseti tisíc korýšů. Dílna, která barvila touto červení, byla velmi bohatá. Touto barvou je zde kompozice dotvářena do napětí, do krásného výrazu.