„Život na pasekách býval tvrdý, zvlášť v zimě,“ zdůraznila etnoložka Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně Alena Prudká.
Elektřina se do obcí zaváděla vesměs ve 30. letech minulého století a na paseky ještě později. Takže pasekáři museli svítit štípanými loučemi – světidly. Ty se uchytily do skřipců a podložily putýnkou s vodou, do níž padaly uhlíky.
„Světidla byla postupně nahrazována petrolejkami,“ poznamenala Prudká. „Petrolej se kupoval v obchodě a častějším platidlem než peníze byly naturálie, třeba vajíčka.“
Dřevo se používalo především k vaření a obyvatelé pasek měli výhodu, že bylo všude kolem. To však neznamenalo, že si ho stačilo jen vzít. Na roští a klestí, které se využívalo k topení nejvíce, se vydávaly i povolenky od správy panství nebo obce. Bývalo také dobrým obchodním artiklem, když se svázané prodávalo na trzích. Ze dřeva se vyrábělo i domácí nářadí a náčiní. Bylo pro vlastní potřebu i prodej, jímž si pasekáři přilepšovali.
A jak to vypadalo uvnitř domku? Zhruba ve středu podélné strany roubenky byl vstup do síně, odkud se šlo doleva do obytné místnosti a doprava do komory či chléva, nahoru ještě mohly vést schody na půdu.
V síni se zatápělo, přičemž těleso pece bylo v obytné místnosti. V chalupách bylo jedno topeniště, na kterém se především vařilo.
„Postupně byla stará masivní pec doplňována kachlovými nástavci a nakonec ji vystřídala kachlová kamna, která známe z tradičních venkovských interiérů,“ upřesnila Prudká.
V jediné vytápěné místnosti se přes zimu odehrával celý život rodiny. Kromě stolu s lavicemi a židlemi v ní byly postele pro hospodáře a hospodyni, kteří mívali více dětí, a často s nimi žili i jejich rodiče.
„Ke spaní pro děti se využívaly i zasouvací postele, což byly vlastně zásuvky přes den schované pod postelemi,“ přiblížila Prudká. Ani v obytné místnosti přetopeno nebývalo a lidé se i na spaní oblékali do kožešin a kožichů, které používali v zimě při práci.
Dbalo se na staré magické rituály
Stavení bývala krytá šindelem s kamennou podezdívkou, která vyrovnávala svažitý terén. Mechem byly vyplněny spáry mezi trámy.
V takových podmínkách pasekáři vítali Vánoce. Už během adventu drželi půst. Měli se chovat zdrženlivě, a to až tak, že kuřáci nekouřili.
„Advent přinášel i staré magické praktiky, které měly zajišťovat zdraví, prosperitu hospodářství i štěstí tomu, kdo je vykonal,“ upozornila Prudká. „Stále se například nosí do domácnosti třešňové ratolesti barborky, které když včas vykvetly, předpovídaly dívkám sňatek.“
K adventu patřily i obchůzky masek. A to nejen na Mikuláše, který chodil s družinou dalších masek – Turka, Smrtky, čertů a laufrů, ale i v den svaté Barbory a Lucie. K adventu patřily i roráty, tedy mše v kostele, jež byly věnovány mariánským modlitbám.
„Chodilo se na ně i z vesnic, v nichž nebyl kostel, i ze vzdálených chalup,“ podotkla Prudká. „Zvláštností těchto mší byly rorátní svíčky neboli sloupky, dlouhé tenké knoty obalené vrstvou vosku a svinuté do rozmanitých tvarů – svíček, sloupků, modlitebních knížek, často zdobených a dávaných jako dárek.“
Do kostela se přicházelo z pasek také na půlnoční či slavnostní jitřní mše.
Už večer před Štědrým dnem byl na jídlo bohatý. Podávala se „hojná večeřa“. Podle zpráv pamětníků se někteří „tak nacúchali slížů, že nemohli ani seděť, ani ležeť, enem strměť“.
Kdo rozsvítí první, u toho bude hořet
Na Štědrý den musel být dům čistý, uklizený, aby se v něm příští rok „nedržel hmyz“. Večer se poněkud otálelo s rozsvícením, protože v domě, kde rozsvítili první, mělo podle pověr během následujícího roku hořet.
Před večeří se jedly oplatky pomazané medem. A pak začaly hody. Jedlo se to, co dala zdejší půda a zvířata. Na stole nesmělo chybět nic z hlavních plodin, které se urodily: obilí, brambory, zelenina, luštěniny, ovoce, česnek, cibule…
Jedly se polévky – kyselice s houbami, čočková. Následovaly kaše – krupičná, pohanková. Potom moučné pokrmy, šišky (knedlíky) vařené a spařené mlékem nebo vodou a sypané mákem.
Ukázka interiéru starých chalup. Na snímku pec u Válků v Újezdě.
„Mák byl také oblíbenou součástí nádivek koláčů, a kynuté těsto, ze kterého se pekly stejně jako jiné vánoční pečivo, mělo blahonosný význam, protože nabývalo objemu při přípravě. Tradičně mělo být při večeři aspoň devět chodů,“ zdůraznila Prudká.
Na pití bývala i „zhřívanica“, jejímž základem bylo svařené koření a slivovice.
Příležitostí k obdarování byl především Mikuláš a jako dárky posloužily perníky i praktické věci jako čepice a rukavice. „Zvlášť na venkově, na rozdíl od města, se praktické dárky uplatňovaly více,“ upozornila Prudká. „Zlínské děti si v polovině 30. let docela neskromně přejí vedle knih i brusle, lyže, fotoaparáty.“
Během svátků se také koledovalo. K tomu patřilo šťastikování, tedy předání zelené větvičky jedlové „šťastičky“, která měla přinést štěstí a užitek do hospodářství.
Vánoční stromek se do venkovských domácností dostával postupně. Býval pak umístěný v chladnější místnosti a zavěšoval se ke stropu. Zdobil se plody, drobným pečivem a papírovými ozdobami.
