Taneční skupinu D-company vede Denisa Varga Vašíčková šestnáct let a zároveň působí jako vedoucí tanečního oboru na ZUŠ Alfréda Radoka ve Valašském Meziříčí. Se svým souborem už posbírala nejedno ocenění, ale ten největší úspěch přišel až letos.
„Je to největší taneční soutěž na světě. Češi tam byli naposledy sólově v roce 2016, jinak o nikom nevím,“ líčí Vašíčková.
„Spoustu let jsme ji sledovali, ale nikdy nás nenapadlo, že právě my z Valašského Meziříčí bychom mohli dokázat něco tak neuvěřitelného,“ podotýká žena, která tanci propadla. „Tancuju už odmala a dnes si bez toho neumím život představit. Dokud neodpadnu, budu se tanci a hudbě věnovat,“ směje se.
Do USA vyrazí jedenáct soutěžících a kameraman, který celý zážitek zdokumentuje. Na nákladnou cestu vybírali peníze i skrz sbírku a už teď tuší, že to vyjde. „Něco si samozřejmě doplatíme, těšíme se moc,“ naznačila vedoucí.
Vztah dětí, které tančí, a jejich rodičů vydrží dlouho, říkají vedoucí klubu |
Finálové kolo soutěže World of Dance se v Česku konalo loni v říjnu poprvé a D-company získali cenu za nejlepší téma v kategorii, kde byly všechny taneční styly, od hip hopu před street až po art dance. Skupinu tvořily tanečnice ve věku zhruba 14 až 25 let, soutěžily v kategorii dospělých.
„Děláme contemporary, což je současný výrazový tanec. Zvolili jsme odvážné téma i kostýmy s holými zády, což porotu asi zaujalo. Hodnotilo se vše – od vzhledu až po celkovou práci a synchronizaci skupiny,“ popsala Varga Vašíčková.
Luhačovice jako Řím či Paříž. V klipu tančí charleston a propagují město |
Ta má na zmíněné ZUŠ pod sebou asi dvě stovky žáků, mezi nimiž jsou členové zmíněné taneční skupiny. „Tanec je dnes mezi dětmi a mladými stále populárnější. Díky němu zažijete to, co v málokterém jiném umění. Svým tělem můžete vyjádřit vlastní pocity, dostat ze sebe všechno pozitivní i negativní.“
Důležitá je podle ní trpělivost, protože cesta k úspěchu je v tanci dlouhá. „Nemůžete čekat, že přihlásíte dítě do tanečního kroužku a za rok bude vyhrávat medaile a ovládat všechny triky. Zlepšování se děje pomalu a postupně. V tom je úskalí soutěží, kde v porotě sedí lidé, kteří mají na tanec různý pohled. Lepší je tancovat pro sebe samotné a svůj dobrý pocit,“ dodala.
