Skupinka chlapců sedí zaujatě okolo velkého stolu v útulné dílně plné nejrůznějšího nářadí. Napjatě poslouchají instrukce, potom si do deníčků udělají nákres a pustí se do díla.
„Budeme potřebovat dubovou fošnu a jasanové kmínky. Na opracování použijeme hoblíky a poříz,“ říká Martin Janík, vedoucí nového kroužku tradičních řemesel, a pobíhá od jednoho kluka k druhému. Pomáhá, předvádí, vysvětluje. Během pár hodin pak malým řemeslníkům vznikne pod rukama dřevěná stolička.
 |
Jde o jen jednu z mnoha činností, kterou si vyzkoušejí účastníci unikátního kurzu, který nabízí valašskokloboucký Dům dětí a mládeže. Nápad založit kroužek, kde dětem opráší dovednosti starých řemeslníků, ležel Janíkovi v hlavě už dlouho. „Znám tady v okolí spoustu šikovných starších řemeslníků a říkal jsem si, že by bylo dobré předat jejich dovednosti mladší generaci,“ vysvětluje.
Sám si uvědomuje, že vztah dětí k tradičním řemeslům slábne. „Dnes si člověk všechno koupí, takže nemá potřebu si nic vyrábět,“ připouští Janík. „Na druhou stranu Valašsko je tradiční region pro řemesla a přímo v Kloboukách se každoročně koná mikulášský jarmek, což je přehlídka dovedností našich předků.“
Největší mikulášský jarmek v kopcích na Valašsku se chystá celé měsíce |
Děti se v kroužku scházejí každé úterý a vyzkoušejí si práci, ke které by se jen těžko dostaly. Během druhé poloviny školního roku se pustí do výroby opasku, štípaných holubiček, píšťalky, upletou si košík z proutí nebo zkusí vytvořit vlastní klobouk.
Pro většinu je největším lákadlem zpracovat si vlastní nůž, který si nechají na památku. Během kurzu také navštíví některé vyhlášené řemeslníky v okolí a podívají se například na práci bednáře nebo na to, jak se šijí papuče.
„Nejvíc se těším na ten vlastní nůž. To je něco, co si moc chci vyzkoušet,“ hlásí sedmák Radek. Do kroužku se přihlásil kvůli škole, v budoucnu by chtěl navštěvovat strojní průmyslovku. „Asi tam nevyužiju všechno, co tu děláme, ale je lepší to umět,“ přemýšlí chlapec.
Zájem předčil očekávání
To je i Janíkův cíl. Také on tuší, že budoucnost bude v robotizaci, automatizaci a umělé inteligenci a dá se tedy očekávat, že tradiční řemesla budou zanikat.
„I pro to, aby člověk mohl něco naprogramovat, je ale dobré vědět, jak jednotlivé materiály fungují, jak se chovají, jak se s nimi pracuje,“ říká vedoucí kroužku, kterého potěšil velký zájem. Během týdne měl kapacitu deseti dětí naplněnou a ještě jich musel několik odmítnout. Přihlásili se samí chlapci, i když otevřené dveře by měly i dívky.
Už při práci se dřevem je vidět, že pro mnohé děti není snadné ruční hoblík či poříz ovládat. Postupně se ovšem zlepšují. „Samozřejmě s elektrickými nástroji by to měli mnohem snadnější, ale chci, aby si všechno osahali rukama,“ poukazuje Janík.
Pokud se letos kroužek osvědčí a bude zájem, chtěl by v něm pokračovat i v dalších letech. Vymyslet nový program totiž nebude složité. „Máme tady v regionu ještě velkou spoustu tradičních dovedností, s nimiž bychom děti mohli seznámit,“ dodává vedoucí.
