Bylo jich pět. Nejstarší přišel na svět v roce 1912, nejmladší o jedenáct let později – a kromě dvou bratrů se nejspíš ani neznali. Spojilo je však britské letectvo.
Příslušníci RAF z KroměřížeZdeněk Bachůrek (1912–2003), pilot, 1. peruť RAF Miloslav Eugen Mikulík (1914–1994), palubní střelec, 311. československá peruť Svatopluk Bachůrek (1915–1942), pilot, 124. peruť RAF Karel Valach (1918–1941) palubní střelec, 311. čs. peruť Ladislav Ševčík (1923–2001) pozemní služba/depo |
„Pro mě je to splněný sen. Tito muži si zaslouží, abychom je připomínali,“ prohlásila Zdena Trávníčková, která má na vzniku pietního místa velkou zásluhu. „Cítila jsem to jako dluh, teď už je to v pořádku,“ usmívala se.
Vyrostla doslova obklopená historií RAF v blízkosti jedné z jejích legend. Je totiž neteří generála Aloise Šišky. Muže, který jako pilot 311. československé bombardovací perutě dokázal přistát s letounem Vickers Wellington ve vlnách Severního moře a zachránit tak celou posádku. Patří mu nejvyšší státní vyznamenání.
Na přípravě pamětní desky i výstavy, která je k vidění v Knihovně Kroměřížska do 27. listopadu, pracovala se svou sestřenicí, Šiškovou dcerou Dagmar.
Každý z pětice letců, kteří pocházeli z Kroměříže, má jiný příběh. Dva z nich, Karel Valach a Svatopluk Bachůrek, během války zemřeli. Valach, palubní střelec 311. perutě, se v červnu roku 1941 nevrátil z náletu na Brémy. Jeho letadlo havarovalo u Nieuwe Niedorpu v Holandsku, což dokládá zpráva tamního Červeného kříže.
V Kroměříži odhalili pamětní desku pěti příslušníkům RAF.
Svatopluk Bachůrek, pilot, 124. britská peruť RAF zahynul při náletu v roce 1942.
Bachůrek byl pilotem 124. perutě a zemřel v dubnu roku 1942. „Sestřelen na Spitfiru nad kanálem La Manche u Berck-sur-Mer ve Francii,“ píše se na webu věnovaném českým pilotům RAF. Dokázal sice seskočit padákem, osudným se mu ale stalo moře. Jeho tělo vlny vyplavily na západním břehu nizozemského ostrova Texel.
Zajímavostí je, že ve stejné době, kdy havaroval, byl těžce zraněn i jeho o tři roky starší bratr Zdeněk. Nakonec přežil, jako pilot u 1. perutě však dál sloužit nemohl. Patřil k desítkám československých pilotů, kteří v roce 1939 vyslyšeli žádost Ludvíka Svobody a zůstali v polském letectvu. Do Británie se dostal oklikou až po pádu Polska. Zemřel před dvanácti lety v Praze.
Válku přežili i zbývající dva příslušníci RAF. Miloslav Eugen Mikulík, palubní střelec 311. bombardovací perutě, zůstal po válce v Anglii, kde v roce 1994 zemřel. Jeho cesta za moře vedla přes Slovensko a Balkán do Francie, tam se přidal k legiím.
Ladislav Ševčík byl jako jediný z pětice přiřazen k pozemní službě. Do Anglie dorazil jako poslední, teprve v lednu roku 1945. Za sebou však měl službu v armádě nebo pobyt mezi italskými partyzány.
„Osudy letců jsme skládaly dohromady několik let, přes archivy u nás i ve Velké Británii. Vznikl z toho doprovodný materiál k výstavě. Možná to v budoucnu vydáme knižně, pokud bude zájem,“ uvažovala Trávníčková.
