Ústavní soud totiž našel mezeru v zákoně o církevních restitucích, která se týká lhůt na podání žádosti. Otevřel tak cestu k řešení dalších sporných případů.
„Jeho rozhodnutí považujeme za precedenční. Jako žadatelé bychom neměli nést vinu na tom, že nemáme k dispozici správné informace,“ uvedl mluvčí arcibiskupství Jiří Gračka.
V případě pozemku v Rajnochovicích se sešlo několik problémů najednou. Státní pozemkový úřad nejprve na sporný pozemek pohlížel jako na zemědělský, a církev o něj proto jako o zemědělský požádala. S touto informací pracovaly soudy a stát jej nakonec církvi vydal.
Zhruba po dvou letech se však ukázalo, že o zemědělský pozemek nejde, a soud rozhodnutí o vydání zrušil. Církev tedy půdu vrátila a požádala o její vydání v režimu nezemědělského pozemku.
„Jenže v době, kdy byl vydaný a zapsaný v katastru, uplynula zmíněná lhůta pro podání žádosti,“ vysvětlil právní zástupce arcibiskupství Stanislav Hykyš.
Soudy proto nároku nevyhověly s odůvodněním, že je věcí restituenta, aby si včas ujasnil, jaký je charakter požadovaného pozemku. S takovým výkladem Ústavní soud nesouhlasí.
Aby arcibiskupství lhůtu dodrželo, muselo by o pozemek nelogicky požádat v době, kdy mu patřil. A k tomu nebyl důvod.
„Nelze arcibiskupství vyčítat, že nepodalo žádost včas. Jednalo v dobré víře, že je majitelem pozemku, bylo tady pravomocné rozhodnutí soudu i platný list vlastnictví,“ sdělil Hykyš, jenž byl u případu po celou dobu projednávání.
Příště se mu bude věnovat jeho nástupce Jakub Kříž. „Soud nyní určil, že lhůta má běžet znovu od okamžiku, kdy žadatel zjistil správné informace,“ doplnil Kříž.
Věc se proto vrátí k projednání Nejvyššímu soudu a ten s největší pravděpodobností zruší rozhodnutí nižších soudů. O žalobě se tedy bude jednat znovu. Podobných případů je navíc v rámci církevních restitucí víc. A právě pro ně představuje rozhodnutí Ústavního soudu naději.
Na vyjasnění vlastnictví jednotlivých pozemků netrpělivě čekají obce a města, které je mají na svých katastrech. Brzdí je to v rozvoji, problematické je třeba řešení havarijních situací, které na nich nastanou. Církevní restituce už jsou v závěrečné fázi.
„V našem případě dobíhají jen některé případy, které byly natolik komplikované, že jsme se obrátili o rozhodnutí na soud,“ řekl Gračka.
V případě Zlínského kraje je nejsledovanější kauzou spor o vydání Květné zahrady. Soudní pře zatím neskončila, a zahrada tak zůstává v majetku státu, zatímco o Podzámecké zahradě a Arcibiskupském zámku bylo rozhodnuto už před pěti lety.
Reálně je pak církev převzala v dubnu 2017. První roky je nechala ve správě Národního památkového ústavu, od letošního února o ně pečuje sama. Trojlístek památek zapsaných společně na seznamu UNESCO tak má dva různé majitele.
