Baťa se svým pilotem Jindřichem Broučkem zvažoval, jestli vzlétnout. Firemní Junkers byl připravený. Muži čekali. Baťa si ověřoval, jak je jinde v Evropě.
Mnichov, Curych, Vídeň. Všude hlásili pěkné počasí. Zdálo se, že se mlha drží jenom nad řekou Moravou. Pak se částečně projasnilo a Baťa dal pokyn - letíme. Záhy se ukázalo, že to byla osudová chyba.
Podle publicisty Ladislava Kellera, který okolnosti nehody popsal v knize o leteckých katastrofách, Baťa na pilota naléhal.
"Na jedné straně stál tvrdý a úspěšný majitel prosperující firmy, na straně druhé byl pilot, který věděl, že pokus o vzlet v husté mlze s letadlem, které nebylo pro dané povětrnostní podmínky vybavené, je naprosto zbytečný hazard," napsal Keller.
Jestliže byl start krátce před šestou hodinou ranní naprosto hladký, o letu samotném to neplatilo. Ten ostatně trval velmi krátce - pouhých 7 minut.
Kondoloval Masaryk i Beneš, na pohřbu se sešlo 50 tisíc lidí
Mlha totiž houstla. A když se posádka rozhodla, že se raději vrátí, při otáčení se letadlo zřítilo. Svědci ještě zahlédli, jak letí 30 až 40 metrů nad zemí.
Pak se ozvala rána. Junkers se v části Bahňák, kde se právě budoval baťovský areál, zapíchl přední částí do země. Ve 150kilometrové rychlosti.
"Vzpomněl jsem si na mladá léta, kdy se nám tak často utrhl drak, aby se vzápětí mohutným švihem zabodl do strniska: právě tak zaryl se letoun vrtulí a čelem hluboko do drnu," popsal člen vedení závodů Hugo Vavrečka své dojmy z místa neštěstí.
Podnikatel Tomáš Baťa, jenž z malé ševcovské dílny vytvořil obuvnické impérium a stál u zrodu moderního Zlína, se zabil. Tato zpráva šokovala velkou část světa. Přicházely kondolence: od Masaryka, Beneše i dalších.
"Zprávu o neštěstí v Otrokovicích se lidé dozvídali, jak ráno přicházeli do práce. Dopadla na město jako tupý úder, mnozí si ji museli opakovat, než byli schopni pochopit, co znamená, jaký je její obsah," napsal novinář Josef Vaňhara, který tehdejší dobu prožil.
Tomáš Baťa byl 15. července pohřben na Lesním hřbitově. Obřadu se zúčastnilo 50 tisíc lidí.
