V lavici jedné z učeben Fakulty humanitních studií vedle sebe sedí úřednice, žák základní školy, prodavačka či právnička. V rukou drží učebnici Česky v Česku, některé ženy mají na klíně či vedle sebe malé dítě.
„Jsem z Charkova. Přijeli jsme s maminkou, sestrou a tetou. Sestra studuje ve Zlíně,“ odpovídá na česky položené otázky dvanáctiletý Jaroslav. Do školy ještě nechodí, ale už po dvou lekcích dobře rozumí, ovládá základní fráze, umí se představit. A dokonce i dobře čte, přestože přechod z azbuky do latinky, s kterou se dosud nesetkal, bývá velkou překážkou.
Občas mu napovídá maminka Marie, která hledá práci kadeřnice. Poprvé s nimi na kurz přišla také sestra Halina, která na Ukrajině prodávala mobilní telefony. Česky se chce naučit i proto, aby tady sehnala stejnou práci.
Univerzita Tomáše Bati, konkrétně Ústav moderních jazyků a literatur, nedávno zahájil dva bezplatné osmitýdenní kurzy češtiny pro uprchlíky z Ukrajiny. Přihlášených bylo nejdříve šestnáct lidí, pořád ale přibývají další a další.
Většinou se navzájem vůbec neznají, když si ale někdo neví rady, ostatní přetlumočí úkol v rodném jazyce. Český jazyk se tady totiž učí stejně jako třeba angličtina v cizině. Tedy bez učitele mluvícího jejich rodným jazykem.
Spousta výrazů je podobná
„Když učíte jazyk, tak je nejlepší mluvit na člověka daným jazykem,“ vysvětlila lektorka Veronika Juráňová, která na univerzitě běžně učí angličtinu. Teď používá učebnici, ve které jsou slova napsaná i ukrajinsky.
„Zatím jsme nenarazili na nějaký jazykový problém. Pouze bylo složité třeba vysvětlit, že hodiny jsou jedna věc, i když je slovo v množném tvaru. A například židle je pro ně kupodivu těžko vyslovitelné slovo, ale když ho slyší víckrát, už je to jednodušší,“ popsala Juráňová.
Pokroky jsou vidět velmi rychle. „U jiných národností, které neznají slovanský jazyk, je učení češtiny obtížnější. Musí se na ně pomaleji. Nerozumí, co je sloveso či podstatné jméno, nemají systém pádů,“ zmínila koordinátorka kurzu Petra Bačuvčíková. „Ukrajinci to naopak znají, i spousta výrazů je podobná. Když se na ně mluví pomalu česky, jsou schopní porozumět,“ říká.
Na kurzy chodí i sedmdesátníci Mariia a Grygorij z Mykolajivu. Na Ukrajině nechali dům i dceru. „Češtinu potřebujeme pro běžnou komunikaci, abychom se co nejlépe dorozuměli v každodenních situacích,“ líčí manželé. „Jsme už starší lidé, na výuku se ale i přesto moc těšíme. Chceme se seznámit se základy češtiny a dozvědět se zajímavosti o české kultuře,“ uvedli.
Kurzy českého jazyka pro uprchlíky pořádají i další organizace a školy. Například Střední průmyslová škola Otrokovice, Centrum pro rodinu Zlín nebo uherskohradišťská Charita.
