Když na konci minulého měsíce zmizela z výklenku na věži radnice v Uherském Brodě soška Černého Janka, jež tady vždy minutu před kostelními zvony pravidelně oznamovala novou hodinu, někteří ze starousedlíků si to vysvětlovali jako špatné znamení.
„Nedivte se, Černý Janek patří k městu stejně jako radnice a lidé věří, že jeho zvonění přináší štěstí,“ svěřují se rodačky Jarmila Horáčková s Janou Pokornou.
Obě starší ženy nebyly zdaleka samy, koho uklidnilo až vysvětlení města.
„Černého Janka jsme nechali přemístit do ateliéru brněnského výtvarníka Patrika Vlčka, jenž sošku kvůli jejímu zuboženému stavu nakonec neobnoví, ale vyrobí novou,“ oznámila mluvčí Uherského Brodu Elen Sladká.
Kolem 115 centimetrů vysoké sošky opředené legendou ze 17. století panuje spousta nejasností. Pochybnosti se přitom netýkají pouze roku jejího vzniku a instalace, ale rovněž autorství. To se podle historika Radka Tomečka z brodského Muzea Jana Amose Komenského připisuje švýcarskému hodináři Františku Langovi, jenž vytvořil věžní hodiny na radnici a v roce 1723 je doplnil soškou prvního Černého Janka.
První soška se ale nezachovala, zničil ji požár v roce 1803. Výklenek zůstal až do roku 1808 prázdný. Druhou sochu nechal pořídit Jan Růžička pověřený správou věžních hodin.
„Tato soška od neznámého autora vydržela na svém místě až do roku 1897, než ji poškodila silná bouře,“ líčí Tomeček.
Tato první replika je nyní vystavena jako jeden z významných exponátů brodského muzea.
Třetí sošku vytvořil řezbář Rudolf Jeslík z Ludkovic a ve výklenku vydržela přesně šedesát let (1898–1958). Také její osud byl ponurý. „Při osvobození města v dubnu 1945 byla soška poškozena a pravděpodobně opravena a poté sloužila dále městu,“ poznamenal Tomeček. Kam soška nakonec zmizela, to se dosud nepodařilo zjistit.
Čtvrtá soška, jejíž autorství je rovněž nejisté, vydržela na svém místě od roku 1958 do letošního 21. dubna. Rovněž posledního Černého Janka poničilo počasí, radnice jej nechala opravit v roce 2011.
Legenda o záchraně města před kuruky
Nová soška bude ze dvou druhů dřeva. Vlček ji vyrobí z povětrnostně odolného akátu a dubu.
„Poslední Janek skončil v naprosto dezolátním stavu,“ popisuje Zbyněk Šeda, pracovník technických služeb, jenž má na starosti městský mobiliář. „Měl prasklé obě nohy, chybělo mu několik prstů. Záchrana nepřicházela v úvahu, vzniknout musí nové dílo.“
Nový exemplář se má na tradičním místě na radniční věži objevit nejspíš už v polovině letních prázdnin. Město za něj zaplatí přes 220 tisíc korun.
A čím je soška významná a proč má „zvoník“ černou pleť? Legenda se vztahuje k 17. století, kdy Uherský Brod obléhali kuruci. Tehdejší konšelé nechali střežit hradby, ale chyběli jim muži. Kuruci to zpozorovali a chtěli se města zmocnit lstí.
„Mladý kuruc se začerněnou tváří se vyšplhal na hradby,“ popisuje brodská pověst. „Chtěl otevřít bránu a nahmátl provaz. Usoudil, že je tam pro rychlejší sestup stráží z hradeb. Jakmile se na něj zavěsil, ozval se poplašný zvonek. Vetřelec byl uvězněn a ostatní kuruci zahnáni na útěk. Město bylo zachráněno. Na památku ve výklenku radniční věže stojí postavička s černou tváří, která hodinu co hodinu tahá za provaz zvonku. Pro tu její černou tvář ji lidé nazvali Černý Janek.“
