Jednatelka firmy Vest na výrobu slaného pečiva Jana Večerková (červen 2021).

Jednatelka firmy Vest na výrobu slaného pečiva Jana Večerková (červen 2021). | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Na začátku byla malá dílna a dobrý nápad, firma Vest slaví 25. výročí

  • 3
Zlínská společnost Vest, která měsíčně vyrobí milion slaných pochutin, letos slaví čtvrtstoletí. Začínali v rodinném domku v Bohuslavicích. První výrobní linka na pečení slaných tyčinek se jim vešla do jednoho pokoje.

Dnes je společnost Vest, jejíž název v sobě skrývá zkratku Večerkovy slané tyčinky, největší rodinnou firmou v oboru trvanlivého slaného pečiva v zemi. Udává trend v oboru trvanlivého slaného pečiva, její tyčinky, krekry a preclíky znají také v Africe a kromě Austrálie už na všech kontinentech.

Jako pochoutku si tyčinky v typickém šestihranném obalu přibalila také jedna z českých expedic na cestu do Antarktidy. Příběh slavné zlínské firmy se přitom začal psát u sladkých svatebních koláčků.

„Švagr se vyučil pekařem-cukrářem a rodiče mu doma vytvořili malou cukrářskou dílnu, kde začal péct pro své známé svatební koláčky. Nakonec začal přemýšlet o trvanlivém pečivu. Tak jsme to dali dohromady a začali péct slané tyčinky,“ říká jednatelka společnosti Vest Jana Večerková.

Firmu, která v nové výrobní hale ve Zlíně upeče za měsíc okolo milionu kusů slaného pečiva, řídí společně s manželem, švagrem a švagrovou.

Když se vrátíte do roku 1996 a vzápětí zase zpět, co se vám vybaví?
Vděčnost manželovým rodičům, kteří nás nechali přestavět přízemí svého rodinného domu a následně i zastavět zahradu. Zpětně si toho vážím čím dál víc. Podpořili nás při startu a věřili nám. Začátky byly strastiplné.

Jana Večerková

Jednatelka společnosti Vest se narodila 11. července 1966, je vdaná a má dvě děti.

S podnikáním začala už v roce 1991, kdy měla velkoobchod s cukrovinkami.

Firmu Vest vede se svým manželem, švagrem a švagrovou.

V čem nejvíc?
První Vánoce nás překvapilo nečekané množství objednávek. A jelikož jsme nedokázali sehnat žádné brigádníky na vánoční svátky, tak jsme sami zasedli k balení tyčinek. K lince jsme si přinesli televizi a pohádky jsme sledovali při práci.

To jsou ale hezké vzpomínky, ne?
No vidíte. A my jsme si je ani nestihli zdokumentovat. Jednak jsme v té době vůbec neměli tušení o velkém růstu. Navíc nebyla žádná pořádná technika. Mobily se používaly jen na telefonování. Na snímky nikdo nemyslel. Našli jsme nakonec jen jeden, je na něm první pracovnice u první výrobní linky.

Tyčinky jste dostali rychle do obchodních řetězců, kde šly okamžitě na odbyt. Čím jste tak zaujali?
Po sametové revoluci v roce 1989 nastal obrovský boom, dařilo se všemu novému. Bez nadsázky můžu říct, že nové věci lákaly a prodávaly se samy. V úplných začátcích jsme navíc vlastnili menší velkoobchod s cukrovinkami. To nám velmi pomohlo. Společně s laskominami jsme začali nabízet i tyčinky. Nastala situace, která nás samotné ohromila. Co jsme vyrobili, to jsme prodali. Zájem začal být obrovský.

Co vás dnes odlišuje od konkurence?
Kvalita, chuť a receptura. Za pětadvacet let jsme ji nezměnili, nakupujeme ty nejkvalitnější suroviny a máme k výrobku stále rodinný přístup. Je po všech stránkách náš, stejně jako v dobách, kdy jsme neměli automatickou linku a pekli doma v pokoji.

Měla jste někdy v podnikání těžkou chvíli?
Ano. V souvislosti se stěhováním firmy do zlínských Louk v roce 2000 a spuštěním nové linky se objevila potíž, která nás překvapila a tížila zároveň. Zatímco dříve se těsto na tyčinky muselo vyválet a následně krájet na tenké proužky, nová technologie dovezená za velké náklady z Rakouska těsto vytláčela přes trysky. Výsledkem byly tenké a křupavější tyčinky podobné soletkám.

Nákupčí reagovali okamžitě, ale tak, jak jsme nechtěli. Vyžadovali po nás tyčinky vyrobené starým způsobem. To byl moment, který nás vzápětí stál peníze i čas. Než jsme dokázali vyladit recepturu, tak jsme plnili denně jedno nákladní auto těstem, které se nedalo jíst. Končilo jako výkrm v zemědělském družstvu. Po týdnu jsme si říkali, že to neustojíme, že jsme investovali špatným směrem.

Objevují se snahy zastavit rozmach společnosti jejím odkoupením a splynutím s konkurenční firmou?
Telefonáty na toto téma občas dostávám. Mají stále stejnou formu. Většinou je volajícím anonymní člověk, který údajně jedná v zastoupení vážného zájemce. Pokaždé dostane stejnou odpověď – „děkuji za zájem, ale prodávat nic nechci“.

Vest má za sebou pětadvacet let. Na co jste nejvíc hrdá?
To, co jsme dokázali na začátku podnikání vyrobit za celý rok, zvládneme nyní za jeden týden. Pro představu, v roce 1996 jsme upekli za celý rok zhruba 30 tisíc kusů slaných tyčinek, nyní za jeden týden vyrobíme okolo 350 tisíc kusů nejen tyčinek, ale i preclíků, krekrů nebo mixů slaného pečiva.

Vest

Česká rodinná firma, která začala slané pochutiny vyrábět v roce 1996 v Bohuslavicích, od roku 2000 sídlí ve Zlíně-Loukách.

Ročně upeče přes 17 milionů balení slaného pečiva. Sortiment čítá téměř tři desítky různých produktů.

Letos firma poprvé vyvezla své zboží i do USA.

Firma se z Bohuslavic do Zlína přestěhovala v roce 2000, před dvěma lety jste rozšířili výrobu v nové hale s automatickou linkou. Co bude dál?
Nová linka je dlouhá bezmála sto metrů a oproti starším dokáže péct téměř dvojnásobné množství pečiva za stejný čas. K pětadvacetinám firmy si chceme nadělit další novou budovu, která rozšíří současné sklady i expedice.

Bezmála třicet procent roční produkce jde na export a některé trhy zní pořádně exoticky. Dodáváte na Mauricius, do Japonska nebo Itálie. Proč právě tam?
S rozšířením technologie přišly i nové trhy. Exportní manažer prezentuje naše výrobky na světových výstavách a zacílil na nové oblasti. Situace se na nich neustále vyvíjí. Pokud jde o Evropu, zde tyčinkám vládnou Poláci, Rumuni, Němci a Turci.

Jak firmu ovlivnila pandemie koronaviru?
Jednu z linek jsme museli na čas zastavit kvůli nemocem, ale z celkového pohledu jsme celosvětovou krizi ustáli. Dokonce jsme v jednu chvíli museli zahájit i víkendové směny. Lidé zůstávali doma a v obchodech nakupovali víc i slané pečivo. Horší je to nyní. Na trhu chybí granuláty na výrobu plastových obalů, samotné obaly a taky papír. Stále se potýkáme s dlouhými dodacími lhůtami, někdy komponenty nedorazí vůbec. Navíc výrazně zdražily všechny suroviny. Nejvíc olej a mouka.

Existují ve výrobě slaného pečiva nějaké trendy?
Každý se snaží hledat nestandardní příchutě, ale ne všechny se na trhu uchytí. Praxe je taková, že slaná chuť nakonec vždy zvítězí. Z nových příchutí se nám ujaly tyčinky s kmínem a sezamem. Krátkodobě jsme vyráběli tyčinky s konopím nebo chilli. Zaujmout novou chutí zkouší každý výrobce a my nejsme výjimkou.