Posílám vám všechnu svou lásku, vzkazoval rodnému Zlínu zesnulý Stoppard

Koncem loňského dubna jej vyslechl zaplněný sál Kongresového a univerzitního centra ve Zlíně. Britský oscarový režisér, scénárista a dramatik se zlínskými kořeny Tom Stoppard tehdy poslal osobní vzkaz k uvedení české premiéry své hry EGBDF. Mimořádné představení spojilo na jevišti Filharmonii Bohuslava Martinů a Městské divadlo Zlín. Tenkrát nikdo netušil, že jde o Stoppardovo poslední veřejné propojení s rodným městem. Zemřel v sobotu ve věku 88 let.

„Zlín po celý můj život, tato čtyři písmena, mi způsobovala ten druh nervové odezvy, jako kdybych nikdy opravdu Zlín neopustil. A jak stárnu, to spojení mezi mnou a vaším úžasným městem stále sílí. Mrzí mě, že tam nemůžu být s vámi osobně, stejně jako jsem tam přítomný svou duší. Posílám vám všechnu svou lásku,“ prohlásil a od diváků si vysloužil dlouhý potlesk podobně jako celé představení.

Zemřel britský dramatik s českými kořeny Stoppard. Proslavil ho Zamilovaný Shakespeare

Hru Every Good Boy Deserves Favour (EGBDF) napsal Stoppard v první polovině 70. let ve spolupráci s hudebním skladatelem a dirigentem Londýnského symfonického orchestru André Previnem, čtyřnásobným držitelem Oscara.

Věnoval ji ruskému politickému aktivistovi Vladimiru Bukovskému, který v 60. a 70. letech otevřeně kritizoval zneužívání psychiatrických léčeben tehdejším Sovětským svazem, a také disidentovi Viktoru Fajnbergovi, který se v roce 1968 zúčastnil demonstrace proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě.

Tom Stoppard

Slavný britský dramatik se narodil 3. července 1937 ve Zlíně v rodině židovského lékaře jako Tomáš Sträussler. Před válkou rodina odešla do Tichomoří, po ní do Anglie. Po tragické smrti otce se matka znovu vdala, Tom převzal jméno nevlastního otce.

Mezi jeho nejslavnější divadelní hry patří Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, Arkádie či Rock’n’Roll. Je držitelem Oscara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare i pěti divadelních cen Tony, naposledy ji získal za hru Leopoldstadt v roce 2023. Napsal scénáře k filmům Brazil, Říše slunce nebo Billy Bathgate.

Královna Alžběta II. jej v roce 1997 povýšila do šlechtického stavu. Časopis Time jej v roce 2008 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí na světě.

Zlín považuje Stopparda za jednoho ze svých nejslavnějších rodáků. Ve vestibulu radnice na náměstí Míru bude v pondělí umístěná kondolenční kniha.

Připomínka k 75. narozeninám

Následující text vznikl na základě e-mailové korespondence MF DNES se slavným dramatikem v roce 2012 u příležitosti jeho 75. narozenin.

Jako sedmnáctiletý začal v roce 1950 Tom Stoppard psát pro deník Western Daily Press v Bristolu. Dobře si pamatuje, že v tomto jihoanglickém městě tehdy měla firma Baťa jednu pobočku.

„Baťu lidé stále znají, ale méně než v minulosti,“ upozornil Stoppard, rodným jménem Tomáš Sträussler. „A že má něco společného s Československem, to v Anglii neví nikdo.“

Ostatně v dnešní Británii nemá společnost žádnou prodejnu. Proč ten exkurz k Baťovi, když Stoppard je divadelním a filmovým autorem? Protože bez slavného obuvníka by nikdy nepsal do kolonky místo narození Zlín. Jeho otec byl lékařem ve zdejší Baťově nemocnici.

Baťa měl přehled. Spisy jeho nemocnice nyní odkrývají pozoruhodné příběhy

„Ale ze zlínského dětství si vůbec nic nepamatuju,“ přiznal Stoppard. „Moje první vzpomínky se vážou až k Singapuru.“ Uznávaný dramatik, kterého v roce 1997 královna Alžběta II. pasovala na rytíře, totiž opustil Zlín jako sotva dvouleté dítě. Jeho rodiče Marta Bečková a Eugen Sträussler byli židovského původu, proto těsně před válkou odešli do Singapuru, kde měl Baťa jednu ze svých poboček.

Složka Stoppardova otce. List z pracovní složky lékaře Eugena Sträusslera, který pracoval v nemocnici, jež byla součástí Baťových závodů. Jeho mladší syn Tomáš proslul jako dramatik – Oscarem oceněný Tom Stoppard. Eugen Sträussler, jenž byl židovského původu, na začátku roku 1939 odcestoval s celou rodinou do baťovy sesterské pobočky v Singapuru. Dole je fragment jeho pracovního plánu.

Rodina opustila republiku 15. března 1939. Tedy ve stejný den, kdy Němci obsadili okleštěné Československo. „Válce jsme stejně neutekli, po útoku na Pearl Harbor začala i v Tichomoří,“ připomněl. „Měli jsme plout do Austrálie, ale Japonci loď bombardovali, takže jsme se nakonec dostali do Indie, kde jsme zůstali do konce války.“

Návrat do vlasti ve 40 letech

Z malého Tomáše, který chodil do americké mnohonárodnostní školy Mount Hermon v Darjeelingu, se stal Tom. Příjmení Stoppard dostal po válce, kdy si jeho matka vzala majora britské armády Kennetha Stopparda. Otec totiž zahynul. Do Zlína už se rodina nevrátila, budoucí dramatik dokonale splynul s britským prostředím.

Dřevnice je překladatelský oříšek, proto knize od Bajaji změnili název

„Celé moje vzdělání se odehrávalo v angličtině,“ vzpomínal držitel Oscara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare. A jak je na tom s češtinou? „Nijak.“ Do rodné vlasti se vrátil poprvé v roce 1977. Jako člen Amnesty International navštívil Prahu a setkal se s Václavem Havlem. „Jeho osoba, hry a vzpomínky na něj pro mě představují nejsilnější spojení s Českem,“ podotkl Stoppard. Ve Zlíně se objevil mnohem později, v roce 1999. Pak přijel i se svým starším bratrem Peterem.

„Díky jednomu příteli, který si dopisoval s mou matkou, jsme našli dům rodičů,“ vzpomínal Stoppard. „Taky jsme si prohlédli Baťovu nemocnici, kde jsme se oba narodili. Bylo to velmi dojemné.“

Letní filmová škola

Návštěvu rodného města nevynechal ani v roce 2004, kdy se zúčastnil Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Tehdy s sebou vzal zbylé dva sourozence Richarda a Fionu, kteří už se narodili v Anglii.

Kontakty se současným Zlínem Stoppard nemá. Přesto ví, že ve městě vyrostlo Kongresové centrum. A velkou radost mu udělalo Městské divadlo, které v právě skončené sezoně zařadilo do repertoáru jeho hru Na flámu. „Jen mě mrzí, že jsem zlínské zpracování neviděl,“ přiznal dramatik. Připustil, že pro překladatele to musel být hodně složitý úkol. „Je tam plno hrátek se slovy,“ vysvětlil. „Ale když jsem to psal, hodně jsem se bavil.“

Ve zlínském divadle nyní uvažují o tom, že by v budoucnu do svého repertoáru zařadili jinou Stoppardovu hru. Co na to dramatik? „To je skvělé! Budu moc rád,“ netajil se.

Ovšem společný sen – napsat speciální drama přímo pro rodné město – bohužel nevyjde. „Mám dost problémů s tím, abych napsal jakoukoliv hru pro jakékoliv divadlo,“ vysvětlil.

Dvě setkání s rytířem britského impéria

V roce 2004 se na Letní filmové škole v Uherském Hradišti objevila mimořádně silná sestava britských osobností. Režiséři Terry Gilliam a Terry Jones z legendární komediální skupiny Monty Python a pak to byl dramatik, scenárista a zlínský rodák Tom Stoppard. Tato trojice patřila k symbolům britské kultury hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Setkání s nimi bylo úžasně osvěžující. Sedět na dece na trávníku u kina Hvězda v Uherském Hradišti s rytířem britského impéria se vám jen tak nepoštěstí. Snad jen na Filmovce se stávají takové věci. Všichni tři byli otevření, vstřícní a pohodoví, zároveň v sobě měli obrovskou noblesu, moudrost, ale taky pořádný kus rozvernosti a vtipu.
Pro mě byl samozřejmě nejzajímavější kvůli svým zlínským kořenům právě Tom Stoppard. Do rodného města poprvé přijel až na konci devadesátých let i se svým starším bratrem Peterem.
Samozřejmě jsem se ho na rodné město zeptal. „Mrzí mě, že jsem ve Zlíně nemohl být častěji, ale jsem tam stále přítomný svou duší. Zlín zůstával pořád někde hluboko v mlhách mého podvědomí. Mám pocit, jako bych ho nikdy neopustil. A jak stárnu, ten pocit sílí,“ řekl.
Podruhé jsem se s ním setkal před Vánoci v roce 2016, kdy jsem byl se zlínským spisovatelem Antonínem Bajajou na slavnostním uvedení anglického překladu jeho románu Na krásné modré Dřevnici v londýnském knihkupectví Waterstones, o kterém se říká, že je největší v Evropě.
Autogramiádu svého zlínského kolegy si Tom Stoppard nenechal ujít, přišel i se svou manželkou a bylo to velmi dojemné setkání. Ostatně kdyby 20. století nebylo tak divokým obdobím plným zvratů, mohli být tito dva literáti klidně dobří kamarádi. Antonín Bajaja byl jen o pár let mladší, oba měli tatínky lékaře a bydleli nedaleko sebe poblíž řeky Dřevnice.
Jenže přišla nacistická okupace a Toma Stopparda odvezli rodiče ze Zlína, když mu ještě nebyly ani dva roky. Mysleli si, že v dalekém Singapuru budou v bezpečí. Jenže světová válka je dohnala i tam. Tomův otec Eugen Sträussler zahynul, maminka se později vdala za britského důstojníka a český židovský chlapec Tomáš vyrůstal jako Angličan.
S osudem rodiny Antonína Bajaji zase po válce zamával komunistický režim. Spisovatel na tu dobu vzpomíná právě v knížce Na krásné modré Dřevnici. Ve stopách otce lékaře jít nemohl, dovolili mu alespoň vystudovat zemědělskou školu, a tak se živil jako zootechnik.
Zkrátka cesty obou se vydaly různým směrem, oba je ale nakonec spojila literatura. A potkali se jednoho dne před Vánoci v Londýně, obklopeni knihami. No a teď si možná o té říčce Dřevnici, které protékala kolem jejich domů, spolu vyprávějí zase.

Osobní vzpomínka redaktora MF Dnes Pavla Stojara