„Když se ohlédnu, kdo všechno dostal Zlatý střevíček, uvědomuju si, že jsem v neuvěřitelně nádherné společnosti, a vážím si toho. Navíc přesně dvacet let poté, co tuto cenu získala moje maminka Jiřinka Bohdalová,“ říká Stašová, která v březnu oslavila sedmdesátiny.
Ve svých filmových i divadelních rolích dokážete skvěle ztvárnit postavu, ale přitom zůstáváte svá. Bylo vám to dáno, nebo jste se to musela naučit?
Takové postavy si cíleně vybírám. Vysloveně si vybírám role, které jsou jakýmisi vzkazy do hlediště. Něco prožiju, něco mám v sobě, vím, o čem přemýšlím, vím, co mě trápí a co mě rozesměje. A hledám takové role, abych mohla předat lidem, co mám v sobě, protože vím, že jedině to je pravdivé.
Děti jsou velice upřímné. Nemají v sobě faleš, netaktizují. Když se jim něco líbí a zaujmete je, milují vás. Ale když se jim to nelíbí, tak se prostě seberou a odejdou.
