Nikde ho nemohli najít. Po 21. srpnu byl Jaroslav Novák nezvěstný. Naposledy ho rodiče viděli den předtím, kdy odjížděl na stavbu do Prahy, kde pracoval.
V rodném domku v Divišově ulici v Napajedlích ráno políbil maminku Vlastimilu a slíbil jí, že se za dva týdny vrátí. Byla to jedna z jeho posledních cest, brzy měl nastoupit do práce v nedalekých Otrokovicích.
Den poté do země vtrhla okupační vojska a tanky. V Napajedlích všichni vzrušeně sledovali televizi a poslouchali rozhlas. Dobře věděli, že v Praze jsou mrtví. Ale kde je Jarek?
V jeho bydlišti jej hledala také Veřejná bezpečnost, která měla podezření, že emigroval. Jenže na ubytovně se našly všechny jeho věci, takže tato verze padla. To už do Prahy zamířili jeho otec a mladší bratr.
Postupně se dopátrali k tomu, že Jaroslav se 21. srpna pohyboval u budovy rozhlasu, kde se střílelo. V tu chvíli už všichni tušili, co se stalo. Jeho tělo nakonec nalezli 2. září na patologickém oddělení nemocnice kousek za Prahou. Byl jednou z neidentifikovaných obětí vpádu cizích vojsk.
„Zatímco poručík Bezpečnosti vyjednával s primářem, spolupracovníci ze stavby s jistotou poznali šaty, v nichž Jaroslava viděli naposledy: šedé kalhoty a zelenou košili. Potom zřízenec šetrně nadzvedl cíp prostěradla a odhalil přikrytou hlavu. Otec se zapotácel. ‚Jarku!‘,“ popisuje Ludmila Hyblerová v článku, který vyšel v roce 1990 ve Zlínských novinách.
Z Prahy se měl vrátit domů před 21. srpnem. Ale zůstal tam
Jaroslav Novák pocházel z Napajedel, kde se narodil 1. května 1942. Jeho otec hrával fotbal za místní klub a matka byla sokolka, proto i on měl blízko ke sportu. Nejradši hrával lední hokej.
Vystudoval stavební průmyslovku ve Zlíně, kde absolvoval v roce 1960, a poté pracoval ve společnosti Pozemní stavby Gottwaldov jako stavební technik. V roce 1968 byl poslán do Prahy, kde zaskakoval za jiného stavbyvedoucího.
„Mělo to být jen krátce, dokonce se měl ještě před 21. srpnem vrátit domů. Ale přemluvili ho, aby ještě zůstal a vypomohl,“ uvedla Tereza Kovaříková, vedoucí Muzea Napajedla.
Srpen 1968 ve Zlínském kraji |
Je ráno 21. srpna a cizí armády obsazují Prahu. Jaroslav Novák bydlí nedaleko budovy Československého rozhlasu, kde došlo k nejprudším srážkám mezi sovětskými vojáky a neozbrojeným davem.
Šestadvacetiletý muž se v ten den ocitl na křižovatce Balbínovy ulice a Vinohradské třídy. Nikdo už dnes neví, zda byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, nebo tam šel záměrně.
„Když během své vojenské služby působil v Pomocných technických praporech a setkal se s lidmi, které komunistická moc perzekvovala, začal být velmi kritický k politické situaci,“ upozornila Kovaříková. „Je možné, že se k rozhlasu vydal cíleně, chtěl vidět, jak to tam vypadá, a možná i něco ovlivnit.“
Jenže osud tomu chtěl jinak. Nováka na místě zasáhla do podbřišku a třísel střepina granátu a zhroutil se na zem. Ještě než ho naložili na nosítka, někdo mu stihl ukrást aktovku a ze zápěstí sebrat hodinky. V nemocnici později zemřel. Ztratil totiž hodně krve a k tomu utrpěl poúrazový šok.
„Jeho zranění nebylo tak vážné, že by bylo smrtelné. Bohužel se k němu včas nedostala lékařská pomoc. Sanitky nemohly volně projíždět Prahou, ulice byly zablokovány sovětskými tanky a stále se střílelo. Ke zraněným se tak nešlo dostat včas,“ popsala Kovaříková.
Novák u sebe neměl žádné doklady a v nemocnici nevěděli, kdo to je. Proto skončil v márnici, kde jej poté našel jeho otec. Na místě obdržel také obálku s pramenem synových vlasů či kusů textilu, na nichž ještě byla Jaroslavova krev.
Státní bezpečnost zjišťovala, kdo mu klade kytky na hrob
Napajedla mají sedm tisíc obyvatel a lidé se tady dobře znají. Smrt Jaroslava Nováka byla proto pro všechny šokem. Poslední rozloučení se konalo 6. září 1968 a stalo se manifestací nesouhlasu se srpnovými událostmi. Dorazily stovky lidí, mezi nimi i nespočet jeho kolegů stavařů z Prahy.
„Národní výbor mu vypravil státní pohřeb a jeho rakev byla zahalená československou vlajkou,“ připomněla Kovaříková.
Celý hřbitov byl tehdy obklíčený policisty. „Taky to byl kus hrdinství, přijít tehdy na pohřeb Jaroslava Nováka. Státní bezpečnost zjišťovala jména těch, kteří přišli, a v dalších letech vždy kolem 21. srpna hlídala, kdo mu chodí zapalovat svíčky či nosí kytky. Hlavně zpočátku byl jimi hrob doslova zasypán,“ podotkla napajedelská starostka Irena Brabcová.
Kolegové z práce mu postavili náhrobek, na nějž pod jeho podobiznu vyryli do mramoru tato slova: „Zahynul v těžkých hodinách vlasti 21. srpna 1968“. Pod nimi stojí slova básně Fráni Šrámka: „Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál. Patroni čeští, stál jsem tam? Stál!“
Místní národní výbor dokázal náhrobek obhájit i v době normalizace, kdy v něm řada kovaných straníků viděla provokaci.
Tragická smrt Jaroslava Nováka těžce poznamenala celou rodinu. Tři roky poté zemřel jeho otec a maminka se upnula na práci s napajedelskými dětmi. Později ji postihly čtyři infarkty myokardu a částečně ochrnula.
Zákeřná nemoc připravila o život i jejího druhého syna, který zemřel stejně jako Jaroslav už ve 26 letech. Prvorozený syn se nedožil ani jednoho roku...
„Ptali se kdysi básníka, co je to štěstí,“ řekla Vlastimila Nováková ve zmíněném článku Zlínských novin. „Štěstí je, odpověděl jim, když se matka nemusí dívat do hrobu svých dětí. Já jsem se do něho musela dívat třikrát.“
Více se o pohnutých událostech ze srpna 1968 dozvíte z připojeného videa.
