O svém podezření řekl manželce a nejbližším kolegům z odboje. A měl pravdu. Když se v mrazivý pátek 15. prosince 1944 vypravil splnit svoji povinnost, gestapo obsadilo jeho dům, prohledalo jej a Sousedíka po návratu zatklo.
Když jej odváděli, sedmiletá dcera Danuše se za ním rozběhla a zoufale volala: „Tatínku, nechoď!“ Nacisté ji však hrubě odstrčili a jejího otce zavřeli do auta.
Ještě předtím si jeden z gestapáků vyžádal od Sousedíkovy ženy Zdenky přikrývku. Myslela si, že nechce, aby bylo jejímu manželovi zima, a tak mu ji vydala. Ve skutečnosti však deku hodili Sousedíkovi na hlavu, když jej odváděli z auta do sídla vsetínského gestapa na Horním náměstí. Nechtěli, aby bývalého starostu, podnikatele, vynálezce a váženou osobnost celého regionu někdo poznal.
Se statečným odbojářem ze Vsetína si však Kerner poradit nedokázal. Možná ani nečekal, že zmučený muž v sobě najde tolik síly, aby na něj zaútočil.
