Vražda se uvnitř jednoho ze zlínských bytových domů stala loni 13. listopadu. Hlobila se podařilo vypátrat až po několika dnech, podle policie se poté k činu přiznal. Svou oběť prý znal od vidění a byl přesvědčený, že nůž bodnul do těla vůdce sekty, která ovlivňovala jeho život (více o vraždě jsme psali zde).
Pokud by byl Hlobil souzen za vraždu, hrozilo by mu až 20 let vězení. U muže ale soudní znalec diagnostikoval schizofrenii. V době činu tak nebyl trestně odpovědný (více zde).
Bytový dům ve Slezské ulici na sídlišti Jižní Svahy ve Zlíně, kde se vražda stala.
Hlobilův stav bude soud jednou za rok přezkoumávat. Verdikt zlínského soudu není pravomocný. Muž z Otrokovic, který je zatím umístěný v psychiatrické léčebně v Kroměříži, proti nařízené detenční léčbě na místě podal stížnost, kterou bude řešit Vrchní soud v Olomouci.
Pobyt v detenčním ústavu, kde jsou pacienti pod přísným dozorem a nemohou odtud utéct, si totiž nepřál.
„Rád bych byl dál v Kroměříži. Cítím, že pobyt tam mi hodně pomáhá,“ uvedl Hlobil.
Soudkyně Iveta Šperlichová však muži řekla, že se teď cítí lépe díky tlumícím lékům, ale při případném opuštění léčebny by byl opět nebezpečný sobě i okolí. V léčebně přitom nejsou specializovaná oddělení zabezpečená proti útěkům.
„Muž byl při spáchání činu nepříčetný. Trpí paranoidní schizofrenií, na čemž se podepsalo i užívání návykových látek. Klasická ústavní léčba by u něj nebyla dostačují, nutná je zpřísněná detence,“ uvedl státní zástupce Roman Kafka.
Ten člověk stále žije, sdělil muž soudkyni
Hlobil je totiž léčený už posedmé, poprvé se do péče specialistů dostal už ve třinácti letech. A v minulosti už několikrát, když se i díky lékům začal cítit lépe, podepsal v léčebně revers a dostal se na svobodu, kde pak nebral léky a nechodil k lékaři. To už nyní při soudně nařízené detenční léčbě možné nebude.
„Prognóza je nepříznivá. Doba, po kterou se neléčil, způsobila škody na jeho osobnosti, ty poruchy jsou trvalé,“ upozornil soudní znalec Pavel Konečný, podle něhož Hlobilovu chorobu mohl odstartovat pervitin, který v minulosti užíval.
Hlobilův současný stav zřejmě nejlépe dokumentuje rozmluva se soudkyní po verdiktu.
Šperlichová se jej zeptala: „Uvědomujete si, že nevinný člověk zemřel vaší rukou?“
Hlobil, který předtím mluvil o tom, že zmíněného muže dřív viděl všude kolem sebe, což teď přestalo, soudkyni odpověděl: „Já vám říkám, že ten člověk žije.“
