„Snad budou lidé ochotní s námi svoje pocity sdílet, rozmluvíme se a třeba půjdou domů s nějakou nadějí. Ostatně každý chce být šťastný a naplněný,“ říká Nela Boudová.
V inscenaci hrajete terapeutku, která postupně odkrývá velmi temné vrstvy lidské psychiky. Co vás na té postavě nejvíc fascinuje?
Hra se mi líbí i proto, že sama koučuju, takže postoj, kdy se člověk ptá cizích lidí na jejich život, mi není úplně cizí. Dějově je velmi napínavá a plná překvapení. Hrávala jsem spíše na větších scénách a teď hlavně komedie, takže tohle je zase úplně jiný žánr. Nazvala bych jej psychologická detektivka.
Čím vás Terapie zaujala?
Když jsem si ji přečetla, hned jsem řekla, že do toho půjdu. Je to úplně minimalistická inscenace, nepotřebujeme moc rekvizit a půjde o něco úplně jiného, než bývá obvyklé. Stojí na textu a na tom, jak jeho význam dokážeme přenést na diváky. Ti navíc sedí velmi blízko, je to dost intimní.
Co říkáte na to, že inscenaci hrajete v prostředí uherskohradišťské polikliniky?
Jsem zvyklá na letní scény a různé malé kulturní domy, ale tohle je jiný typ divadla. Nikdy jsem mimo klasické divadlo nehrála, je to pro mě něco nového. Stejně jako spojení s Jožkou Kubáníkem.
Slovácké divadlo slaví 80 let. Z malé oblastní scény vyrostl uznávaný soubor |
Jaká je vaše postava?
Hraju dost drsnou terapeutku, která má zaběhlou svoji rutinu. Je v životní fázi, kdy já osobně bych ji v tomhle stavu už nenechala dál pracovat a jako klientka bych k ní nešla. Více neprozradím, aby to bylo pro diváky překvapení.
Nejbližší reprízy25. a 26. června v 19.00 Představení se hraje v budově uherskohradišťské polikliniky. |
Terapie se zabývá psychickými problémy. Máte pocit, že česká společnost už o nich umí mluvit bez studu, nebo jsme stále spíš národ, který všechno „vydrží“ a dusí v sobě?
V mojí generaci je to pořád do jisté míry tabu, hlavně u mužů. Pořád to často vnímají jako slabost a neradi se otevírají. Ovšem mladá generace už považuje seberozvoj za normální věc a mnohem víc o tom mluví.
Je dobře, že se řeší duševní zdraví a každý si může najít svého terapeuta, pokud mu to pomůže. I když psychologů a psychiatrů je obecně žalostně málo, hlavně pro mladé. Když pozoruju kamarádky, které mají problematické děti, tak sehnat dětského psychiatra je skoro nemožné, pokud dítě není úplně v krizové situaci nebo nehrozí sebevražda.
Slovácké divadlo uvedlo novou hru Terapie. Terapeutku ztvárnila Nela Boudová, jejího klienta herec uherskohradišťské scény Josef Kubáník, který je také autorem hry.(červen 2026)
Ve hře jde o souboj terapeuta a klienta. Vy sama působíte i jako koučka. Vnímáte během své práce, že lidé čím dál častěji řeší úzkosti, vyhoření nebo pocit ztráty smyslu?
Doba je strašně zrychlená, všichni cítíme tlak technologií. Mladá generace je pod obrovským tlakem porovnávání na sociálních sítích. Je to velký problém. Vývoj společnosti nešel postupně, ale během posledních padesáti let udělala obrovský skok. Je složité se v tom zorientovat, vybudovat si svůj vnitřní svět a být sama sobě oporou.
Jak to řešíte v praxi?
Koučové často mluví o rovnováze. Velmi důležité je pečovat nejen o psychické, ale i fyzické zdraví a hodně se hýbat. Neobětovat zdraví práci ani naopak. Život má své fáze a každé životní období přináší něco jiného. Nežijete v padesáti stejně jako ve třiceti, už třeba chcete taky něco předat další generaci.
Koučováním se dá dobře uživit. Musí se o vás ale vědět, míní Nela Boudová |
Když dnes sledujete lidi kolem sebe, co vám připadá jako největší „epidemie“ současnosti: samota, strach, vyhoření nebo ztráta mezilidských vztahů?
Nedá se to generalizovat, každý řeší něco jiného a záleží i na věku. Někdo neumí nastavit si hranice, někdo je na sebe příliš kritický a pořád chce něco dokazovat. Ale většinou jsou lidé sami na sebe moc přísní. Kdyby se k sobě chovali jako ke svému nejlepšímu kamarádovi, bylo by to lepší. Když člověk nemá lásku sám k sobě, těžko ji hledá venku.
Inscenace se hraje přímo v budově polikliniky.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
