Vzpomenete si, kdy jste poprvé četl Farmu zvířat?
Někdy na gymnáziu, když mi bylo šestnáct let. Bylo to zvláštní, to bylo v roce 1989 těsně po revoluci, byl jsem ve třetím ročníku. Už tehdy jsem díky svému rodinnému zázemí byl schopný silně vnímat bezprostřední rozdíl mezi socialistickou realitou a tím, co je opravdové. Přes rodiče, sourozence a blízké okolí jsem si uvědomoval, co jsme jako společnost opustili a co tehdy zase naopak nabyli.
Já se k Farmě zvířat poprvé dostal také na gymnáziu, a když jsem ji četl po letech, byl to úplně jiný zážitek.
Ano, měl jsem to stejně. Celé Orwellovo dílo je velmi silné díky své alegorii a schopnosti metafory, vnímání, nedoslovnosti. A ve čtyřiceti letech za sebou máte jinou životní zkušenost než student třetího ročníku gymnázia, takže vás to přímo nutí a vybízí, abyste byl schopen klíčovat to, co čtete, v nových souvislostech. Právě tak jsem hledal cestu k Farmě zvířat.
Orwell už je světová klasika, že?
Bezesporu. Málo se ví, že Orwell byl také novinář a esejista, u nás rezonují hlavně jeho romány a další díla. Má za sebou nesmírně dynamický život, byl to člověk zkušenosti. A to se odráželo v jeho díle.
Slovácké divadlo uvedlo hru už v roce 1993 v režii Igora Stránského, viděl jste ji tehdy?
Ne, tehdy jsem ještě ani nežil v Česku. Ani v žádném jiném divadle jsem ji neviděl nastudovanou. Jen jsem si prohlédl fotky z tehdejší inscenace ve Slováckém divadle. Hru jsem sám psal a dělal dramatizaci, takže jsem u ní byl od prvního písmenka na prázdné obrazovce až po premiéru. To je moje cesta a dávalo mi to největší smysl. Cítíte se pak dílem nasáklý a proniknete do něj hlouběji. Farma zvířat je přitom romaneto s vlastní tváří, autenticitou a autorovi klade odpor. Není jednoduché jej přenést na jeviště. Začínal jsem třikrát od znovu, finální verzi jsem psal během léta. Ale byl to plodný, tvořivý proces.
Gombár propojuje Česko a Slovensko. Režisér Žítkovských bohyní převzal cenu |
O Farmě zvířat jste řekl, že i v současném světě je mimořádně aktuální. V čem?
Přijde mi, že George Orwell chytá zvláštní druhý dech. Není to malování čerta na zeď, různé věci se dějí tady i u nás na Slovensku, a znovu můžeme přemýšlet o tom, jak křehká je svoboda a demokracie. A právě k tomuto tématu se Orwell znovu hlásí o slovo
Cítíte to jako slovenský rodák o to palčivěji?
Na Slovensku mám kořeny, zázemí a pořád se tam vracím. Nedá se nevnímat podivné utahování opasků, k němuž v posledním roce dochází. Realita začíná být v něčem tak nekompromisní a tvrdá, že neumožňuje dialog. A to je nejhorší. Pokud někomu řeknete, že se chová autokraticky, dozvíte se od něj naprostý opak. Zní to jako klišé, ale společnost je neuvěřitelně polarizovaná. Nejsme schopní ztišení a naslouchání bez emocí. V tom je právě síla divadla a živého umění obecně. Má v sobě možnost zpomaleného času a vyslání určitého signálu. Něco ve vás vyvolá a rozvibruje.
Muzikál Jesus Christ Superstar na Slovácku provázely nesnáze |
Napadlo by vás, že se podobné společenské ovzduší ještě může na Slovensko vrátit?
Vůbec a šokovalo mě to. Jsem společensky angažovaný člověk, není mi jedno, v jakém prostředí žijeme. O to víc se mě to dotýká. Víte, někdo vám řekne „přežili jsme dřívější dobu, přežijeme i tuhle“. To je ale pasivní postoj, který právě takovým proudům, o nichž Orwell píše, maximálně vyhovuje. Mě to trápí, jsem z toho smutný a mám pocit, že něco musím udělat.
Ono slavné motto Farmy zvířat „všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“ se na Ficovu vládu hodí naprosto přesně, ne?
Nejen na ni. Nejde jen o slovenský kontext, má to širší perspektivu. Souvisí to s uzurpováním moci a pocit, že její vlastnění je důležitý nástroj.
Co by asi řekl Orwell na to, že slovenské ministerstvo kultury v létě 2024 vydalo seznam rizikové literatury, na němž jsou Forsyth nebo Žižek a další levicoví intelektuálové?
Jeho prorocké myšlení je alarmující. Jako novinář dobře víte, jak nebezpečné je, když někdo odřízne možnost svobody projevu či informování veřejnosti a hrozí za ni perzekucí. Podobná ostrakizace je úplně scestná a zvrácená. A i o tomto tématu je Farma zvířat.
Na pódiu by to nevyznělo. Divadelníci hrají v soudní síni nebo ve škole |
Ve Slováckém divadle režírujete pravidelně. Jak se vám tady pracuje?
Velmi hezky, intenzivně a tvořivě. Čím jsem starší, tím hůře se mi někde začíná, takže jsem rád, že tady už se známe a navazujeme na něco, co už se nám podařilo vybudovat. Jsme k sobě také více kritičtí a snažíme se posouvat dopředu a vymýšlet nové věci, což je správně. Je špatně, pokud se opakujete a recyklujete.
Stíháte sledovat tvorbu a dramaturgii Slováckého divadla?
V rámci možností ano. Oblastní divadla tohoto typu to mají v současné době velmi složité. Naplnit očekávání všech typů diváka je složité. Jsem zastánce koncepční dramaturgie a snahy využít schopnosti divadla kultivovat společnost a svoji diváckou obec, což se tady daří.
