„Je to paradox. Byla nejlepší zima za poslední dobu a bylo nám to k ničemu,“ posteskl si Juračka.
Zatímco někteří jeho kolegové stihli otevřít alespoň devět dní v prosinci, na Trojáku se vleky vůbec nerozjely. Jako prezident Asociace lanové dopravy jednal se svými kolegy Juračka o otevření sjezdovek s vládou několik měsíců. Bez výsledku.
Na Trojáku se teď musíte dívat na sjezdovku s vědomím, že jste ji celou zimu chystal nejspíš zbytečně. Co to s vámi dělá?
Popravdě? Už to se mnou nedělá nic. Měli jsme možnost sezonu úplně vypustit. Pár starších kolegů to tak udělalo. Ale trpělivosti jsme navyklí z předchozích mírných zim. Z čekání, až začne konečně mrznout, postupného zasněžování a přípravy kopce. Letos máme paradoxně tolik sněhu, kolik jsme za posledních sedm let neměli. Ten sníh tam možná vydrží do května, ale bude to k ničemu.
S tím se asi těžko smiřuje, že?
Je to paradoxní. Některé roky jsme měli problémy s elektrikou, jindy s vodou, jindy s teplým počasím. Letos to bylo úplně v pohodě, zájem lidí byl obrovský. Celou zimu jsme měli předobjednané dvě až tři školy na každý týden. Z výdělků jsme mohli udělat nutné opravy, investovat třeba do nové rolby, někam se posunout. Takhle nás to žene do existenčních problémů.
Předpokládám, že sezona už pro vás skončila…
V současném omezení určitě nic řešit nebudeme, zasněžování už letos balíme. Ale ještě neděláme úplnou tečku. Záleží, co se stane se sněhem, jaké bude počasí. Kdyby to šlo, třeba ještě na týden pro radost otevřeme.
Tato sezona pro vás byla ale plná takových očekávání. I na základě různých vyjádření vládních představitelů to vypadalo, že se nakonec lyžovat přece jen začne. Opravdu jste tomu věřil?
Člověk se musel povznést nad prohlášení v médiích. Je poměrně jasné, jak to ve vládě funguje. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček bojoval za otevření, jenomže veto má zřejmě ministr zdravotnictví a všechno to končí u premiéra. Zřejmě nikdo nechtěl nést odpovědnost. Možná tam snaha opravdu byla, ale nikdo nenašel odvahu.
Když ale ministr zdravotnictví Jan Blatný v lednu řekl, že skiareály z epidemiologického hlediska nejsou problém, vlekaři to chápali jako signál, že mají zelenou…
To ano. A znamená to, že dali spoustu práce a financí do dalších příprav na zahájení sezony. Rozhodlo ale to, že ve vládě panuje zřejmě naprostá nedůvěra k tomu, že by český národ respektoval pravidla. My sami jsme přitom navrhovali, že provozovatelé skiareálů budou zajišťovat dodržování opatření. A když to nezajistíme, mohou nám napařit obrovské sankce. To byla naše nabídka. Ale nikdo na to neslyšel. Oni nevěří národu ani podnikatelům.
Jakub JuračkaJe prezidentem Asociace lanové dopravy ČR, žije ve Chvalčově pod Hostýnem a je mu 47 let. Provozuje Ski areál Troják v Hostýnských vrších, rekreační středisko TON na Tesáku či koupaliště v Bystřici pod Hostýnem. Zastupuje jedinou autorizovanou osobu na vzdělávání „lanovkářských“ profesí v ČR. Zasedá v celoevropské Asociaci provozovatelů lyžařských středisek FIANET. |
Bylo by pro vás lepší, kdybyste hned zkraje sezony slyšeli, že letos se lyžovat nebude?
Určitě. Však jsme to už v říjnu na ministerstva psali. Mohli to rovnou odpískat a vlekařům říct, ať se netrápí se zasněžováním. Ušetřili bychom si nervy, strašnou dřinu a spoustu peněz. Státu bychom řekli, kolik potřebujeme na přežití. Nijak bychom to neprodražovali.
Co bylo letos pro provozovatele horských středisek nejhorší?
Nejde jen o umělé zasněžování, ačkoliv to je na tom nejdražší. Jedná se také o personál. Řada kolegů mluvila o tom, že i kdyby nouzový stav skončil, spustí jen polovinu vleků, protože nebudou mít lidi. Naši sezonní pracovníci si totiž museli najít jinou práci, neměli by co jíst.
Přišli jste o jejich důvěru?
Je to přirozené. Pořád sháníme brigádníky, verbujeme je k nějakému termínu a pak jim musíme říct, že mají smůlu. Nedivím se, že nemají důvěru a jsou naštvaní. Jediné, co jim můžu říct, ať se obrátí na pana Babiše. Jenomže zrovna tito lidé nedostanou od státu ani korunu náhrad. Kdyby skiareály dostaly 80 % loňských tržeb jako v Rakousku, mohli jsme si zaměstnance nechat a dát jim alespoň údržbové práce.
Když mluvíte o zahraničí, jaké tam vůbec mají zkušenosti se zimní sezonou?
Ve spoustě států to šlo. Skandinávské země nechaly zimní akce bez omezení, jede Ukrajina, Estonsko, Maďarsko. Bulharsko byl hit pro Čechy, jela tam i naše pokladní, byla extrémně spokojená. A šlo to i v tradičních alpských zemích jako Švýcarsko a Rakousko. Zničující byl bohužel přístup některých čelných představitelů Evropské unie. Když Francie a Německo řekly, že se lyžovat nebude, za své si to vzala i naše vláda.
Jako šéf Asociace lanové dopravy ČR jste s vládou o možnosti otevření středisek dlouze jednal. Jaká byla reakce?
Zejména z ministerstva zdravotnictví naprosto nulová. Připravili jsme manuál pro provozovatele, opakovaně jsme vyvolávali jednání, chtěli jsme diskutovat o možnostech. Žádný výstup, žádný argument, žádný výsledek. Jediný, kdo se nám snažil pomoct, byl ministr Havlíček. Toho mi bylo v určitých chvílích až líto. V sektoru zdravotnictví, u premiéra ani dalších ministrů jsme pochopení nenašli.
Argumentem proti otevření přece bylo, že se musí omezit mobilita lidí.
To je pravda, ale mobilitu omezili až teď. Prvního března. Proč to neudělali v prosinci? Přímo jsme to navrhovali jako podmínku otevření sjezdovek. Řekli jsme, že budeme fungovat, když se omezí cestování mezi kraji. Lyžovat by jezdili jen lidé z jednoho regionu, výjimku by dostali sportovní lyžaři. Teď vládě teče do bot, tak to omezí na okresy a území měst, kde se budou lidé kumulovat. Já nejsem epidemiolog, ale škoda, že neposlouchají ani odborníky.
Postačí vám kompenzace pro horská střediska, které vláda nabízí?
Program Covid hory je povedený, za ten chci poděkovat, ale ten zbytek je ohromně nepřehledný a složitý. Pokud peníze přijdou, nějaké základní náklady pokryjí. Nicméně se zastaví rozvoj středisek, nebude možné splácet větší technologické celky a příprava na příští sezonu bude ohromně složitá.
Budou u nás střediska krachovat?
To se teprve ukáže. Záleží, komu přijdou kompenzace a v jaké reálné výši budou. Je otázka, co zvládnou provozovatelé z těch peněz uhradit, co si zvládnou půjčit, co budou moct odložit. Můj odhad je, že asi deset procent areálů to nezvládne. Musíte totiž přežít léto, udělat všechny možné údržby a připravit se znovu na zimu. To znamená náklady v řádech milionů. Nehledě na to, že provozovatelům visí ve vzduchu spousta splátek.
Některá česká střediska se rozhodla rebelovat a přes zákazy otevřela. Nezvažovali jste to na Trojáku?
Já jsem to nechtěl. Jsme hodně vidět a nevěřím, že bychom si tím pomohli. Netoužil jsem po tom dohadovat se s policií, zvát sem aktivisty. Nejsem si jistý, zda by se to v očích veřejnosti neobrátilo proti nám. Nemůžeme kritizovat vládu a zároveň se nechovat korektně. Navíc myslím, že řada kolegů nechtěla rebelovat i z důvodu, že by tím přišli o kompenzace. My fungujeme dost jako rodinný podnik a proč vystavovat „tlakům“ vlastní děti?
Hodně areálů ale otevřelo sjezdovky alespoň pro sáňkaře a vydělávalo na prodeji občerstvení. Na Trojáku jste to ale neudělali. Proč?
Nám by to nepomohlo. Finančně bychom si nepřilepšili, protože občerstvení neprovozujeme. Areál ani nemáme vhodně disponovaný, protože nám začíná na kopci a jezdí se dolů, což bez spuštěného vleku lidem nevyhovuje. Ale hlavně, kdybychom to jednou povolili, lidé by si zvykli a chodili nám sem pořád. Přitom jsme řadu zim přežili jen díky tomu, že jsme důrazně zakazovali chodit lidem po sjezdovce a ničit nám sněhovou podložku. Zasněžený kopec na konci sezony vydržel třeba o čtrnáct dní déle. Jako asociace jsme ostatním ani nedoporučovali, aby veřejnost na kopce pouštěli. Vznikal chaos, lidé se chovali nebezpečně, zůstávaly po nich odpadky. Kdyby se normálně lyžovalo, tyto věci bychom pohlídali.
Máte po letošní zkušenosti ještě chuť pokračovat?
Asi ještě ano. Každý den teď urolbuju sjezdovku a pořád mě to baví. Jsem přesvědčený, že pokud zvítězí zdravý selský rozum a bude tu nová rozumná vláda, budeme zase fungovat.
