Velké příběhy by o Vánocích měly končit šťastně. A vypadá to, že ten, který už několik měsíců s napětím sleduje nejen Zlínský kraj, ale i celé Česko, k vytouženému happy endu konečně míří.
Zlínská učitelka angličtiny Petra Slavíková trpící akutní leukemií se snad konečně uzdravuje. 10. prosince dostala transfuzi krve a kmenových buněk.
"Vypadá to, že se dárce chytil. Začínají se jí tvořit zdravé krvinky. Má lepší náladu, začíná se to zlepšovat. To je number one dárek," září štěstím její sestra Helena Marková, dcera českých emigrantů do Kanady.
Petra si ale předtím prošla peklem ozařování a agresivních chemoterapií. "První týden to bylo dost těžké," připustila Helena, která příběh své sestry zveřejnila a strhla tím obrovskou vlnu zájemců o darování kostní dřeně. Vhodný dárce se však nakonec našel až v Německu.
Petře diagnostikovali leukémii před třemi lety v době, kdy její dcerce bylo devět měsíců. Dárce se tehdy nenašel, musela proto v Brně podstoupit autologní transplantaci neboli pročištění vlastní kostní dřeně.
Zprvu se zdálo, že metoda zabrala, v září 2013 ale lékaři zjistili, že se jí rakovinné onemocnění krve vrátilo. Její rodina se rozhodla bojovat s ní, a tak vznikla i "kampaň" její sestry Heleny.
Teď rodina prvně věří, že se Petra vrátí napořád, i když na letošní Vánoce to nestihla. "Má před sebou ještě několik týdnů v nemocnici. Než ji pustí, musí být úplně zdravá," vysvětlila sestra Helena.
S německým "Ježíškem", který rodině přinesl ten nejkrásnější dárek, by se Petra ráda setkala. "Už říkala, že by dárce určitě chtěla poznat. Všechno ale záleží na něm, jestli bude chtít i on. Je to mladý chlap, tak doufejme, že ano. Tahle možnost tu je, ale rozhodnutí je na jeho straně," poznamenala Helena.
Scénárista, který psal o Palachovi: Byl to hrdina, ale zničil svou rodinu
Byl to jeho scénáristický debut a přitom s ním prorazil do filmového světa nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Šlo totiž o vysoce ceněný trojdílný televizní snímek Hořící keř. Štěpán Hulík, devětadvacetiletý rodák z Uherského Hradiště, paradoxně původně o scénáristice vůbec neuvažoval. S kamarády na gymnáziu vymýšlel a hrál divadelní scénky.
A na FAMU se pak hlásil na střihače. Scénáristika ale nakonec přece jen zvítězila. Už ve druhém ročníku začal psát o advokátce Dagmar Burešové, která na konci šedesátých let zastupovala v soudním procesu rodinu upáleného Jana Palacha.
"Zajímají mě dobré příběhy," vysvětlil Hulík. "Palach byl na jedné straně hrdina, na druhé musel vědět, že když to udělá, úplně zničí vlastní rodinu. A přesto to udělal."
Sbíráním materiálu strávil spoustu času, mluvil s bratrem Jana Palacha, historické události probíral s odborníky. A pak s kolegy vybíral režiséra, který by film podle jeho scénáře natočil.
Žádného českého ale nenašli. Nakonec se mu podařilo získat uznávanou polskou režisérku Agnieszku Hollandovou.
"V době, kdy se Palach upálil, tady studovala. Na filmu je hodně znát, čím si sama prošla," říká scénárista, který nyní pracuje na životopisném filmu o Evě Olmerové.
Okál zařídil postup v play-off a stal se z něj šťastný táta
Před dvěma lety chtěl úplně skončit s hokejem, přitom mu bylo pouhých 21 let. Ale laboroval s řadou zranění a ne a ne se uchytit mezi seniory.
"Nakonec mě rodina a přítelkyně doslova dokopaly k tomu, abych to ještě zkusil. A zpětně jsem za to hrozně rád," vzpomíná Zdeněk Okál.
Loni v létě si vydobyl smlouvu v extraligovém A-týmu Zlína a okamžitě se stal miláčkem fanoušků. Pokračovatel slavného hokejového ména je nadchl parádními bodyčeky, ale i důležitými góly.
Letos na jaře ve čtvrtfinále play-off zařídil postupovou branku v sérii s Vítkovicemi a stejný kousek předvedl v semifinále s Třincem. A nechybělo málo, aby byl hrdinou celého města, v prodloužení sedmého finále proti Plzni měl na hokejce zlatý gól. Jenže prázdnou bránu minul...
"Byl jsem zbrklý. Po finále to bylo hodně čerstvé, teď už mi to připomene jen málokdo," říká Okál, který získal i cenu pro nováčka roku.
Nejkrásnější dárek ale dostal 22. července, kdy mu jeho přítelkyně Gabriela Karešová porodila syna Matyáše.
"Je to naše sluníčko," culí se šťastný tatínek. "Uvidíme, jestli z něj taky bude hokejista. Vybrat si musí sám, nutit ho do ničeho nebudu."
Spacáky a čtení knížek dětem. Nápad knihovnic ocenili v Dánsku
Na začátku byl, jak už to tak bývá, jednoduchý nápad: ukázat dětem, jak je hezké, když si sednou, vezmou knížku a čtou. Knihovnice Hana Hanáčková a Miroslava Čápová z uherskohradišťské knihovny ho dotáhly téměř až k dokonalosti.
Před třinácti lety vymyslely akci Noc s Andersenem. Princip byl jednoduchý: vybraly pětadvacet dětí, uložily je do spacáků v knihovně a celou noc četly pohádky.
Po letech se malá akce dostala z Hradiště do celého světa, přitáhla tisíce školáků a obě knihovnice letos za svůj zájem o dětské čtenáře dostaly Cenu Výboru Hanse Christiana Andersena.
"Byl to úžasný zážitek. Dánové si Andersena velmi považují. Vypadalo to skoro jako státní svátek," vzpomíná Hanáčková, sama vášnivá knihomolka.
"Nepamatuju si jediný den v životě, kdy bych neměla rozečtenou minimálně jednu knížku," prozradila. Baví se u pohádek, komiksů i fantasy.
Z toho, jaký úspěch nápad dvou žen ze Slovácka zaznamenal po celém světě, má samozřejmě radost. "Díky internetu se zpráva o akci hodně rozšířila. A v zahraničí se zapojily hlavně České školy bez hranic, kam chodí krajani," pochvaluje si Hanáčková.
Z plamenů vytáhl zraněnou ženu
Byla to úplně obyčejná pracovní středa 4. července loňského roku. Na směnu v bojkovické firmě Zeveta nastoupil s dalšími kolegy jako obvykle, tedy v šest hodin ráno, i Josef Hrbáček.
O hodinu a čtvrt později z vedlejší dílny vyšlehly plameny. A co víc, ozval se také zoufalý ženský křik.
"Nic podobného se mi do té doby nestalo. A znovu bych to zažít nechtěl," otřepe se při vzpomínce na ten letní den devětačtyřicetiletý muž, který v podniku vyrábějícím zábavní pyrotechniku pracuje pět let.
Letos se stal jedním z hrdinů, kteří převzali Cenu Salvator. Při zmíněné události neváhal ani vteřinu.
"Viděl jsem velký plamen, plno kouře a dýmu. Klekl jsem si na kolena, nade mnou byly plameny. Nebylo vidět, tak jsem po hlase hledal spolupracovnici," vypráví.
Žena zoufale křičela. Při práci s fosforem vdechla ohnivý plamen, popálila si ústa, zuby, dýchací cesty i plíce. Když ji Hrbáček našel, oheň měla na obličeji, rukou a oblečení.
"Tak jsem ho rychle rukama hasil, jak to šlo," popisuje. Sám si při tom způsobil drobné popáleniny, na hledání přístroje na hašení neměl čas. Za ruce pak ženu z dílny vytáhl ven před budovu. S popáleninami třetího stupně ji nakonec odvezl vrtulník.
Hrbáček přitom prokázal velkou odvahu, protože se sám mohl dostat do stejné situace. V dílně byly totiž i další nebezpečné látky, které mohly začít hořet.
"Neváhal, přestože musel tušit, že je to nebezpečné," zdůraznila psycholožka krajských hasičů Soňa Pančochová.
