Před téměř dvaceti lety zapojili do projektu Místo pro přírodu. „Začali jsme tehdy vykupovat pozemky, které chceme ponechat divočině,“ vzpomíná šéf spolku Miroslav Janík.
Právě tím se ochranáři řídí. Žádné větší zásahy do přírody nedělají. Jen občasnou ochranu stromků či vybudování tůňky. Výjimkou je aktuální experiment s rekonstrukcí části lesa.
„Podařilo se nám vykoupit tři a půl hektaru smrkové monokultury, která přímo navazuje na část Ščúrnice. A tím pádem ji rozšiřuje. Dokud je stav smrkového lesa relativně slušný, chceme jej transformovat na plnohodnotný smíšený les blízký přírodě,“ řekl Janík.
Smutným paradoxem je, že smrkům tady před třiceti lety musely ustoupit nejcennější květnaté orchidejové louky. Velkou část smrků nyní ochránci spolu se společností Kloboucká lesní vymýtili a odvezli.
„Vybudovali jsme oplocenky, na jaře do nich budeme vysazovat buky, duby a jedle. Počítám, že se tu uchytí i nálety z okolí,“ věří valašskokloboucký ochránce přírody.
Zbytek smrkového lesa bude působit jako přirozená ochrana a pak si s ním poradí příroda. Za deset let už by v místě mohly růst třímetrové stromy.
„A kdy uvidíme ten les ve vrcholné podobě? Počítám, že tak za 150 let,“ usmál se Janík. „Ale to hlavní je, že po sobě snad zanecháme les, který bude daleko lépe připravený na klimatickou změnu a další vlivy, které nám odborníci předpovídají,“ dodal.
Ochránci přírody dnes mají ve správě okolo 40 hektarů pozemků, což je největší celistvý kus divočiny v soukromých rukách v Česku. Stromy v lese Ščúrnica, jenž leží u přírodní rezervace Ploštiny, byly přitom z velké části určené k vykácení. Podařilo se je však zachránit a dnes jsou vzrostlé, propletené kmeny nebo i rozpadající se torza dřevin ozdobou lokality.
„Celý projekt mě fascinuje v tom, že stačilo dát lesu šanci, a člověk najednou žasne, co dokáže,“ líčí Janík. Dostat se do tohoto stavu přitom nebylo snadné. Bylo nutné přesvědčovat majitele pozemků, úředníky a veřejnou správu, že má smysl koupit les jen proto, aby bez zásahů zůstal napospas přírodě. Nakonec se podařilo získat na svou stranu i veřejnost, která projekt podporuje v rámci veřejné sbírky.
„Myslím, že postoj k ochraně přírody se mění k lepšímu, lidé už se na nás nedívají jako na blázny. Ostatně sem na Ščúrnicu je vodíme na exkurze i teambuildingy,“ vypráví Janík, který by plochu vykoupené divočiny chtěl rozšiřoval i nadále.
