Zapojit musí často i sluch a v některých případech nad dílem delší čas přemýšlet.
Většině ze třinácti vystavujících umělců z Česka a Slovenska totiž nestačí k vyjádření pouze barvy, ale rovněž je to hudba a texty. Osmý ročník přehlídky soudobého umění má podtitul Země pod nohama.
Podle kurátorské dvojice Nikolas Bernáth a Tereza Záchová, jež letos vystřídala při výběru umělců výstavní jury, nebylo záměrem představit široký a reprezentativní průřez českou a slovenskou tvorbou, ale spíše témata, jež v tvorbě mladých výtvarníků rezonují.
Proč zvolili název Země pod nohama? „Jedná se o mnohočetný význam slova země,“ vysvětluje Záchová. „Může to být půda, teritorium, hranice či hmota, po které chodíme. Nebo Země jako planeta, která má pro mnohé z nás abstraktní rovinu, a tudíž si nedokážeme představit, že by se s touto hmotou mohlo něco dít,“ přibližuje.
Mezi vystavujícími výtvarníky rezonuje i politika, problémy identity či konfrontace různých skupin vyloučených ze společnosti. Tato témata lákají například slovenského umělce žijícího ve Vídni Roberta Gabrise. „Výchozí bod mé práce se zabývá novými experimentálními formami kresby jako odolnosti vůči vyloučení a rasismu,“ uvádí umělec.
Zlínský salon mladých navazuje na pravidelné akce založené ve 30. a 40. letech minulého století Janem Antonínem Baťou. Konkrétně se jednalo o Zlínské salony soudobého umění a Výstavy mladých. Soukromá sbírka zlínského průmyslníka se později stala základem kolekcí krajské galerie. Rovněž v počátcích výstav se nejednalo pouze o přehlídky obrazů a kreseb, Baťa uváděl i začínající sochaře a další uměleckou avantgardu.
Prvního zlínského salonu, jenž měl vernisáž 26. dubna 1936, se zúčastnilo 207 českých a slovenských malířů a sochařů. Jejich díla si přišlo prohlédnout na tehdejší poměry rekordních 90 tisíc návštěvníků. Mezi prvními zakoupenými plátny byla například díla fauvisty Václava Špály, krajinářů Josefa Krále, Karla Holana či předních surrealistů Jindřicha Štýrského a Toyen.
