Bylo jen otázkou času, kdy renomovaný fotograf Rudolf Sandalo dorazí do Zlína. Jeho doménou byla moderní architektura, a tak nemohl Baťovo město, v němž rostly zajímavé stavby, vynechat.
Pořídil snímky Památníku Tomáše Bati, Obchodního domu či Společenského domu, ale i exteriérů a interiérů soukromých vil, z výstavby cihlových domků a v nedalekých Luhačovicích fotil slavnou Bílou čtvrť.
„Fotografie nejsou datovány, ale domníváme se, že ve Zlíně musel Sandalo být nejméně dvakrát. Snímky Památníku musel pořídit hned po jeho dostavění (rok 1933), není na nich ještě žádná zeleň. Na jiných fotografiích už vidíme i Jedenadvacítku (rok 1938),“ upozornila Ladislava Horňáková, kurátorka sbírky architektury v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. Právě ve 14. budově baťovského továrního areálu, v níž galerie sídlí, mohou návštěvníci Sandalovo dílo do 13. září vidět.
A to nejen stavby ze Zlína, ale také z Brna, kde žil a fotografoval už tehdy obdiv vzbuzující vilu Tugendhat. Právě fakt, že Sandalo spolupracoval s Ludwigem Miesem van der Rohe, jenž je považován za jednoho z nejvýznamnějších architektů minulého století a otců moderní architektury, svědčí o kvalitě jeho díla.
„Mies van der Rohe by si tak mimořádné dílo nenechal nafotit fotografem, který by sám nebyl výjimečný. Sandalo musel už mít dobré jméno, reference a kontakty,“ je přesvědčen Jindřich Chatrný z Muzea města Brna, který je spolu s kolegyní Dagmar Černouškovou autorem výstavy.
„Fotografie tehdy otiskla řada časopisů a vzbudily velký ohlas po celé Evropě i v Americe. Dá se říci, že vilu Tugendhat proslavily,“ doplnil.
Odborníci oceňují jeho důslednost a pečlivost. „Byl to doslova puntičkář. Mnoho času strávil tím, že pozoroval, jaké má dané místo světelné podmínky, kde se bude muset postavit, aby vše fungovalo, jak má, a zapadlo do sebe,“ poznamenal Chatrný.
Galeristé dnes zdůrazňují jeho vizionářský pohled. „Pochopil práci architektů. Umocnil jejich dílo a transformoval jej do podoby nového média, fotografie. Jeho snímky mají krásné, čisté formy. Uměl si bravurně hrát se světlem a stínem,“ vyzdvihl brněnský odborník.
V Československu Sandalo hodně spolupracoval s Bohuslavem Fuchsem, který mimo jiné vytvořil luhačovickou Bílou čtvrť s věhlasnými vilami, jako byl například penzion Radun.
Pro Fuchse nebylo nic snazšího než požádat svého dvorního fotografa Sandala o nafocení těchto staveb. Vznikly tak dnes už ikonické snímky, například lidí cvičících na terase lázeňského penzionu.
„Tyto fotografie jsou zcela mimořádné, protože Sandalo fotil téměř výhradně architekturu bez lidí. Pokud už zobrazil lidi, tak buď jako měřítko, nebo pro účely reklamní fotografie, což byl případ tohoto penzionu,“ upřesnila Horňáková.
Pro Gahuru fotil exteriéry i interiéry domů
Od Fuchse a Luhačovic už bylo jen krůček ke Zlínu a Gahurovi. Jemu Sandalo fotil i soukromé domy, které projektoval. „Snímky nám poskytují zajímavé informace třeba o tom, jak tehdy architekti pracovali s vestavěným nebo s proutěným nábytkem,“ připomněla kurátorka.
O jeho profesních kvalitách tak není pochyb, nové skutečnosti však odhalily, že se nejednalo o morálně pevného člověka. Důležité indicie vypátrala dvojice zmíněných odborníků, Jindřich Chatrný a Dagmar Černoušková.
Když začali psát obsáhlou publikaci o Rudolfu Sandalovi, zjistili, že někdy v letech 1938/39 se stal agentem Abwehru – německé vojenské rozvědky.
Pro pochopení příběhu je nutné vrátit se trošku do historie. Sandalo se narodil v Bielsku (dnes Bielsko-Biała) na území dnešního Polska, ale rodina brzy přesídlila do Brna. Tam jeho otec koupil zavedený fotoateliér a stal se vyhledávaným fotografem. Synovi však bylo Brno malé a ateliér přemístil do Prahy.
„V Praze mu nechtěli dát domovské právo a ani jeho kolegové ho nepřijali, dá se říct, že na něj žárlili, že jim bere zakázky. Nicméně právě tato pražská stopa nás zavedla až do archivu bezpečnostních složek, kde jsme zjistili, že začal spolupracovat s Abwehrem a Sicherheitsdienstem (zpravodajská služba nacistické strany),“ uvedla Černoušková.
Agent pro Prahu a Krakov
Stal se agentem pro Prahu a Krakov. V Německu měl řadu kontaktů mezi nejvlivnějšími nacistickými pohlaváry, často pobýval v Berlíně. Pro Alberta Speera, hlavního architekta Adolfa Hitlera a pozdějšího ministra zbrojního a válečného průmyslu, jehož v norimberském procesu odsoudili jako válečného zločince, fotografoval Sandalo nový Říšský sněm.
„Našli jsme i doklady o tom, že za protektorátu v Praze obchodoval s židovským majetkem a uměním,“ poznamenala brněnská odbornice, která s kolegou odkryla další část Sandalových osudů týkající se závěru fotografova života.
Ve všech dostupných materiálech se totiž uvádělo, že po válce Sandalo, který byl německé národnosti, odešel do Frankfurtu nad Mohanem, kde v roce 1960 zemřel. Jenže pravda je to jen částečná.
Podle nových poznatků jej na konci května 1945 v Praze dopadli sovětští důstojníci a odvlekli do věznice v Budyšíně a posléze do tábora v polských Gliwicích. Tam stopa končí a Sandalo se až v červenci 1950 vynořuje ve Frankfurtu.
„Konzultovali jsme to s polskými kolegy. Říkali, že ty podmínky v Gliwicích byly tak šílené, že kdo to přežil, byl odvlečen na Sibiř, a ten, koho propustili, jim zřejmě podepsal spolupráci. Proto se domníváme, že byl i sovětským agentem, protože pro Sověty to byl velmi cenný, už zkušený agent,“ připomněla Černoušková.
A další překvapení pokračovala. „Našli jsme jeho kartu spolupracovníka československé Státní bezpečnosti. Bohužel materiály byly skartovány a na této kartě neměl ani fotografii, takže vůbec nevíme, jak vypadal. Nemusel být aktivním spolupracovníkem a udávat, možná byl užitečný jako agent-fotograf,“ přemítala pracovnice brněnského muzea.
Sandalo pak dále žil ve Frankfurtu, působil pod svým jménem jako fotograf a obchodník s uměním. Jisté je, že nezemřel v roce 1960, ale až v 81 letech, v roce 1980.
