„Způsobuje masivní úhyn našich původních druhů raků, raka říčního a raka kamenáče,“ uvedla vedoucí rožnovského odboru životního prostředí Marie Hrabovská.
Uhynulá zvířata se poprvé našla na konci dubna. Zpočátku byli odborníci přesvědčení, že za to může dlouhodobé sucho, které způsobilo nevyhovující stav vody v řece. Následné testy DNA ale prokázaly vysoce infekční plíseň, takzvaný hnileček račí.
„Raci nemají dostatečnou imunitu, aby se nákaze ubránili. Plíseň prorůstá do celého těla, napadá nervovou soustavu a postupně zvířata zahubí. V současné době bohužel neexistuje možnost léčby,“ popsal Miroslav Kubín ze Správy CHKO Beskydy.
Deště v posledních dnech několikrát za sebou zvedly hladinu řeky a také zvýšily průtok vody. Tím se spory mohly dostat dál po proudu. Odborníci momentálně mohou jen doufat, že se nerozšířila až pod soutok Rožnovské a Vsetínské Bečvy.
„To je nejhorší scénář, s kterým pracujeme. Dokud ale voda zase neopadne, nemůžeme zjistit, jaká situace opravdu je,“ vysvětlil Kubín.
Jak se nemoc do Bečvy dostala?
Zatím zůstává záhadou, jak se raci na Valašsku nakazili. Možných scénářů je několik. Zvířata totiž přirozeně putují proti proudu řek, a tak mohli nemoc přinést třeba raci pruhovaní.
Původem jsou z Ameriky, proti nákaze jsou imunní a podobný problém způsobili třeba předloni v severních Čechách.
„Kdyby raci putovali, věděli bychom to od kolegů z povodí Moravy nebo Odry, ale žádné takové zprávy nemáme,“ podotkl Kubín.
Pravděpodobnější je ale některá z verzí, v níž hraje roli člověk. Nakaženého raka mohl někdo uměle vysadit do řeky. O tom, že šíří mor, přitom nemusel vědět. Stačilo ale třeba i vylít do řeky vodu s rybami, kterou člověk nabral někde jinde.
Nemoc mohl přenést i rybář, ať už na vybavení, nebo třeba holínkách. V úvahu přichází i přenos na zvířeti.
Raci se do Bečvy můžou po epidemii rozšířit z potoků
V Rožnovské Bečvě se nákaza nikdy dřív neobjevila, naopak zdejší populace raků se utěšeně rozrůstala. Zvířata, která jsou považována za indikátory čistoty vody, postupně zaplňovala prázdná místa.
Zastavit šíření nemoci je téměř nemožné, plíseň totiž uvolňuje spory, které voda roznáší. Jakmile se uchytí, začnou růst. Nadějí jsou úseky řeky, kde se raci nevyskytují. Šíření by ale spíš jen zpomalily, spory totiž vydrží řádově týdny bez hostitele. Třeba uchycené na kameni.
Jedinou možností tak zůstává přísná hygiena. Jenomže veřejnost o nemoci prakticky nic neví.
„Lidé by rozhodně neměli raky přenášet z řeky na jiná místa, aby se nekontaminovaly další toky. Dále je potřeba předměty, které se dostaly do kontaktu s vodou, důkladně dezinfikovat,“ vysvětlil Kubín.
Stačí k tomu horká voda, Savo nebo pořádné vysušení na slunci. Ani zalévání zahrad vodou z Rožnovské Bečvy teď není vhodné a problematické jsou i terénní práce v korytě řeky. Stavební stroje by se měly po skončení prací omýt, aby nemoc nepřevezly jinam.
Pro budoucnost raků v Bečvě jsou teď důležité její přítoky. Potoky v kopcích dávají naději, že se z nich tuzemské druhy raků znovu rozšíří, až epidemie odezní.
